10 pravd o poruchách příjmu potravy

Poruchy příjmu potravy, psychická onemocnění, mezi které zahrnujeme mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání, jsou velmi zákeřné nemoci. Porucha může udeřit v jakémkoliv věku u kohokoliv, ale zranitelnější jsou ženy, mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionalističtí čtyřicátníci. Deset pravd o poruchách příjmu potravy může ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. Patří k nim tyto skutečnosti:

1. Mnoho lidí s PPP může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.

2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.

3. Diagnóza PPP je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy.

4. PPP nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.

5. PPP postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.

6. U PPP narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.

7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji PPP.

8. Geny samotné však neodhalí, kdo PPP onemocní.

9. Úplné uzdravení je možné. Proto jsou včasné rozpoznání a intervence velmi důležité.

10.Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla, prožívaným stresem a rizikem pro vznik PPP.

Hrozba psychická i somatická

Jisté je, že onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U obou typů onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování.

„Stále víc zařazujeme do léčby názory a postoje nejen samotných pacientů, ale i rodinných příslušníků. Diskuze s nimi a jejich psychoedukování o všech aspektech nemoci pomáhá. Do této psychoedukace patří i nové poznatky z neurověd, například o vzniku patologického jídelního chování. Blízcí mohou lépe pochopit, proč právě jejich dítě má problém s příjmem potravy,“ vysvětluje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Nová témata nemoci = nové přístupy

V přístupu k léčbě některé z forem poruchy příjmu potravy je třeba individualizovat ověřené klinické postupy s cílem zkracovat léčbu u krátkodobých onemocnění. Nejčastěji používaná kognitivně-behaviorální terapie je KBT – T. Ta obsahuje 10 sezení, při nichž se terapeut snaží pojmenovat s pacientem jeho negativní vzorce uvažování a chování. Tím měnit a odbourávat jeho maladaptivní postoje a hledat společně řešení obtíží. Časná intervence tak může být účinná a dostupná i pro další pacienty s krátkodobým průběhem onemocnění. Hledat alternativní postupy pro chronický průběh onemocnění, případně poruchu spojenou s dalšími onemocněními. Jejich výskyt v populaci narůstá. Objevují se nová společenská a zdravotní témata, například poruchy příjmu potravy a nespokojenost s vlastním tělem u transgender populace. Mění se i přístupy k léčbě. Programy zaměřené na kognitivní funkce se zabývají dysfunkčními myšlenkami navozujícími úzkost a patologické jídelní chování (například když nebudu držet diety jako ostatní, budu tlustá a nikdo mě nebude mít rád). Narůstají otázky rizikového vlivu sociálních sítí a možností, jak je využít v prevenci onemocnění mezi mladými lidmi. Diskutuje se i otázka vlivu rodiny, blízkých a přátel na motivaci pacienta k léčbě a jejich vlivu na průběh léčby a onemocnění. Stále platí, že při dlouhodobé práci s pacienty je třeba využívat všech možností: především soustavných psychologických terapií a farmakoterapie. 

Autor: MK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Přidat komentář

Reklama

Reklama