Ztráta smyslu života

11.3.2003 00:00
Psychologie

Společně s pocitem bezmocnosti někdy přichází ztráta smyslu našeho života - víra, že se změnou životních rolí, na které jsme zvyklí, ztrácíme svou důležitost jako jedinci. Tento bolestný pocit nás připravuje o všechnu radost a nutí nás považovat se za zbytečné a zastaralé.

Když navštěvuji sanatoria pro důchodce, kde se po chodbách šourají staří lidé v pantoflích, slyším stále stejnou otázku: Proč jsme státe ještě naživu v těchto nepoužitelných tělech? Vždycky mě bolí srdce, když slyším tuto otázku od starých lidí, kteří by ve většině jiných kultur bytí chloubou a radostí svých komunit, zatímco v naší společnosti jsou pouhými vyděděnci.

Staří lidé, kteří si zaslouží úctu a péči, často trpí nudou, zoufalstvím a životní prázdnotou. Proto nesmíme čekat, až se ocitneme v tak bezvýchodné situaci, a musíme začít hledat alternativní způsoby, jak přistupovat ke stáří.

Čím dříve začneme kultivovat mysl, která se dokáže vyrovnat s tak obtížnými stavy, jako je pocit zbytečnosti a deprese, tím lépe se těmto stavům vyhneme ve stáří. Můžeme začít tím, že si začneme uvědomovat své myšlenky a osvobodíme se od nadvlády svého ega.

Když se naše mysl začne uklidňovat, zjistíme, že naše pocity zbytečnosti přicházejí a odcházejí a že existuje způsob existence, který není ovlivněn těmito přechodnými stavy mysli. Zjistíme, že duše nehledá žádný smysl; její smysl je samozřejmý.

Květiny nehledají smysl své existence ani nepochybují o svém právu existovat. Květina prostě je a smyslem její existence je radost.

Emerson píše v jednom ze svých nejkrásnějších pojednání: "Tyto růže pod mým oknem se neodvolávají ani na dřívější růže, ani na lepší růže; jsou tím, čím jsou; existují dnes. Neznají žádný čas. Jsou to prostě růže, a jsou dokonalé v každém okamžiku své existence."

Ačkoli vám to může připadat zjednodušené - konec konců lidé nejsou květiny - toto prohlášení obsahuje hlubokou pravdu, na kterou v našem složitém životě často zapomínáme. Dříve než se staneme čímkoli, dříve než přijmeme jakoukoli totožnost - prostě Jsme. Za veškerou činností naší brilantní a nespolehlivé mysli je podstata, která je nepodmíněná a neměnná a které nelze nic přidat ani ubrat. Čím lépe si uvědomíme tuto podstatu, která je zdrojem naší síly, tím méně budeme podléhat iluzi vlastní zbytečnosti. Tohle není abstraktní teorie; toto bytí je stejně reálné jako váš dech a jako duch, který vám dává život. Čím více si uvědomujete svou existenci, tím lépe chápete tuto pravdu.

Při cvičení vědomé pozornosti brzy zjistíme, že ego nepřestává existovat - prostě nás jen přestává tyranizovat. Čím méně jsme ovládáni svými pocity, tím hlouběji je prožíváme; když víme, že existuje světlo, nebojíme se nahlédnout do temnoty a zjistit, co se můžeme naučit.

Když se přestaneme bránit svému zármutku, uvědomíme si, že zármutek je neoddělitelnou součástí moudrosti stáří, jež nás spojuje s utrpením světa a umožňuje nám pomáhat bližním. Zármutek nemusí ochromovat srdce ani se nemusí stát hávem ega.

Znám staré lidi, kteří se ztotožnili se svým zármutkem a pro které je zármutek jedinou rolí, kterou jsou schopni přijmout. Zármutek se stal jejich vězením; a proto, chceme-li se z jejich zkušenosti poučit, musíme se osvobodit od nadvlády ega a stát se duší. Jinak se staneme obětí jednoho z důsledků zármutku; buď uzavřeme své srdce ze strachu před velikostí svých vlastních citů (a citů lidí kolem nás) a omezíme svůj život na "bezpečnou zónu, takže nakonec budeme mít pocit, že jsme polomrtví, nebo se staneme profesionálními truchlícími, uvězněnými ve své minulosti a neschopnými radovat se z přítomnosti. Jak o těchto lidech napsat Saul Betlow ve svém krásném románu Využijte den:,, Mají strach, že když přestanou trpět, nic jiného jim nezbude."

Deprese a strach ze stárnutí se točí kotem ztrát. Stupeň našeho vědomí určuje, jak velké utrpení nám ztráta způsobuje.

Zdroj: Ram Dass - Stále tady - Přijímání stárnutí, změn a smrti; nakladatelství Pragma

Související články

S receptem do lékárny pro štěstí

7.2.2003 00:00

Uvíznutí v čase

5.2.2003 00:00

Smrt druhých nás konfrontuje s naší vlastní smrtí

29.1.2003 00:00

Cesta ke štěstí

19.11.2002 00:00

Připoutanost - zdroj našeho utrpení

9.8.2002 00:00

Změna jako přirozený sklon všech věcí a situací

18.6.2002 00:00

Deprese

22.10.2001 00:00

Psychoterapie - ve dvou se to lépe táhne

18.9.2001 00:00

Smutek

30.3.2001 00:00

Smysl života

5.6.2000 00:00

Proč trpíme

24.2.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Můj život nemá smysl protože nemám splněné sny... Já 14tiletý... -_-
Aleš  |  26.7.2016 19:01

Těžko se hledá smysl života, když je člověk nemocný a sám.
N  |  26.7.2016 20:30

To je pravda, pak ještě zbývá ujmout se nějakého zvířátka, je jich...
Iva  |  26.7.2016 21:41

Víte, Ivo, to je právě omyl celé řady lidí, kteří si myslí, že...
Tom  |  26.7.2016 21:58

Máte v mnohém jistě pravdu, souhlasím s vámi. Se mnou to vlastně není...
Iva  |  26.7.2016 22:09

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *