S receptem do lékárny pro štěstí

7.2.2003 00:00
Psychologie

"Každý, kdo věří, že štěstí lze koupit, že ho lze chemicky vynutit, nevěří v duši, nevěří nakonec ani v samotného člověka. Zaniká jedinečnost individua."
Marc Rufer

"Zneužívání trankviliserů (léků zlepšujících náladu) podporuje odlidštění medicíny a osamělost člověka."
M. Bleuler

Tato úvaha není zaměřena proti zatracování léků, ale proti jejich zneužívání a nadměrné spotřebě"
Jsou stavy, kdy podávání léků je nezbytně nutné, protože bez nich to zatím neumíme( psychosy, schizofrenie, endogenní deprese ). Těžká deprese je skutečně utrpením pro nemocného a medikace při ní je nezbytná. Ten , kdo neprožil depresi, neví o čem mluví. Toto slovo je často používáno, často i zneužíváno. Pacient, který ji prožil, ví své. Je známo, že populární a oblíbený herec Miloš Kopecký trpěl depresemi. Miloš Kopecký v těch nejtěžších fázích deprese, posedlý touhou nežít, trpící ochrnutou vůlí a neschopností slova či pohybu, hrál divadlo. Co to muselo být za trýzeň, když zánět slinivky břišní, vývod střeva po operaci tlustého střeva zrovna tak jako odstranění žaludku pro zhoubný nádor lymfosarkom považoval za prkotiny, které oproti depresi nestojí za řeč. Nikdy nevěděl, kdy přijde to strašlivé depresivní ochromení, ve kterém pak setrvával"v hodině mezi vlkem a psem", ani živ ani mrtev, ani bdělý ani spící, celé dny v pyžamu a nevycházel. Dělat nemohl nic, ale nedělat něco nesnesl. Chtěl nežít. Možná to byla právě násilná smrt první dcery, hrůzný skon matky a vědomí toho, že jednou přijde ona blažená mánie, co ho uchránilo od sebevraždy. (Cyril Höschl: Vzpomínky na Miloše Kopeckého)

"Deprese je svého druhu peklem zaživa"
A. Kepiňski

Tento článek je zaměřen proti zneužívání podávání léků u onemocnění, která není nutno řešit medikamenty. Pokud však je nutné řešit vážné onemocnění medikamenty, pak jsem přesvědčen, že medikamenty samy o sobě nestačí a je třeba jejich účinek podpořit- ať třeba psychoterapií, homeopatií, logoterapií (nalézání objektivního smyslu v životních situacích), etikoterapií (léčba mravností), fytoterapií (léčba bylinami) nebo i jinými přístupy.

Současná věda popisuje neurotransmitery (látky zodpovědné za přenos vzruchu z konce nervového vlákna na další nervovou buňku) jako látky zodpovědné za přenos impulsů mezi nervovými buňkami. Standardní antidepresiva blokují zpětné vychytávání noradrenalinu a serotoninu (hormony) a zvyšují tak jejich koncentraci a tak vznikla hypothesa, že příčinou deprese je nedostatek těchto chemických přenašečů. Přijmeme-li tuto hypothesu, pak jsme zastánci biologického pohledu na nemocného. Biologicky orientovaný lékař neuznává jiné koncepty osobnosti člověka, některým jeho postojům ani nerozumí a situaci řeší přesvědčováním, vyhrožováním, nátlakem a podáváním medikamentů, dříve i elektrošoků. Při těchto zásazích je možno cíleně měnit a ovlivňovat psychiku. Tento biologický pohled tedy uznává primárně biologický vliv na lidskou duši a soudí vlastně , že člověk pracuje jako stroj.

Abychom mohli zjistit, co přesně se v synapsích ( = spojení mezi nervovými buňkami a výkonným orgánem ) odehrává, museli bychom provádět měření v mozkové tkání živého člověka - což pochopitelně není možné. A tak se provádějí pokusy na krysách . Krysám se odřízne hlava a uloží se do ledu. Potom se vyříznou části mozku a pomocí chromatografie se stanovují koncentrace neurotransmiterů ( serotoninu, dopaminu a dalších). Do jaké míry ale naměřené hodnoty neurotransmiterů odpovídají koncentracím u živých zvířat zůstává otevřené. Navíc fysiologická medicína konstatuje, že biochemické pochody u hlodavců neodpovídají lidským. Rovněž by se muselo, aby bylo možno dojít k objektivnějším výsledkům, pracovat s "depresivními" nebo jinak psychicky nemocnými krysami, což jest samozřejmě nemožné - jak poznáte, že má krysa schizofrenii?

Řada autorů proto zpochybňuje tento hypotetický účinek antidepresiv, farmakolog Honegger mluví o hledání světla v temnotě. Tvrdí, že výzkum antidepresiv neobjasnil mechanismus jejich účinku. Naše představy připomínají "chaos vyššího řádu." Co když je tomu právě naopak? Můžeme přeci zaměnit příčinu a důsledek. Můžeme tvrdit, že biochemické změny jsou důsledkem psychických pochodů. Všechno, co prožíváme, vyvolá různé pocity ( radost, smutek, strach, vztek, obavy ) a na ně pak reagují neurotransmiterové systémy. Tento názor podporují i některé studie, které prokazují u endogenních depresí lepší výsledky při psychoterapii nebo při podávání placeba ( =biologicky neúčinná náhražka léku, o které si nemocný myslí, že je lékem ) než při podávání antidepresiv.

Bohužel stále více lidí se uchyluje k uklidňujícím látkám, psychofarmakům, jiným lékům nebo i drogám. Tyto organismu cizí látky mění naše vnímání a prožívání, manipulují s naší psychikou a deformují naši duši. Od moderního člověka je požadován výkon. Musíte být přece úspěšní, zábavní, veselí, společenští. Modlou je hezký zevnějšek, člověk se nechápe, jaký je, ale jak vypadá. Žádá se atraktivní mladistvé tělo, samozřejmě vonící a nepotivé díky dlouhodobě působícím antiperspirantům. Laserem si necháte odstranit krátkozrakost ( brýle vám přece nesluší ), vaše zuby září bělostí díky abrasivním pastám, obličej je po zákroku bez vrásek. Kosmetičtí chirurgové jásají, silikonové prsy jsou na výběr v mnoha tvarech. Převislé břicho si dáte odříznout a nadbytečný tuk odsát liposukcí. Ale k ideálnímu tělu se nehodí unavená, zoufalá duše a vyčerpanost . A tlak společnosti narůstá.
  • "Nejseš-li dokonalý, máš smůlu a něco s tím dělej! Pomož přírodě, jsou přece léky, které tě dokáží změnit. Povzbuď své Já! Neisoluj se ! Nebuď smutný! Bav se! Přesvědči! Udělej dojem! Uspěj! Vezmi si"něco", ať ti to jde! "
  • Naše nitro může ukrývat úzkost, nejistotu, obavy ale navenek se musíme tvářit spokojeně a vyrovnaně. Negativní pocity jsou nevítané. Ostatní si Vás váží jen tehdy, umíte li skrýt, co se ve Vás odehrává.
  • "How are you ?""Fine, thank you.", i kdybyste právě dostali výpověď.


  • "Společnost, kluby, salony, zkrátka vše, co se nazývá velký svět, je bídný kus, špatná, nezajímavá opera, která s bídou udržuje svou mašinérií, svými kostýmy a dekoracemi."
    S. R. Chamfort

    V r. 1955 byl uveden první uklidňující lék (sedativum) Meprobamat. V r. 1957 bylo objeveno librium a později pak valium ( = Diazepam). Po těchto chemikáliích se myši zklidnily, kočky byly krotké, dokonce agresivního bengálského tygra jste se po léku mohli dotýkat a vyfotografovali ho s květinou v tlamě - jak impozantní! Když zkrotne tygr, proč ne člověk?

    Útok na psychiku začal mohutnou reklamní kampaní. Typickým reklamním úkazem té doby byly černobílé fotografie resignované ženy u plného popelníku nedopalků, vedle na stole šálek kávy a sklenka (patrně s alkoholem). Žena vypadala frustrovaně, unaveně a sklíčeně. Pod obrázkem byl text :
  • "Je li příčinou vaší chronické únavy psychické vypětí, pomůže vám valium"
  • Valium se stalo symbolem životního postoje :
  • "Zlikviduje vám jakékoliv nepříjemné pocity."
  • Kdo ho začal brát, zvykl si na něj, stal se na něm závislým.

    "Společnost potřebuje otroky, nepotřebuje vzbouřence."
    OSHO

    Při vysazení se dostavovaly abstinenční příznaky. Psychoterapie, která by mohla pomoci změnit životní postoje a podnítit ke změně stylu života byla nahrazena "tabletkou plnohodnotného života." V r. 1975 v USA bylo vystaveno 100 milionů receptů na tyto léky, bralo je 15% populace. Po libriu a valiu následovaly další léky, "valiomanie" byla a je nahrazována jinými"lékomaniemi"( Oxazepam, Nitrazepam, Rohypnol, Neurol, Defobin, Xanax, Lithium, Ludiomil, Aurorix, Deprex( =Prozac ), Seropram. . . . . ) .

    Rozšiřuje se dále paleta antidepresiv. Je třeba si uvědomit, že antidepresiva mají řadu vedlejších účinků. Vyvolávají vnitřní neklid a napětí, nervositu, agitovanost, úzkostné stavy. Slovy jedné nemocné (užívá několik antidepresiv najednou):
  • "Já jsem tak hrozně neklidná, že nevydržím sedět u televize, nemohu poslouchat ani rádio, to mě tak znervózňuje. Nesoustředím se ani na to, abych mohla uvařit, ani dokonce na to jen ohřát oběd, vyžehlit jednu košili. Jsem tak nervózní, že pořád klepu nohou o zem, mám v sobě takový děsný neklid. Nemohu ani usnout, musím si vzít tablety na spaní."
  • Člověk, který dříve seděl apaticky v koutě nyní pobíhá bezcílně z místa na místo a na první pohled nám to může připadat jako"zlepšení nemocného". Pro nemocného je to však tak nesnesitelné, že ho to může dohnat až k sebevraždě. Dalším rizikem jsou třes, křeče, závratě, suchost v ústech, poruchy vyprazdňování, poruchy vidění, poruchy tvorby krvinek. Častými komplikacemi jsou poruchy sexuální. Jsou obtíže s dosažením orgasmu, bolestivé orgasmy a erekce. Nemocní o nich neradi mluví a často je i považují za důsledek choroby a nepřisuzují je vlivu léku. Tolik opěvované selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu SSRI nepředstavují oproti klasickým antidepresivům zmenšení rizik, podle některých studií i jejich užívání může vyvolat intensivní sebevražedné myšlenky a tyto myšlenky sužují i několik měsíců po jejich vysazení. Na druhé straně tyto preparáty mohou u člověka vyvolat násilnické a agresivní sklony.

    Firmě Eli Lilly, vyrábějící Prozac( =Deprex, antidepresivum ), se v r. 1990 podařil hurónský kousek - reklama, která ovlivnila miliony lidí. Na obálce populárního časopisu Newsweek byla znázorněna obrovská tobolka Prozacu a nad ní nápis"Průlom v medikamentosní terapii deprese". Uvnitř časopisu jste pak spatřili fotografii usměvavé ženy s textem: ."
  • V žádném směru nejsem dokonalá, ale cítím se mnohem lépe než kdy dříve."


  • Manažeři firem, prosazujících své léky, rozšiřují ve spolupráci s lékaři skupiny nemocí, na které jejich preparáty zabírají. Nejsou to jen deprese, ale i panické úzkosti, nutkavé obsese(nutkavé jednání), závislosti na alkoholu, některé neuralgie, (bolesti v průběhu nervů), bulimie. Zdá se, jakoby lék mohl pomoci každému - trápí vás úzkost, jste bojácní, nejistí nebo nešťastní? - zkuste naši tabletku. Nebudete se už cítit dobře, ale"lépe než dobře", tvrdí otcové "kosmetické psychofarmakologie". Tomuto pokušení se těžko odolává. Když chce někdo vypadat dobře, chce se i cítit "lépe než dobře". To přeci není hřích, chtít se takto cítit. Nemocným je vštěpováno: "Po léku najdete své pravé já, je to ověřené." A tak je duše nemocného zredukována na biochemické změny v mozku, které mu prý pomohou najít vlastní identitu!

    Při užívání léku jsou nemocní vystaveni účinku psychotropní látky a něco se děje - původně třeba byli apatičtí, nyní jsou neklidní, nepokojní, nemohou spát. Je snadné je přesvědčit, že léčba přináší efekt, že patrné změny povedou ke zlepšování stavu. Nemocný se stává hříčkou biochemických pochodů. Reklama se neustále prohlubuje a zdokonaluje(např. obrázek ženy se zářícím obličejem , která shlíží z hory tabletek nebo skupinka smějících se lidí různého věku a různé barvy pleti táhne za jeden provaz a pod nimi je text: pomáhá se zařadit a pod tím je název léku.).

    "Reklama se dělá výhradně pro blbce. Proto je tak úspěšná."
    G. Laub

    Těmito reklamami se pak tvoří mýtus, který odpovídá době - mýtus o štěstí díky tabletám, které se dostali k lidem po mnoha zkouškách a jsou vědecky ověřeny a doporučovány. A tak se ze záležitosti původně soukromé (užívání léků na ovlivnění psychiky) a za kterou se lidé spíše styděli stala záležitost, za kterou se není třeba stydět. Vždyť to berou všichni, tak proč ne já? Bylo všeobecně známo, že antidepresivum Prozac bral i president USA George Bush. A tak nemocný přijde k lékaři a chce již svůj lék, přesně na základě reklamy ví, co potřebuje, on vlastně po tom léku touží, vkládá v něj veškeré své naděje.

    Cituji čerstvou zprávu z tisku:
    Nový lék zbaví ženy potíží před menstruací
    CHICAGO - Nový lék sarafem, který má pomocí ženám překonat premenstruační tenzi, bude od srpna 2000 uveden na americký trh. Farmaceutická společnost Eli Lilly oznámila, že dostala povolení amerických úřadů k jeho prodeji na lékařský předpis. Sarafem má podobné složeni jako lék prozac, antidepresivum vyráběné společností Eli Lilly. Premenstruační tenzí trpí v USA tři až pět procent menstruujících žen. Ta se projevuje zvýšenou podrážděností, napětím, depresemi, potížemi s koncentrací a často také letargií. Symptomy se objevují týden až dva před menstruací a mizí několik dní po jejím zahájení. Podle společnosti Eli Lilly z amerického Indianapolisu klinické studie ukázaly, že ženy užívající sarafem podstatně lépe snášejí menstruaci psychicky i fyzicky, než ženy, které užívaly placebo.

    A tak ženy, které mají obtíže před menstruací budou brát lék, který má podobné složení, jako prozac- známé antidepresivum a budou si tím ovlivňovat kromě menstruačních obtíží i svou psychiku. Je to jako s ilegální drogou - čtete o ní, slyšíte o ní, přátelé ji chválili a tak si ji chcete vyzkoušet i vy. Jenže je tu rozdíl - tamto byla nelegální droga, ale tato reklama doporučuje uznávaný, vědecky schválený lék.

    "Žádat na vědě morálku znamená vydávat se všanc krutým nedopatřením."
    A.France

    Myslíte, že to je přehnané, že to u nás není možné? A co reklamy třeba na Paralen, kdy malé dítě s teplotou spokojeně usíná po lžičce léku? Vaše babička by mu dala zábal nebo připravila lipový čaj s proskurníkem a květem černého bezu, aby snížila teplotu a dítě se vypotilo. Vy mu dáte Paralen a ještě si myslíte, že děláte dobře, vždyť to tak dělají všichni a kdyby ten lék měl nějaké vedlejší účinky, tak by to přece nemohli vysílat, to by neprošlo! Ale prošlo. Říká Vám reklama , že je kontraindikován (nesmí být podáván) při těžších poruchách ledvin, jater, při hemolytické anemii (druh chudokrevnosti, kdy se rozkládají červené krvinky). Mohou se objevit alergické reakce. U dětí do 14 ti let při otravě (po požití více než 3 gramů Paralenu, tedy po 6 tabletách běžného Paralenu po 0,5g) může dojít k těžkému postižení jater, které může skončit i smrtelně! Řekla Vám někdy toto reklama? Ale nedivte se, to přece není cílem reklamy, jejím cílem je vás získat a ne odradit!

    Vy, když máte chřipku, místo abyste pár dnů poleželi a vypotili se, koupíte si podle reklamy Coldrex nebo Modafen. Naznačila vám( byť slůvkem) reklama, že lék je nebezpečný u lidí s těžším jaterním a ledvinovým onemocněním, že škodí u hemolytické anemie, že je třeba opatrnosti u lidí se zvýšenou činností štítné žlázy, s vysokým krevním tlakem, s jednou formou zeleného zákalu, s poruchami srdečního rytmu, u těžších srdečních a cévních poruch a že ho nesmějí brát děti do věku 6 let. Víte, že se nemá brát v těhotenství a při kojení? Víte, že se mohou objevit alergické kožní reakce a krevní poruchy(úbytek destiček a bílých krvinek). Sice vzácně, ale mohou. Dozvěděli jste se z reklamy, že při vyšším dávkování se objevuje nervozita, závratě, nespavost?

    A tak berete tento lék, chodíte dále do práce, cítíte se lehce povzbuzeni (díky přítomnému kofeinu) a infekci šíříte mezi ostatní, imunitu si nevytvoříte, ostatní nakazíte, příště onemocníte znovu a farmaceutické firmy se radují ze zisku a jeho část pak dále investují do reklamy, která bude ještě působivější a sugestivnější a na ní zaplacený herec bude prskat a kýchat a šířit infekci stejně tak, jak to děláte vy nyní s Coldrexem. A řekla vám vůbec reklama, že z Modafenu se dá připravit pervitin ? A tak se stáváte otroky reklamy, otroky léků a přizpůsobujete se deformované společnosti.

    "Reklama je zmrazení lidské inteligence na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom daly vydělat peníze."
    S. Leacock

    S čím se v této uspěchané době máme ztotožnit? Všechny hodnoty jsou zpochybňovány - vlastenectví se již nenosí. . . politici budují své strany, svůj image a kašlou na voliče. . . rodina nebo děti nám často komplikují život. . . máme samé starosti a žádné radosti. . . . . nemáme kde bydlet. . . peněz máme málo. . . zdražují se nájmy i benzin . . . budoucnost je nejistá. Lidé kolem nás se stávají soky a soupeři, kteří by nás mohli připravit o práci, o náš úspěch. Odcizujeme se sobě i svému okolí. Toto vykořenění se rozšiřuje a začíná nás ovládat. Uniknout lze různě. Jedni unikají k resignaci, pasivitě a melancholii . Druzí unikají k bezmezné aktivitě. Z psychiatrického hlediska můžeme hovořit v prvním případě o rezignovaně - apatické depresi nebo v druhém případě o agitovaně - úzkostné depresi . Ale nejde o nemoc, spíše o důsledek vlivu současné společenské situace. Jde o to, jak se tomuto tlaku podvolíme a jak nás ovlivní a formuje.

    "Vliv formování je vždy tentýž: omezuje výběr."
    D.Chopra

    Ti, kteří jakž takž zvládají svou situaci, touží po úspěchu. Toto si přinášejí již z dětství, buď nejlepší říkají rodiče i učitelé. Společnost to žádá. Být nejhezčí, mít nejdelší nohy, být chválen, vyhrát cokoliv. Snadno se vám pak každý stává soupeřem, kterého je nutno porazit - nejdříve na atletické dráze, později v pouliční bitce nebo na stadionu soupeře anebo v zaměstnání. Mocnější jedinec se nemusí obávat svého okolí a cítí se poměrně bezpečně a pokud trpí úzkostí, dobře ji skrývá a aby se neprojevila, je ochoten čehokoliv. Nejsnáze dostupnější je lék, který mu"pomůže". Násilí je vždy zaměřenou proti "outsiderům", proti těm "příliš slušným", proti těm neagresivním, slabším, měkkým, proti cizincům a všem jinak smýšlejícím a jinak vypadajícím. Lidé totiž mohou svoji úzkost a strach promítnout do těch druhých a na nich ten strach pak potírají. Měníme se a jsme povrchní, bezcitní a chladní, zaměřeni a zahleděni sami do sebe. Rodiče chtějí ze svých dětí udělat něco zvláštního a podporují tak narcismus, který je tak typický pro náš svět zaměřený na úspěch, zdání a moc. ( Narkissos byl v řecké mytologii jinoch, který pohrdl láskou nymfy Echó. Bohové ho za to potrestali a on se zamiloval do vlastní podoby na vodní hladině. Marnou láskou se utrápil a byl proměněn v květinu nazvanou po něm narcis ).

    "Sebeláska nás činí spokojenými, nikoliv šťastnými"
    J. A. Baratynskij

    "Sebeláska - to znamená nutit duši jásat nad sebou samým a ruce aby tleskaly nad vypískanou komedií svého já."
    A. Breton

    Mnozí lidé si neumějí sami pomoci. K psychoterapeutovi nebo homeopatovi nejdou nebo nechtějí jít, v Boha nevěří, o etikoterapii neslyšeli, meditovat neumějí a nemají-li oporu ani u vlastní rodiny či přátel, pak se vzdávají zodpovědnosti za svůj psychický stav. Nikdo se nezabývá individuálními příčinami jejich deprese. Základní fakt, že náladu člověka ovlivňují jeho skutky a vztahy, upadl v zapomnění. To, co dělám, přece ovlivňuje moji duši. Ať jsem metařem nebo lékařem, vedoucím či podřízeným, svobodným, ženatým nebo rozvedeným, ať žiji sám nebo s někým milým - to vše je příčinou toho, jak se cítím. Každému prospěje, když si uvědomí, kým vlastně je. Co se děje v mém těle, v mé duši. Co mi prospívá, co mi škodí. Co bych chtěl a co nechci.

    "Poznat svou chybu znamená opravit svou chybu."
    Čínské přísloví

    "Poznej sebe sama"
    Thales

    "Poznání v sobě obsahuje organizační moc. Prostě stačí o něm vědět , být si vědom principů, a poznání bude zpracováno vaším tělem a výsledky se dostaví opět spontánně."
    D.Chopra

    Tato sebereflexe a s ní spojené pokusy o nápravu vlastního života chtějí svůj čas, není možné okamžité řešení. Rychlé řešení nabídne psychotropní látka - lék nebo droga. Dříve, když lidé měli strach nebo obavy, tak se modlili k Bohu a prosili o pomoc a vkládali svůj osud do jeho rukou. Nyní pro ně náboženství ztratilo význam. Nevěří, že jim pomůže modlitba. Pak někdo přijde a řekne, že tableta pomůže tam, kde člověk nemá sílu a víru. Když byl objeven imipramin, první tricyklické antidepresivum, byl tento lék uváděn v německých publikacích jako"kámen mudrců", v anglických pak jako"grál"( grál byla zázračná miska posledního pokrmu Ježíše Krista naplněná krví z jeho ran a chráněná mytickým králem a skupinou rytířů sv. grálu na skrytém hradě Montsalvat. V bájích o králi Artušovi byl grál hledán družinou rytířů kulatého stolu ). A tak byla tímto novým lékem proti depresi vyhlášena nová víra. Tento lék byl povýšen na úroveň náboženství, ve skutečnosti však ale jde o destruktivní a nihilistické pseudonáboženství či spíše"antináboženství".

    Pryč od duše a jděme k povrchnosti, tak lze charakterizovat směr, který byl započat. Lékaři jsou zavalováni publikacemi, letáky, prospekty, které propagují různé léky. Čím dále obtížněji lze posoudit, co jsou vědecké poznatky a co jsou reklamní akce. Léků je tolik, že mnohé z nich lékař i s dlouholetou praxí vůbec nezná a dočítá se o nich jen v prospektech. Publikují nejznámější osobnosti vědy.

    "Věda : jednomu je vznešenou bohyní, jinému jen krávou, která mu dává mléko"
    F. Schiller

    Většinu toho samozřejmě financuje farmaceutický průmysl. Ten cíleně ovládá adresáty těchto článků a publikací - těmi adresáty jsou ti, kteří pak přejímají péči o toho konkrétního nemocného. Od studentských let je lékařům i pacientům vštěpována úcta k autoritám, úcta k profesorům a k respektování vědeckých poznatků. Pomalu takto zpracováváni a tvarováni firemními cíli často někteří lékaři i pacienti ztrácejí vlastní kritický postoj a přístup. Lékař nemá kontakt s laboratorním výzkumem a často slepě věří výsledkům vědeckých studií.

    "Věda je blahodárná, brání lidem myslet."
    A.France

    Vycházejí nové a ještě novější učebnice, obohacené o poslední poznatky. Objevují se stále nové léky. Poštovní schránka lékaře je plněna informacemi a prospekty o nových medikamentech. Ty samé informace jsou mu doručovány i na pracoviště. Jako nové médium se objevuje internet. Je mnoho časopisů vědeckých i jiných. Doporučují se jiné přístupy k léčbě. Nové vědomosti, data a fakta a se valí ze všech stran na nemocné i na lékaře.

    "Věda je stavěna pomocí fakt stejně jako dům pomocí kamenů. Ale hromada faktů není o nic více vědou než hromada kamení domem."
    J.H.Poincaré

    Často lékař ani neuvažuje, že by uveřejněné informace a fakta mohly být jednostranné, spojené s konkrétními cíli konkrétních firem. Farmaceutické firmy se podílejí na výzkumu, sponzorují různé kongresy, sjezdy, cesty lékařů, pořádají semináře, na nichž bývá občerstvení a různé dárky pro lékaře.Toto vše je spojováno s propagací určitého léku. Firmy se i spolupodílejí na vydávání vědeckých publikací.

    "Lék nebo droga je taková substance, která po injekci do králíka vyvolá vědeckou publikaci."
    Szent - Gyorgyi

    Není možné již stanovit hranice mezi průmyslovým a nezávislým, případně univerzitním výzkumem. Přetížený lékař ani nemá čas, aby po další literatuře pátral a vytvářel si vlastní úsudek. Lékař je zavalen nejen nemocnými, ale i administrativními úkony, má spoustu i osobních problémů, často podobných problémům jeho nemocného. A do jednoho z jeho hektických dnů pak přijde depresivní úzkostný nemocný, který zabere spoustu času. Mnohým lékařům pak stačí i ta forma"nadvlády", kterou nad pacientem mají a je pro ně nejjednodušší vystavit recept než strávit s nemocným daleko více času a začít pátrat po příčině potíží nemocného, odhalovat je popřípadě snažit se je odstranit.

    "Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí, proti nemocím, o nichž vědí ještě míň, lidem, o kterých nevědí vůbec nic."
    Voltaire

    A kdo to nakonec zaplatí? Náklady hradí zdravotní pojišťovna - tedy každý z nás. Takže sám nemocný si zaplatí své tabletky a zisky shrábne farmaceutická firma. Farmaceutickým firmám nejde o blaho nemocných, ale hlavně o zisk. V pozadí této truchlivé hry je tedy konsum za každou cenu. A týká se to nás všech, protože nikdy nevíte, jaký osud vás kam zavane. Mnoho z nás se pohybuje "na hraně"a často k vykolejení a přepadnutí k té temnější stránce života stačí málo, velmi málo.

    Co říci závěrem? Myslím si, že lidský přístup musí být vždy upřednostňován před biologickým přístupem. Člověk není android, ovládaný jen biochemickými procesy, jeho duševní život přece není jen záležitostí přítomnosti noradrenalinu a serotoninu na synapsích. Biochemii mozku ovlivňující tableta nesmí oddělit lékaře od pacienta. Ono je totiž strašně přitažlivé "vyřešit" případ receptem. Někteří nemocní citlivě vnímají, že lékař se "isoluje" od pacienta tím, že ho lékem "zklidní a otupí." Je to jako v jednom starém vtipu, kdy lékař předepíše chlorpromazin na noční pomočování nemocného.
  • "Tak jak Vám to zabírá ?"
  • ptá se doktor.
  • "Dobře, pane doktore, pomočuji se dále, ale už mi to tak nevadí. "
  • Je v rukou lékařů ale i každého z nás, kam společnost bude směřovat, kam až jí dovolíme jít. Myslím, že každý z nás by si měl začít uvědomovat možnost svobodného rozhodování: zda se léčit, jak se léčit a zda je vůbec potřeba se léčit léky (tedy vlastně chemikáliemi).

    "Svoboda člověka záleží v jeho možnosti volit mezi existujícími reálnými možnostmi (alternativami)"
    E.Fromm

    Nasazení jakéhokoliv léku považuji vždy za závažnou situaci, která vyžaduje zodpovědnou úvahu. Pokud je tedy stav natolik vážný, že vyžaduje léky, pak ať je těch léků co nejméně. Každý lék má vedlejší účinky a pokud se vedlejší účinky tohoto léku začnou léčit jiným lékem, je to počátek bludného kruhu. Snažím se nové poznatky vědy spojovat se svými vlastními názory, nepodléhat bezhlavě všem novým doporučením, hodnotit informace z více zdrojů a držet se osvědčených postupů, pokud se nepřesvědčím, že ty nové jsou lepší. Člověk se sice zavalován novými fakty, ale nemůže tato fakta ignorovat, musí je setřiďovat a rozhodnout, co by nemocnému mohlo ublížit a co by mu mohlo pomoci. Byl bych rád, kdyby následující citát byl jen úsměvný a neplatil.

    "Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než ho příroda vyléčí anebo než ho léky zabijí."
    Moliere

    Skončím slovy pana profesora V. Vondráčka( 1895- 1978 ), kterého jsem poznal v rámci své studentské praxe na psychiatrickém oddělení.Vzpomínám na jeho nabité přednášky, které nás studenty tehdy tak uchvacovaly. Bylo v nich jasné sdělení, že lék sám o sobě nestačí a že poslání lékaře není podávat jen medikamenty.

    "Psychoterapie je nejvyšším posláním lékaře. Povyšuje lékaře na kněze, který po zpovědi ( přizpůsobené psychoanalýze ) snímá hříchy a rozhřešením tiší rozbouřenou hladinu pacientovy duše, svádí dravé spodní proudy, vystouplé z břehů zpět do jejich řečiště. Každý nemůže být psychoterapeutem, neboť psychoterapeuty se lidé rodí, ale nestávají. Psychoterapie předpokládá vrozenou vlohu. Předpokládá však také duševní vyrovnanost. Ve špatné náladě se špatně daří také psychiatrii. Lékař ve svém nitru nešťastný, jenž vidí, že je více nešťasten než jeho pacient, nemůže dělat psychoterapii, neboť nemá, co by rozdal, než nespokojenost a vnitřní rozervanost. Slovo psychoterapeutovo je jako chirurgův nůž, ba horší, neboť vedeno špatně může způsobit horší škodu. Ba , co dím slovo - stačí gesto, úsměv. Vše tu rozhoduje. Je to hra s dynamitem. K psychoterapii je třeba víry v sebe, naděje na uzdravení a lásky k pacientovi. A to jsou tři božské ctnosti"
    prof. Vladimír Vondráček

    MUDr. Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie

    Související články

    Pacient se sice stále počůrává, ale už mu to nevadí

    30.6.2000 00:00

    Přehled komentářů

    zobrazit všechny komentáře 

    POZOR! Uživatelka ejanicka @seznam.cz nic z nabízených léků...
    Pharmacist  |  19.6.2012 18:05

    koupim rohypnol casto moc se me po nde m styska bral sem totis heroin me...
    franta  |  16.8.2013 12:07

    Měl bych zájem o Rohypnol
    Martin  |  9.12.2013 00:01

    Koupím tramal, tralgit, velké balení kapky tak do 1000. Děkuji
    lil  |  18.12.2013 15:24

    Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John...
    Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích  |  28.12.2014 19:25

    zobrazit všechny komentáře

    Přidat komentář

     
    * *