Psychika diabetika

20.5.2005 00:00
Psychologie

Citový život diabetika má pro jeho nemoc velký význam. Lékaři často pozorují, že nemoc začíná v krizových životních situacích a že při vnitřním napětí a zátěži se zhoršuje. Nemocní sami udávají, že při citových iritacích potřebují více léků nebo musí přísněji dodržovat předepsanou dietu. A tak vyvstává otázka, zda příčiny diabetu nejsou duševní, to znamená: zda se v případě diabetu také nejedná o psychosomatické onemocnění. Jak ukazují psychologická vyšetření diabetiků, že je pravděpodobné, že v mnoha případech má na vzniku nemoci po díl psychický faktor. V současné době se nedá jednoznačně říct, jak velkou váhu tento faktor může mít.

Vzhledem k osobnosti diabetika bývá všeobecně zjišťováno, že se často jedná o chytré a velmi schopné lidi. Často mají sklony k oblé tělesné stavbě s odpovídajícím cyklickým temperamentem. To ale může vyplývat ze stejného postoje k výživě, který je hlavním znakem diabetika vůbec. Analýzy charakteru těchto pacientů udávají, že problém s výživou je u nich psychicky silně zakotven. Mnozí tíhnou k tomu, že na psychicky napjaté situace reagují hladem. Toto chování může případně být podmíněno určitými výchovnými postupy, pokud dobu jídla v rodině určují tradice a vyžadují tak příjem potravy i v době klidu nebo napětí. Zdá se, že rodiny kladoucí velký důraz na jídlo si pěstují jak obezitu, tak diabetes. To je pravděpodobně i příčinou velkého počtu obézních diabetiků. Také se může zdát, že jde o onemocnění dědičné, protože specifický styl stravování předčasně zatěžuje a vyčerpává hormon slinivky břišní. Tyto problémy však ani v současné době nebyly ještě dostatečně vysvětleny a je potřeba provést další psychologické průzkumy.

Americký fyziolog Cannon dokázal, že strach a obava u zvířat a lidí zvyšují hladinu krevního cukru. Když zavřeme kočku do klece a postavíme před ni štěkajícího psa, zvýší se u ní po krátké době hladina krevního cukru. To zřejmě souvisí s takzvanou nouzovou funkcí v organizmu, který při zátěžích (psychických i fyzických) zahájí obranné procesy, krevní cukr má pokrýt zvýšenou spotřebu při útoku nebo útěku. Tento mechanizmus hraje pravděpodobně určitou roli i v duševním hospodaření diabetika: emocionální rozrušení a komplikace mají vždy za následek prokazatelně zvýšené vylučování cukru močí.

Názor, že diabetik trpí duševním hladem v nejširším slova smyslu (hlad po lásce, uznání, bezpečí), nachází jisté opodstatnění ve fyziologických pozorováních, že diabetes "je stav hladu vystupňovaný do patologické podoby" (Bahner). Proto M. Bleuler vznáší otázku, zda hlad a diabetes nemají společné psychické kořeny, a potvrzuje starou zkušenost, že diabetik se často pokouší vyřešit duševní potíže zvýšeným příjmem potravy. Franz Alexander, který ve svém Institutu pro psychoanalýzu a psychosomatiku v Chicagu provedl rozsáhlé výzkumy pacientů s cukrovkou, prohlásil, že v mnoha případech jde o lidi, "kteří si udrželi infantilní, závislý postoj s mnoha požadavky, trpěli selháním, protože jejich požadavky podpory a lásky nikdy nemohly být uskutečněny následkem toho, že se pohybovaly mimo reálné možnosti ve světě dospělých. Na toto selhání reagovali pacienti nepřátelstvím. Diabetes vznikl, když se tato infantilní přání nesplnila."

Zdroj: Josef Rattner - Základy holistické léčby, nakladatelství Eugenika

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Takze jsme vlastne infantilni debilove bez kouska sebekazne, kteri si za tu...
Zuzana  |  27.6.2014 09:14

Je to jen názor jakéhosi Rattera a nikde není napsáno, že je správný.
!  |  27.6.2014 14:16

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *