Pohled do duše introverta

27.7.2016 00:01
Psychologie

Často se setkáváme s názorem, že introverti jsou nutně osamělí lidé. Extrovertům jich někdy bývá i líto a v dobré víře se jim snaží pomoci, aby "překonali svůj ostych", "vylezli ze své ulity" apod. Není většího omylu.

Typický introvert „nezalézá do ulity“ proto, že by se ostýchal nebo se potřeboval před něčím chránit, nýbrž aby si mohl dělat, co ho baví, a nebýt při tom obtěžován tím, čemu sám pro sebe říká „bezobsažné žvanění“, „trapné předvádění“, „neúčelná aktivita“ apod. Introvert netrpí sociální fóbií, která se vyznačuje neovladatelným strachem ze sociálních kontaktů. Není ani autistou, jenž vztahy k jiným lidem navazovat neumí. Introvert se lidí nebojí, a pokud chce, dovede s nimi výborně komunikovat. Problém je v tom, že většinou prostě nechce.


Proč nechce? Jak jsme výše vysvětlili, jeho mozkové okruhy pracují tak, že ho to jednoduše nebaví. Módní přehlídky, sportovní zápasy, společenské hry, team buildingy, třídní srazy... to všechno ho nekonečně nudí. Žvatlající spolužačky i slovní přestřelky během firemního brainstormingu jsou pro něj jen sledem od sebe neodlišitelných podnětů, jakýmsi „hlukem na pozadí“, který ho ruší od jeho vlastních úvah, plánů a snů. Strach z lidí v tom skutečně nehraje roli - jde čistě o to, že popsané stimuly na něj nepůsobí jako „odměna“, jsou mu naopak nepříjemné. Stahuje se před nimi ze stejného důvodu, jako extrovert utíká z muzea nebo z opuštěné horské chaty „někam mezi lidi“. Oba prostě jen hledají svoji vlastní „odměnu“.


Snaha o omezení společenských kontaktů ovšem neznamená, že každý introvert musí být nutně sobec a misantrop. Introverti mohou být velice milí lidé, jimž nejenže často leží na srdci „blaho lidstva“, ale mají i upřímně a hluboce rádi své přátele. Přátel mohou mít dokonce hodně - záleží jen na tom, zda najdou společný zájem, o kterém by se dalo diskutovat, či projekt, jemuž se s tichým zápalem věnují. Podstatné ovšem je, že se svými kamarády komunikují postupně (po jednom) a jen tehdy, když je o čem. Debaty nad tím, že Monika se dostala k povýšení přes postel či kde vzal soused na nové BMW, rádi přenechají extrovertům - už proto, že si těchto závratných novinek ve svém okolí nejspíše vůbec nevšimli. Pro některé lidi je těžké si představit, že někdo, kdo se neusmívá a většinu času mlčí, může být ve své podstatě dobrosrdečný. Proto stále u introvertů hledají známky „asociálnosti“.

V jednom z výzkumných projektů se například ukázalo, že extroverti silněji reagují na obrázky lidského obličeje, zatímco pro introverty mají stejný význam jako dejme tomu květina. Z toho však nelze vyvozovat, že introvertům méně záleží na jejich bližních! Potvrzuje to pouze to, že jim zrakové (nebo obecně smyslové) podněty poněkud splývají, nejsou pro ně zvlášť důležité. Jiné to je, pokud o lidech (či květinách) uvažují nebo se nechávají unášet pocity, jež vůči nim chovají.
Studie, která by to ověřila, zatím neexistuje - lze se však domnívat, že vztah k lidem závisí u každého, ať už extroverta, či introverta, na úplně jiných charakteristikách osobnosti: tedy nikoli na tom, zda si více všímá lidských obličejů, nebo o lidech spíše přemýšlí. I introvert, který si nezapamatuje váš obličej, může intenzivně dumat nad tím, jak vám pomoci z finančních potíží. Naopak pro extroverta mohou být obličeje důležité třeba proto, aby z nich vyčetl, jak vás co nejlépe okrást. Introverze a extroverze nevypovídá o morálce ani lásce k bližnímu naprosto nic.

Zdroj: The Beastess - Osamělost, nakladatelství Grada



Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Viď ? Taky zírám. :*)
o.  |  29.7.2016 05:03

Pohled do duše...
29.7.  |  29.7.2016 07:59

Přesně tak... Hromadné akce typu teambuilding a podobné šaškárny mě...
Petr  |  29.7.2016 21:06

Sorry ale není vůbec jasný co míníš svými příspěvky
:-)))  |  29.7.2016 21:51

asi je to introvert a prispevky pise jen pro sebe - asi rozjima nad tim, jak...
Sisi  |  29.7.2016 22:17

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *