Pohádky v naší duši III - O Popelce

8.11.2002 00:00
Psychologie

Dnes budeme pokračovat v povídání o pohádkách, tentokrát zůstaneme u jednoho příběhu. Ten je totiž velmi zajímavý. Přináší s sebou dilema "jak se správně chovat, aby vše dobře dopadlo

Pohádka "O Popelce" je notoricky známým příběhem. Z pohledu, který jsem naznačil v předchozích "Pohádkách v naší duši", je to příběh vývojový, ale i mytologický, každopádně velmi romantický.

Bylo, nebylo, v jednom domě žije mladá dívka - naše hrdinka, nad kterou drží tvrdou ruku macecha a dvě nevlastní sestry. V některých verzích pohádky je s nimi i otec, ale ten je velmi slabý a do děje v podstatě nezasahuje. Všechny sestry touží jít na královský ples, kde si má krásný princ vybrat svou nastávající, ovšem macecha (zlý osud, mocnější soupeř) to Popelce nechce umožnit a vymýšlí pro ní nesplnitelné úkoly. Protože je však Popelka čistého srdce, dostává se jí pomoci od Přírody v podobě holubů či mravenečků, kteří dokáží oddělit rychle "zrno od plev" - rozlišit to podstatné od nepodstatného (takovou pomoc bychom asi občas potřebovali všichni). Navíc měla Popelka k dispozici další obrovskou pomoc v podobě daru z jiného světa (v některých verzích od víly) v podobě tří oříšků. V každém z nich jsou jedny krásné šaty na ples. Oříšek jako zárodek nového života dává Popelce - dívčí duši, kouzelnou proměnu z ušmudlané služtičky v krásnou princeznu. Má to však háček - neoblomná půlnoc všechna kouzla ruší, takže Popelka, která je na plese hned od počátku jednička, musí vždy princi uprchnout "včas". V době, kdy Popelka získává pozornost a srdce princovo, není ještě čas pro skutečné sblížení, pro svatbu. Hrdinka musí zůstat ještě skryta, dokud si ji princ sám nenajde a nepozná ji.

Pohádka je příběhem o dívčí duši, která až díky lásce a za pomocí darů prochází proměnou z Popelky v princeznu. Tyto dary v pohádce jakoby spadly z nebes, ale nebylo to náhodou nebo štěstím po té vší smůle s macechou a sestrami. Všechny nástrahy, pomoci a šťastná setkání můžeme v mytologické rovině příběhu chápat jako vnitřní proces sebeobjevování člověka.

Pohádka má však přinejmenším ještě jedno poselství, které mě osobně připadá velmi problematické. Příběh vypráví o dívce, která byla pokořována, trpěla, ale trpělivě čekala. Jejími hlavními vlastnostmi byla trpělivost, dobrota, pokora - a obrovská pasivita, se kterou vše snášela. Až když přišel do jejího života zázrak v podobě tří oříšků, začala přemýšlet o jiném osudu. Když se ovšem objevily překážky v podobě macešiných úkolů, beznadějně čekala na další zázrak, který by jí s úkolem pomohl. A dočkala se - pokorně čekat se tedy vyplatí. Další zádrhel přichází na plese - před půlnocí musí utíkat, protože takovou, jaká opravdu je, by ji princ přeci nechtěl. Tedy, alespoň tak si to myslela. Ovšem opět se jí vyplatilo čekat (to v tu chvíli samozřejmě netušila, ale příběh toto sám potvrdil). Princ poznal, že je výjimečná a přišel ji zachránit.

V psychoterapii se někdy mluví o Popelčině komplexu. Myslí se tím životní přístup dívky (s jistými modifikacemi by to šlo použít i na chlapce), která pasivně trpí ve světě, který jí nepřeje, a čeká, až v ní nějaký princ pozná princeznu a zachrání ji, osvobodí. Naposledy jsem tento příběh slyšel v podobě snu, který vyprávěla jedna třináctiletá dívka: "Zdálo se mi, že jsem v nějakém davu lidí, asi na tržišti někde ve staré Indii. Kolem jede princ se svou družinou a v tom davu si mě všimne, vezme mě s sebou a vezme si mě za ženu."

Potíž je v tom, že málokdo s takovýmto životním postojem se svého štěstí dočká. Ruku v ruce s pasivním utrpením a očekáváním jde také netrpělivost a vnitřní agrese, vždyť ten princ už tu měl dávno být!

Pohádka O Popelce je krásný romantický příběh s mytologickými prvky a tedy i hloubkou, ovšem jako životní postoj je to iluze, která štěstí obvykle nepřináší. Co si o tom myslíte vy?.

Jan Kulhánek

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Já mám moc ráda pohádku "Tři oříšky pro Popelku". Viděla jsem ji...
Monika  |  8.11.2002 20:38

Moniko, moc krásné a pravdivé.
Vrata  |  10.11.2002 10:31

Myslim si, ze kazda pohadka ma v sobe krome proste krasy jeste i celkem jasne...
Pavlina  |  11.11.2002 16:58

No, já teda nevím - že by přišla o hrneček...Už jsem si tuto pohádku...
Jana  |  15.11.2002 12:36

ahoj lidi jak se máte a co deláte má bezvadnýho kluka a nereknu jakýho...
 |  1.8.2007 16:01

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *