Pán prstenů - moderní mýtus

14.1.2002 00:00
Psychologie

"Ten příběh je fascinující, je to jako magnet - přitáhne vás k sobě a nepustí, dokud neprojdete s jeho hrdiny celou cestu až na konec. A něco z toho příběhu ve vás už zůstane napořád". To byl komentář jednoho z příznivců Tolkienova Pána prstenů, s ním naprosto souhlasím.

Filmová verze první části trilogie Pán prstenů je velkým hitem, do kina chodí malí i velcí, děj sledují se zatajeným dechem, mnozí z nich vzpomínají na detaily ze stejnojmenné knihy nebo se chystají knihu, podle níž byl film natočen, přečíst.

Takže - nejprve pár slov k historii a pak malé zamyšlení nad tím, kde se "magnetická" přitažlivost tohoto románu bere.

John Ronald Reuel Tolkien je autorem trilogie Pán prstenů, díla, které svým strhujícím příběhem přitahuje čtenáře celého světa už celé půlstoletí. Román psal Tolkien celých 14 let, během této práce předčítal úryvky svým přátelům, kteří se tak stávali prvními nadšenými příznivci příběhu prstenu, Středozemě a odvážných hrdinů, bojujících proti ničivé síle Saurona.

Když Pán prstenů začal v letech 1952 až 1954 vycházet v pevné honosné vazbě, nevěnovala mu veřejnost celkem žádnou pozornost. Teprve po letech vychází ve Spojených státech paperbackové vydání a to hned u dvou nakladatelství, čemuž předchází pečlivě připravená reklamní kampaň. Úspěch byl obrovský.

V Čechách oficiálně vychází Pán prstenů těsně po revoluci (Mladá fronta) - jednotlivé díly s několikaměsíčním zpožděním - a úspěch byl opět obrovský. Pána prstenů čtou všechny generace. Co je to za román? Je to pohádka, fantazy nebo nový mýtus? Čím tak lidi naší doby oslovuje?

Je to snad vše, tedy i pohádka. O pohádkách z pohledu psychologie budu psát v samostatném článku, tady se zmíním jen o jedné věci: Pro každého z nás je blízké téma boje dobra se zlem, v němž stojíme na straně hrdinů a jejich boj na straně dobra prožíváme spolu s nimi. Naprosto realistické vykreslení světa Středozemě v Pánovi prstenů pomáhá naší představivosti celý příběh vnímat a prožívat jako skutečný. A ten příběh skutečný je, v naší duši se skutečně odehrávají během našeho života boje, kterým pohádky propůjčí konkrétní tvar. Navíc - hrdinou Tíolkienova románu je hobit, půlčík - malá postavička ve Středozemi do té doby naprosto bezvýznamného národa. Tím, kdo všechno zachrání není ani silný člověk - král, ani udatný trpaslík, ani úžasný elf, ale slabý malý hobit. Každý z nás je hrdinou v příbězích boje, vlastních porážek a vlastních vítězství.

Je to i mýtus. Mýtický svět i s jeho hrdiny není světem vybájeným, smyšlenkou, fantazií, ale je kouzelným zrcadlem, které umí v příbězích ukazovat něco z podstaty světa, v němž žijeme, něco z podstaty nás samých. Když takový mýtický příběh čteme, uvádí to naši duši do pohybu a já si troufám říct, že tento pohyb je pro náš duševní život léčivý. Jak píše Z. Neubauer, mýtus formuje mysl vypravěče i posluchače a rozumět mu znamená myslet, mluvit a jednat správně, to je v souladu s řádem světa a s vlastní přirozeností.

Myslím, že příběh trilogie Pán prstenů nás velmi oslovuje proto, že se díky své fantazii můžeme snadno ztotožnit s některým z jeho hrdinů a spolu s ním poznávat řád světa a dotknout se něčeho z vlastní přirozenosti. A to je pro náš život obohacující.

Maličkost na závěr: Tolkienovo příjmení je velmi pravděpodobně německého původu, odvozeno od slova "tolkuhn" - šíleně odvážný. To nevypovídá snad ani tolik o povaze autora Pána prstenů, ale o povaze tohoto díla. Přeji všem, aby si našli čas na jeho knihy nebo alespoň aby si zašli na Pána prstenů do kina, stojí to za to.
Autor: Jan Kulhánek

Související články

Mýtus a archetyp

3.5.2001 00:00

Duše potřebuje mýty

29.3.2001 00:00

Ďábel, sny a léčení

31.1.2001 00:00

Mýtus o všemohoucnosti

25.3.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

článek je dobrej, najde se v něm i pár věciček, ketré jsem jinde...
Aleš  |  14.1.2002 17:56

Nepíše se náhodou Středozemě?
Mirek  |  15.1.2002 09:55

Viděl jsem film, je to opravdu dobrý.
Honza  |  19.1.2002 15:19

Byla jsem na Pánovi prstenů a musím říct že to byl snad nejlepší film...
Magda  |  23.1.2002 21:47

Zajímalo by mě, Milá Magdo, jak se vlastně stavíš k otázkám...
Martin  |  30.1.2002 09:09

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *