Osobnost se sklonem k rakovině?

5.1.2011 00:00
Psychologie

Na fakultě psychologie University of California v San Franciscu srovnávali Lydia Temoshoková, Ph.D., a Andrew Kneier, Ph.D., emocionální reakce pacientů s rakovinou a pacientů se srdečním onemocněním.

Vystavili je mírným elektrickým šokům a měřili jejich fyziologické reakce.

Pak požádali pacienty z obou skupin, aby popsali, jak se během experimentu cítili. Podle fyziologických ukazatelů reagovali pacienti s rakovinou na šoky silněji než ti se srdečním onemocněním. Přitom to však byli pacienti s rakovinou, kdo měl později sklon banalizovat své nepříjemné pocity při odpovídání na otázky výzkumníků. Temoshoková přišla s nápadem označit pacienty s rakovinou jako „osobnosti typu C“ (kontrastující s netrpělivostí a agresivními sklony „osobnosti typu A“, kterou často najdeme mezi kardiaky).

Většina psychoterapeutů, kteří pracovali s lidmi nemocnými rakovinou - jako doktoři O. Carl a Stephanie Simontonovi, dr. Lawrence LeShan a Ian Gawler - si všimla psychických charakteristik typických pro tento typ osobnosti. Osobnosti typu C jsou často lidé, kteří se v dětství nikdy necítili zcela přijímáni, ať už oprávněně či ne. Jejich rodiče byli násilníci či prchlivci nebo zkrátka jen chladní, odtažití a nároční. Jejich dětem se nedostalo povzbuzení a zrodil se v nich pocit zranitelnosti a slabosti.

Později, aby si zajistily, že budou milovány, rozhodly se co nejlépe přizpůsobit tomu, co se po nich požadovalo, a zapomenout na své vlastní touhy. Vyrostli z nich „skutečně milí“ lidé, kteří se málokdy zlobí (někteří vůbec nikdy!), jsou vždycky „ochotní pomáhat“, „hotoví světci“! Vyhýbají se konfliktům a potlačují své potřeby a touhy, někdy po zbytek svého života. Aby si zajistili emocionální bezpečí, kterého si tak cení, mohou vsadit v životě na jednu kartu: svou profesi, manželství nebo děti. Pokud je tato investice náhle ohrožena či o ni přijdou - nezdary v práci, rozvod či odchod do důchodu nebo děti vyletí z hnízda - vrátí se jim pocity smutku z dětství. A často to bývá devastující, protože mají pocit, že cokoli člověk udělá, citovému utrpení se nemůže vyhnout. Tento koncept osobnosti typu C se sice může zdát velmi zajímavý, ve skutečnosti však není vědecky podložený a dnes už byl opuštěn. Přesto jej tu uvádím, protože upozorňuje na význam jednoho faktoru, který hraje při vývoji rakoviny velmi významnou roli - jedná se o pocit bezmoci, který si od té doby získal velkou pozornost a stal se předmětem mnoha vědeckých studií.

Bez ohledu na typ osobnosti jsou určité životní zkoušky vnímány jako „sekundární trauma“, které znovu otevírá nedokonale zhojené rány a vyvolává pocity bezmoci, zoufalství a opuštění. Dnes už víme, že tyto pocity - zvláště pocit bezmoci - mohou velmi narušit psychickou i biologickou rovnováhu.

Jeden z mých kolegů terapeutů tomu říká fenomén „zásah, potopeno“ podle dětské hry „lodě“. První zranění, to z dětství, je těžké, ale dá se zvládnout. Když však přijde druhý „zásah“ na stejné místo, může se celá psychická, a dokonce i fyzická struktura zhroutit.

Na Emory University v Atlantě vydala laboratoř MUDr. Charlese B. Nemeroffa studii, která do tohoto vzorce „zásah, potopeno“ zapadá. U deprimovaných pacientů, kteří v raném dětství zažili trauma, reagují zánětlivé faktory - ty, které přispívají k rozvoji rakoviny - zvláště silně na laboratorně navozený stres. Navíc podle výzkumu profesora Spiegela ze Stanford University ženy s rakovinou prsu, které udávaly, že se v jejich životě vyskytlo závažné trauma, vykazovaly menší odolnost vůči nemoci (po ukončení léčby se jejich rakovina vrátila dříve).

Ukázka z knihy Jak čelit rakovině (Portál 2010)

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Primitive ubohej
Marie  |  14.1.2011 23:14

Ano.
h  |  13.2.2011 06:58

Zajímavý článek a myslím, že je na něm hodně pravdy, ale někdy ten...
Irča  |  16.3.2011 06:16

omlouvám se za překlep"pozice"
Irča  |  16.3.2011 06:18

Rakovina - jak se jí postavit? 11.04.2013 07:59 Podceňovaná prevence...
Radka  |  11.4.2013 09:03

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *