Odpusťte svým rodičům

Odpusťte svým rodičům

23.10.2000 00:00  |  Psychologie

Zdá se, že úkolem nás dospělých je pátrat, a to za každou cenu, po tom, jak svým rodičům odpustit jejich nedokonalost. V některých rodinách bývají tyto nedokonalosti jen drobné a nevýznamné, v jiných značné, ale každý z nás se musí se zlem a utrpením vypořádávat ve vlastním životě, aniž by měl možnost svalit vinu na nějakého obětního beránka.... celý článek

Komentářů: 300 | Poslední komentář: 23.5.2017 14:33

Komentáře

reagovat 13.3.2006 11:21 - limaha182

odpusťte svým rodičům

reagovat 13.3.2006 11:31 - limaha182

I já jsem v mládí odsuzovala své rodiče za některé jejich prohřešky,ale čím jsem byla starší,tím víc jsem chápala,že život není jen o stoprocentním chování,že i oni mají právo zakopnout.Když jsem si tohle uvědomila a byla tolerantnější,začala jsem vidět to vše dobré co pro mě udělali a byla jsem na ně pyšná.Ale jeden můj přítel se přes to nedokázal přenést a přestože je už starší,tak svému otci nikdy nedokázal odpustit a vinil ho za své neůspěchy .Kdyby dokázal odpouštět,lépe by se mu žilo,bez výčitek

reagovat 15.3.2006 16:17 - Miši

Odpouštím svým rodičům, odpouštím svému tátovi to,že pro mě měl jenom slova, jak jsem úplně neschopná, jak všechno dělám špatně, jak za všechno, co jsem kdy udělala špatně, může máma, protože mě "měla seřvat" a nedovolit.ODpouštím mu,že mě málokdy pohladil, že jsem se mu nikdy nemohla svěřit.( a vlastně ani nechtěla). Svojí mamince odpouštím,že když jsem se chtěla bránit nebo stát si za svým názorem, že jsem musela být zticha, aby "byl klid", aby se táta nerozčílil. (a on se stejně rozčílil). Maminko a tatínku, odpouštím Vám, protože vím, že jste mi nikdy nechtěli ublížit. Vím, že chcete pro mě to nejlepší a že se pro mě obětujete. Děkuji Vám, že jste na světě, protože bez Vás bych tu nebyla ani já. Mám Vás moc ráda.

reagovat 15.3.2006 17:38 - Angelo

Miši - napsala jsi to pěkně, ale já například mám zcela jinou filozofii pro odpouštění: ten člověk se musí změnit, musí svou chybu uznat a o odpuštění stát. Dokud tyto podmínky nenastanou, tak já neodpouštím. Dokud budou rodiče zcela suveréně tvrdit, že mě mlátili v dětství zcela oprávněně, tak se nemám s nimi o čem bavit. Každý si musí důsledky svého chování uvědomit. Odpustím jim v den jejich smrti, protože tímto dnem bude tato kapitola pro mě uzavřena.

reagovat 15.3.2006 18:33 - Marie

Angelo,nejsi nějaký moc tvrdý?

Tvoje rodiče tě nevychovávali,neživili,nešatili?Nepomáhali ti v životě?Na co jim bude,že jim odpustíš po smrti,třeba máš i ty u nich nějaké hříchy k odpouštění,nebo ne?

reagovat 16.3.2006 13:36 - Miši

Angelo,člověk se NEMUSÍ změnit, NEMUSÍ uznat svou chybu a NEMUSÍ stát o odpuštění. Třeba si myslí, že jedná správně. To já musím změnit svůj pohled na něj a odpustit mu.

reagovat 16.3.2006 14:09 - Luisa

Angelo má nějaký velký problém v sobě,neví ještě,že kdyby odpustil,žilo by se i jemu samotnému lépe.Ne nadarmo je v desateru-cti otce svého a matku svou a budeš dobře žít.

reagovat 16.3.2006 22:04 - Angelo

Živit, šatit a dopřát vzdělání je povinnost každého rodiče, který zplodí dítě, není to žádná zásluha. Tak jako jsem já tohle zajistil mým dětem a rozhodně od nich neočekávám za to žádný vděk, ale očekávám, že i ony v tomto budou pokračovat. Ano, jsem možná tvrdý, ale férový, nejsem neomylný a svých chyb lituji a snažím se je napravit. A navíc si neumím představit odpouštění někomu, kdo ve svém špatném chování neustále pokračuje. Já nikomu neberu jeho názor, tak ze mě nedělejte pitomečka, který něco neví. Rodiče ctím tak, že jim maximálně pomáhám, ale nemám k nim žádný citový vztah. Nejsem zastáncem "idealistické" filozofie, že za to mohu já. Já jsem byl dítě a neměl jsem žádnou možnost se bránit.

reagovat 17.3.2006 09:44 - jenn

Stojím za Angelem, má pravdu. Člověk má odpouštět, ale není povinen to dělat. A když oni neuznávají chybu, nechtějí se zamyslet a vyjít mu vstříc. Dle desatera máme rodiče ctít, to rozhodně neznamená, že jim všechno zlé autoamticky odpustíme. Myslím, že problém v sobě má spíš Luisa a miši.

reagovat 17.3.2006 14:58 - Katka

Já souhlasím s Angelem, když oni neuznají svou chybu, proč by jim měl odpouštět? To není jeho povinnost,naopak rodiče mají povinnost se o své děti starat s láskou, protože je přivedli na svět.To by se pak mělo automaticky odpouštět i takovým rodičům, kteří své dítě psychicky nebo fyzicky týrali?Angelo v sobě problém nemá, to spíš Luisa.

reagovat 17.3.2006 16:59 - Miši

Když jako dospělá vím, že rodiče mohli a měli plno věcí udělat jinak, těžko jim teď vyčítat,jak jednali. Nemůžu po nich chtít, aby oni mě požádali o odpuštění. Musím to udělat sama v sobě. Protože ten problém mám já.Proto svým rodičům odpouštím...

reagovat 17.3.2006 17:20 - Angelo

Miši - já o voze a Ty o koze. Nejde o to, že někdo měl udělat plno věcí jinak než udělal. To nikomu nevyčítám, takový je život. Já zde mluvím o vážných selháních, o takových, které druhému člověku, potažmo dítěti dlouhodobě ničily život. Proč jsou někteří lidé v životě hodní a setkání s nimi je jako pohlazení po duši a naopak jsou lidé zcela opační? Ne, opravdu nemohu uznat "automatický" nárok na odpuštění.

A jinak pro ty, kteří chtějí vytrhávat z kontextu věty z Bible chci jenom napsat, že v bibli se mluví o pokání.

reagovat 17.3.2006 20:39 - Monika

Můj táta vždy říkal, že je zajímavé, že v Bibli je psáno Cti otce svého a matku svou, že tam není nic psáno o dětech. Lidi považujou za samozřejmost starat se o své děti, hůře už jsou na tom se starání se o staré rodiče. To se jim musí občas připomenout.

reagovat 18.3.2006 16:24 - Miši

Angelo, souhlasím s Tebou, že automaticky se nemá odpouštět. To by se stejně minulo účinkem. Ale když najednou cítíš, že je to TO správné, cítíš to v duši, tak to udělej.

reagovat 20.8.2006 00:54 - kayka

Dovedete si představit, že vaši rodiče byli kdysi mladí lidé jako vy a četli si někde v knížce rady, jak odpustit zase svým rodičům, kteří z nich i svými chybami udělali nedokonalé, ale jedinečné lidi, kteří totéž zase udělali s vámi? Staráte se o tyto chyby, abyste je jednou nepředali dál, nebo se jen nimráte v bolístkách?

reagovat 20.8.2006 11:22 - 000

Blbost co chcete odpouštet člověku který vás řeže hlava ne hlava ,nebo před ostatními ponižuje ,tím, že neustále všem kolem říká jak má neschopné a nepořádné děti

reagovat 20.8.2006 22:10 - Beliza

Já jsem své mamince odpustila dávno a zítra jí zajdu zase dát kytičky hrob.Měly jsme problémy,ale měly jsme se rády a i když je už pár let po smrti,často na ni myslím a hrnou se mi do očí slzy.Moc mi chybí.To místo nezaplní nikdo,děti,ani manžel.

reagovat 20.10.2006 20:24 - Martin

No,myslím,že to je to,co všichni moc potřebujeme. Tedy,zbavit se obviňovat jiné za náš osud. Vždyť stejně pomyslime,co všechno pěkné jsme také od jiných dostali,třebaže i na první dojem si to ještě neuvědomujeme!...

reagovat 20.10.2006 21:40 - Martina

mám mámě odpustit že mě vyhodila s přítelem niní manžel na ulici když se vrátila s lochu,ještě ke všemu jsem byla těhotná,podrželi jseme ji byt aby chudinka o něj nepřisla a zaplatili jsme ji dluhy,vybílili byt myslím zednicky,koupili nove syfony prkénko na záchod a vše jsme dali do pořádku moderně a co nám to bylo platné vyhnala nás jak prašivé psi,je to tři roky život bez mamy a nemohu si stěžovat ani mi nechybí,jen na sebe upozornuje a trhá mi poštu když nejaká se objeví na mé jméno,jinak já jsem hodná paní nekouřím nepiji a děti mám zdravé jsem spokojený clověk ,s manželem společně stavíme domeček.ahojky

reagovat 21.10.2006 17:34 - A

Odpouštím mé mamince, že umřela, když jsem byla ještě malá, odpouštím mému tátovi, že se o mě nikdy nechtěl starat a že ho nezajímám a doufám,, že mi moje děti jednou nebudou muset odpouštět.

reagovat 21.10.2006 17:38 - Tom

Upřímně řečeno, nechápu vůbec větu, že odpouštíš mamince, že umřela. To si jako myslíš, že umřela jenom tak, pro svoji zábavu a potěšení?

reagovat 31.1.2007 18:38 - Lidka

Trvalo mi 3roky než jsem odpustila svému tatínkovi,že umřel.Dnes vím ,že mi dal všechno co mohl a možná proto se snažím žít tak, aby až se jednou v nebi setkáme, byl na mně pyšný. Já na něho pyšná jsem.Díky tati.

reagovat 31.1.2007 19:55 - A

Me je uplne jedno, jestli to nekdo nechape, me to pomohlo. Dlouhych 10 let mi trvalo, nez jsem pochopila, ze ji musim odpustit sama pro sebe, v sobe. Neni to racionalni, ale pomohlo to.

reagovat 2.2.2007 10:41 - Lidka

Odpouštím mé mamce, že od nás odešla ,když mi bylo 10 let. Je mi 41. Po smrti tatínka mi byla velkou oporou .Našla jsem sílu žít dál, smát se a bojovat.Píšete ,abychom odpustili našim rodičům.Moc bych si přála ,aby i oni odpustili nám,svým dětem .

reagovat 2.2.2007 11:45 - miloš

myslím, že som to nemal s rodičmi jednoduché, bol to boj, ale nechcel by som také deti ako som bol ja, myslím si, že som im veµmi ublížil a oni tiež vnímajú veci ináč, ale nikto si neprizná svoju vinu

reagovat 2.2.2007 13:26 -

Odpouštím tátovi, který pro mě nikdy neměl vlídného slova. Odpouštím mamce, že mě vždycky nechala plácat se samotnou a že ve všem viděla pouze strach. Odpouštím sama sobě...

reagovat 2.2.2007 14:33 - lenka

6 let jsem nevidela sveho tatu.Je to alkoholik a navic clovek s nulovym sebevedomim.Ja i muj bratr mame velmi dobrou zivotni uroven,jsme sebevedomi mladi lide s velmi dobrym vzdelanim a uspechem.Na co v zivote sahneme se nam podari a otec nas za to nenavidi.Opustil nas,kdyz jsme byli deti,ale jeste predtim nez tak ucinil,jsme se den co den museli divat na opily oblicej,poslouchat vyhruzky,nadavky,srdicko mi busilo jako na poplach,co zase prijde...No,napsala jsem tu jen zlomek toho,proste nam ublizoval.

Plakala jsem a prosila ho (i za mamku)at toho necha a nic-bylo mi 12 let...Nabidli jsme mu pomoc,lecbu-nic...

Pred 3 tydny se mi narodila dceruska,nedockala jsem se ani blahoprani-a ted se ptam-CO MAM ODPUSTIT?

reagovat 21.2.2007 11:19 - Agáta.

Léta jsem nemohla odpusti mému otci,že byl alkoholik a nezajímal se o nás.Zůstali jsme s mámou sami.Pak se podruhé vdala ale manželství nebylo šťastné.Rozvedla se se svým druhým manželem, když mi bylo 12.Nenáviděla jsem jí za to,ale dnes s odstupem času to vidím vše jinak.Držet manželství jen kvůli dětem,opravdu nemá smysl.Děti vycítí,že to v rodině není v pořádku.Jaký příklad by jsme jim dali do života.Když jsem sama vdaná a jsem mámou,dokázala jsem jí odpustit a pochopit.

reagovat 23.2.2007 08:39 - lojza

Také nemůžu říct,že by mí rodiče byli dokonalí,jsem jedináček, ale s odstupem doby(mí rodiče před rokem a před 3 lety zemřeli)musím uznat, že měli i velice pěkné vlastnosti a tak jim a sobě dodatečně odpouštím ty chyby a snažím se vzpomínat jen na to dobré a hledět do budoucna s poznáním čeho se mám vyvarovat a čeho zase držet,ono mi stejně ani nic jiného nezbývá.

reagovat 5.3.2007 19:38 - Jana

Souhlasím s tím, že každý si neseme odpovědnost za svůj život. Přestože to někdy není jednoduché a svádí nás to, abychom své nezdary sváděli např. na špatné podmínky v rodině, nebo hodnoty, které nám v životě rodiče nedali, myslím, že je osvobozující uvědomit si svou vlastní tíhu odpovědnosti...Mí rodiče jsou téměř důchodového věku, mně je 21 let a zatím se pokouším o studium na VŠ(jsem v 1. ročníku)jako "rodina" žijeme v domácnosti společně s jednou z mých 2 starších sester, které už je 31, trpí schizofrenií a její život je v podstatě celý smutný případ..od dětství ji rodiče opečovávali, protože se narodila s vrozenou vadou ledviny, od lékařů měla zakázané věškeré sportovní aktivity, takže už od malička byla svým způsobem vytržená ze společnosti svých vrstevníků...navíc v "dospělosti" se to nějak zvrtlo, když se rozešla se svou 1. láskou, přestala mít o cokoliv zájem a můj táta ji "přesunul" na 2. kolej - vlastně ji vyhodil z domu a šla bydlet k babičce... v té době (tedy asi před 10 lety)začaly její psychické problémy(tuším), jenže nikdo nevěděl (rodina s nízkým vzděláním z vesnice..)co dělat, jak jí pomoci...ztratila přímý kontakt s rodinou, odcizila se nám a my jsme se odcizili jí - v té době jsem těžko chápala, co se děje, ale teď cítím povinnost jí pomoct, ale je to jeden velký začarovaný kruh...oba rodiče by si zasloužili v jejich věku klidný život, ale je pravda, že především oni měli dávno začít všechno řešit..můj otec je slaboch, kterého na jednu stranu nenávidím (mou sestru neustále slovně "terorizuje" a myslím, že už dávno zničil všechno sebevědomí, co kdysi měla, jenže kdokkoli se z rodiny snaží zakročit, nebere ho v úvahu, navíc mě živí na studiích,na která se ale nedokážu plně soustředit a přemýšlím, "jak se se svým životem vypořádám"...jsem na obou rodičích finančně závislá...)na druhou stranu mi je mého táty líto...

maminka se snaží zachránit, co se dá, hraje v naší rodině roli "hasiče", možná spíš "mučednice", protože tiše trpí rodinnou situací a její slabá mírumilovná povaha se nedokáže postavit mému tátovi a rázně se se vším vypořádat...marně se v něm snaží najít oporu, kterou, kdoví jestli jí někdy dával...máma je ten nejzlatější člověk, jakého znám, ale jsou situace, které se nedají řešit sklopením hlavy..za tu dobu, co se náš "rodinný případ" táhne, se ani nedivím, že nemá sílu..

Navíc psychiatři, kteří se mou sestru zatím pokoušeli léčit (s tím, že ona jakoukoli léčbu odmítá - především "polykat léky") ji brali jako "případ", ne jako člověka...

kdybyste kdokoli měl opravdu kladnou zkušenost s něj. psychiatrem, psychologem, ústavní léčbou....prosím, NAPIŠTE

..a díky za možnost podělit se s vámi o své "rodinné zkušenosti"..

reagovat 5.3.2007 22:08 - milda

neco odpustit neni lehke,ale musime si uvedomit jednu vec, ze rodice kteri nepohladi a nedaji vlidne slovo, to nemeli v detstvi jine a muzu rici, ze to jde pres mnoho generaci, navstevuji vzdelani v konstalaci rodiny a tam je to krasne videt, proc se rodice takhle chovaji,



rodice nemusime milovat, ale je ctit je, pak se nam povede lepe, mozna i tuto vec je dobre napsat na kousek papiru, vsechny nekladne vkastnosti, ale take co dobreho nam dali,

reagovat 6.3.2007 09:34 - Lisbetka

Jak ctít např matku alkoholičku, nebo otce, který Vás zneužíval?

reagovat 6.3.2007 09:40 - Louis

Taky bych to s tím velkodušným odpouštěním nepřeháněl!

reagovat 6.3.2007 16:44 - Katka

Já mám hodné rodiče, ale moji kamarádku táta mlátil, vysmíval se jí, nikdy ji v ničem nepomohl, tak proč by si ho měla vážit.Jen proto, že ji zplodil, to je snad trochu málo.

reagovat 7.3.2007 10:58 - José

Taky nechápu, proč dělat zásluhu z toho, že si párkrát zapíchal s její matkou...

Proč si takovýho vážit? Jak mu odpustit?

reagovat 5.4.2007 16:01 - Jija

Angelo, tím, že neodpouštíš a to bezvýhradně, tím netrestáš v tomto případě rodiče, ale SEBE.Pokud dokáš odpustit všem, kteří se proti Tobě provinili, a to, opakuji, bez výhrad, bude se TOBĚ lépe žít. To, že nedokážeš odpustit, to zatěžuje celý Tvůj organizmus, což Ti potvrdí každý léčitel.

reagovat 5.4.2007 17:00 - NN

Docela fajn téma.Kdysi jsem otci měl za zlé, že mě bil a ponižoval, dnes ve svých 40letech to vidím trochu jinak a spíše je mi otce docela líto, protože mi došlo, že ani on to neměl v dětství taky lehké a výchově dětí se nedá naučit, to se musí zažít.Mou zlobu během let vystřídal soucit se starým člověkem

reagovat 5.4.2007 18:00 - Vanessa

Pro me by bylolehke odpustit, ja sama nedokazu nenavidet, sve rodice porad miluju, mozna ze si jich uz tolik necenim, ale laska tam stale je. A to ze jsem sama matkou, take velmi pomaha.

Ale co s tim, kdyz se rodice nadale chovaji odmitave? Vidame se nyni jednou za 5 let, a pak asi tak 2 mesice probrecim pri vzpomince na to co mi rekli, jak se chovali apod. Neda se s nimi komunikovat, nemame si co rict, neni tu jedine objeti, pohlazeni... Jen hadky a vycitky. Posledne kdyz jsem prijela domu do Cech, nikdo na me necekal na letisti, po 12ti hodinovem letu pres noc jsem si pujcila auto v pujcovne a dojela "domu" za dalsi 3 hodiny, nikdo mi nepripravil pokoj, ubytovali jsme se v hotelu. Parada co? Tak jak se v tomhle pripade odpousti? Ja jenom vim ze je dulezite se spise odprostit.

reagovat 8.4.2007 12:03 - Lev

To Vanessa:

odpuštění je skutečně velmi důležité, ale také je nutné vědět jak to udělat "správně". Je o tom krásná kniha Luule Viilma - Duševní světlo. Mnohé pochopíš.

reagovat 8.4.2007 13:07 - Markéta

Nevím jaké odpuštění.Svím takzvaným rodičům neodpustím co budu živa.Kdy nás vlas. otec znásilňoval.Když jsme se odhodlali to říct.Jsme dosud špatné mi.Matka sice ví že je to pravda.Ale nic neudělala.Radši se vzdala svích dětí než chlípníka.Teď jí to sice bolí ale nic proto nedělá.Je fakt že víc nedokážu odpustit matce.6e mi nepomohla.Ale vzdala se nás.Tak od svích 12let mne vychovávala babička.Tak jaké pak odpuštění?

reagovat 9.4.2007 10:24 -

Odpustit múzes stýkat se nemusís kdyz odpustís strasne se ti uleví a nebude te to tolik uzírat v srdci.Já vím je to hodne tezké múzes odpustit sama ve svém srdci a nemusís to ríkat nahlas.Já odpustila v srdci ale uz nikdy nechci otce videt!

reagovat 9.4.2007 11:44 - Michala

Blbec odpustí všechno. Aby si nemusel zatěžovat paměť (T.G.M.)



Já taky v životě neodpustím fotrovi, že mě v opilství sprostě vojel a ne jednou, když máma něco namítala, tak ji mlátil.

A fotrova máma mu v tom vždycky ještě pomáhala!

To mám jako říct OK, odpouštím, vlastně mě oba dali cennou životní zkušenost? To tedy ne. Že se mě uleví? To možná jemu. Protože některé věci se nedají tolerovat, nebo vyřešit jenom odpuštěním. Na co by potom byla policie, soudy a vězení.

To, že to milostpán Havel nechtěl chápat, neznamená, že mě tím zlomil.

reagovat 15.4.2007 03:02 - Rob

Vyrustal jsem od narozeni jen s mamou,ktera to mela take uz od malicka tezke,protoze uz i jeji rodice atd.,navic uz musela jit pracovat od 16let.Dnes je ji uz davno pres 50let.Detstvi bylo hnusny{ale popravde zazival jsem i krasne chvile}a uvedomuju si ze jsou nektere deti na tom i podstatne hur,ale opakovat detstvi uz ne!!!!Kdyz na ni prisly ty jeji stavy nenavisti vuci jejimu prazdnymu zivotu,tak jsem to pekne schytaval{nejakou debilni zaminku si musela vzdy najit}uplne silela jak demonem posedla rvala a mlatila mne nekdy i smrti vyhrozovala.Mela na to pravo? Nekdy k ni citim Lasku nebo spis litost a nekdy je ve mne take vuci tomu vsemu take nenavist!Ona mi vlastne davala oboji,jeden den lasku druhu nenavist.Teda uz s ni neziju,navic jsem v zahranici.Ja jen ted vim ze pokud budu mit deti,nesim byt stejny,vim ze ji musim poskytnout na stary kolena materialni pomoc....a toho prokletyho demona jednou znicit z naseho rodu!!A az demon chcipne a ja ho svoji vnitrni velikosti snad jednou znicim,tak pak.....snad?.............promin a odpoustim maminko....ale ted to vnitrne uprimne jeste nejde.......kousek demona je stale ve mne a szira mi taky dusi.....tak pryc s nim!!!! Snad jednou......vzdyt nas zivot je tak kratky

reagovat 22.4.2007 16:42 - WWW

At se na mě nikdo nezlobí,ale odpouštět otcovi,který znásilnoval své vlastní dcery-nikdy.nikdy.nikdy.využívání dětí s přesilou vlastní dospělosti-to bych nikdy neodpustila.to není člověk.ostatní věci snad ano-tohle ne.

reagovat 22.4.2007 18:21 - Maxič

Nepoznáte, že Míša to opsala ze stránek politických vězňů komunizmu, tam se i znásilnění a vražda v rodině svádí na deformaci rudejma a takovejch slintů je tam hafo. A sem to nalepila asi aby byla zajímavá? Neznám ani jednu holku se zdravým rozumem a ne z menšiny , která by od takovýho otce neutíkala jak před požárem. Nakonec, to odpuštění pomůže jemu a nééé jí. Pro mě je to důkaz, že nikdy nečetla, co se píše o odpuštění v Písmu:)a jenom tady plandá. Nebo je úchylná a ten tatínek jí opravdu moc schází, i takoví žijí mezi námi, bohužel.

reagovat 23.4.2007 12:36 -

Míšo ty musíš být neuvěřitelně hloupá.

reagovat 1.5.2007 11:54 - marta

diki moje mamce trpim panickou poruchou,neumela jsem ji odpustit to vse cim jsem si v detstvi prosla,tolik let jsem ji nesnasela a milovala,dnes vim ze take to nemela jehke,a odpustila jsem,mam mamu moc rada,je to clovek za kterej bych dala zivot

reagovat 1.5.2007 13:00 - Tony

Odpuštění? PROČ? O vině a trestu má v demokracii rozhodovat v oprávněných případech soud! Něco jinýho by bylo pochopení. Ale k tomu mě na téhlee diskuzi nikdo nevyzývá.

A taky je něco jinýho odpustit psychické nebo zdravotní postižení když matka měla dítě v době, kdy ještě nebylo známé a když matka šla do těhotenství s tím, že Bůh to nějak srovná. Pak už je pozdě dokopávat postižené dítě k odpuštění.

Taková ta známá věta "kdo odpustil uzdraví se" neplatí doslovně.

reagovat 1.5.2007 13:16 -

Proč? Protože se ti pak hodně uleví...ale to poznáš pouze až odpustíš... a máš pravdu, že je k tomu i nutné pochopení...otázka, zda hlavou či srdcem...

reagovat 1.5.2007 21:04 - Tomáš

Podle SZ odpuštění nepomáhá oběti,ale pachateli.Někdy i k tomu, aby se nezdráhal opakovat zločin. Tobě se uleví, když tě přepadne kretén a uteče s kreditkou a ty místo blokování konta odpustíš a zapomeneš?

Odpustit může jen Pánbůh. Jestli mu to nějak uleví, netuším:)

reagovat 2.5.2007 11:23 - marta

To ze jsem ji odpustila pompchlo mi jen v tom ze muzu s matkou mluvit,ze ji zase duveruji,ze se ji muzu podivat do oci,muj zdravbotni stsv se vubec nezmenil.Tom ma PRAVDU-jen Pan Buh muze odpustit.

reagovat 2.5.2007 11:30 - Janka

odpustila jsem všem,co mi ublížili,ale vůbec mi to nepomohlo ba naopak cítím že i když jsem řekla,že jim odpouštím myslím na to stále a zloba ve mě je stejná.

reagovat 2.5.2007 11:47 -

Janko, ale pokud je v tobe dal stejna zloba, tak si neodpustila. To, ze reknes odpoustim neni odpusteni. To je dlouhodobejsi a ne lehky proces.

reagovat 2.5.2007 12:04 - Janka

já vím proto asi radši neodpustit.Ať se stím vyrovnají oni a já dále nebudu jejich přítomnost vyhledávat.Ani jeden rodič, můj rodič si nezaslouží odpuštění,dnes mám i dojem že o něj nestojí.či si ani nepřipouští fakt že mi ublížily.

reagovat 2.5.2007 12:16 - marta

Jednou ti rodice odejdou,a verim ze te to bude trapit ze nepokusila jses se jim odpustit,jejich duse pak budou bloudit a trpet,a nenajdou klid.

reagovat 2.5.2007 12:32 -

Ale Janko ono ani nemusis vyhledat jejich pritomnost. Staci, kdyz jim odpustis uvnitr sebe a treba pochopis nejake duvody, proc jednali tak, jak jednali. Ona ta zloba ti bere zivotni energii a to je pro tebe skoda.

reagovat 2.5.2007 12:32 -

Ale Janko ono ani nemusis vyhledat jejich pritomnost. Staci, kdyz jim odpustis uvnitr sebe a treba pochopis nejake duvody, proc jednali tak, jak jednali. Ona ta zloba ti bere zivotni energii a to je pro tebe skoda.

reagovat 2.5.2007 15:23 - Janka

tak ať trpí.mne se také nikdo neptal jestli netrpím,že se mne mámá ve čtyřech letech zřekla a táta byl kriminálník a já pendlovala z místa na místo.do života jsem musela vplout sama.nyní mám hezký život,nikdy bych se vlastních dětí nezřekla.

reagovat 24.8.2007 09:45 - Martina

To je moc krasna myslenka,ale kdyz zijete neustale pohromade s rodici,kteri si pres vas resi sve zivotni prohry a problemy,které existuji hlavne v jejich hlave a ne ve skutečnosti.Matka se mi snaží do všeho mluvit a nenecha me zit jak bych si to představovala ja.Pokud se ohradim tak me vyhani ze sveho domu a velice dobre vi že nemam kam jit.Letyse to nelepsi ba naopak.Jak by jste to řešili vy.

reagovat 26.9.2007 15:10 - rewt

Martina,

nepoznám podrobnosti z Tvôjho vzťahu s matkou. Možno keby som ich poznal dal by som Ti za pravdu. Ale teraz môžem vychádzať len z toho, čo je realita. To nedovolenie "žiť podµa Tvojích predstáv" je široký pojem. Skús sa dívať na vec tak, že keď si v internáte nemôžeš hocičo, keď si u rodičov taktiež sú určité mantinely. Nemáš krídla, spokoj sa s tým, že nebudeš lietať (aj keby to bolo dobré..)

Keby sme spolu preberali integrály a keby žiak zo základnej školy by do toho hovoril - pochopila by si, že v určitej oblasti je obmedzený a nemôže nič "lepšie" vytvoriť, povedať. Je to zlé porovnanie, ale možno na pochopenie stačí.. Rodičia v intenciach ich moralky a výchovy sú dobrí, s pochopením dajú sa prijať, že modernejší nebudú.

No či tak, či onak - ím vdačíme za to, že sme, že môžeme mať výhrady atď. A na to by sme nemali nikdy zabudnúť. Veď oni nám dali to- čo je "najviac" - život.

reagovat 23.10.2007 15:22 - Martina

Pro Janu: příspěvek 5.3.2007. Mám velmi dobré zkušenosti s jednou paní doktorkou, pokud máš ještě zájem ozvi se mi na mejl: Martina.Volnerova"seznam.cz a já ti předám veškeré informace.

reagovat 23.10.2007 16:36 - Vážka.

Něco jde odpustit a něco ne.Je mi už 37 a celý život se marně snažím odpustit,že můj táta byl alkoholik a já se za něj hrozně styděla!Ze strany mé matky jsem měla každou chvilku doma jiného tatínka.Vždy byl chlap důležitější než všechno ostatní a my jako děti jsme museli stranou.Možná jsem odpustila ale nedokážu to do dneška strávit.

reagovat 23.10.2007 16:55 -

odpouštět je božské

reagovat 24.10.2007 14:23 - krpepa

Není co odpouštět,rodiče byli v každém okamžiku ze všech svých sil nejlepší jací dokázali v tom okamžiku být.Že občas nechápali oni a občas my...tak to prostě chodí.

reagovat 24.10.2007 14:31 - Andy

Já odpustila, ale nezapomněla!

reagovat 4.1.2008 00:07 - Andrea

Jsou veci ktere neospustite.Ktere vam ublizili..me matka v 17 letech vyhodila z baraku,zaazala nam vztah se sestrou ktera s ni zustala,odřízla nás od sebe...Celý život jsem poslouchala jak jsem jí zkazila život, že měla jít radši na potrat...Ale to že mě měla v 18 ti letech není má vina...A to pití a jiné tatínky každý měsíc...Jak psala Vážka...MOžná někde v hloubi duše odpustíte ale jak má člověk odpustit že se mu nedostalo matčiny náruče a jají lásky,pohlazení???

reagovat 4.1.2008 11:03 -

odsuzuji své rodiče...za to, že mě k ničemu nevedli a od všeho co mě bavili mě spíš odrazovali, zakazovali. Zajímá je jen škola a abych pracovala doma...pro facku si otec nejde daleko i když je mi už 20...přitom nekouřím, neberu drogy, studuji vš a mám skoro 2 roky moc hodného přítele...nikdy se mnou neměli vážnější problém...návštěvy si neberu domů, prostě nic.... Nikdy jsem jim nebyla dost dobrá, neustále mi od malička shazují sebevedomí, nedokážou si o žádné věci v klidu popovídat...hned sprosté nadávky, zákazy, urážky. vnímám to tak, že jejich ponižování a necitlivost se se mnou povleče celý život..máte někdo podobné rodiče a co vy na to? co se snažíte dělat, aby jste vydrželi v jedné domácnosti?

reagovat 4.1.2008 11:15 -

Mohla bych být tvým rodiče. Zažila jsem neco podobného. Nikdy na to nezapomeneš i když jim odpustíš.

reagovat 4.1.2008 11:39 - iva

nepodepsane z 4. 1. 2008 11:03:46: Ja nevim, tohle je spis generacni problem a zname to vsichni- co uz nebyli deti ale rodice to porad nechapou. Nejlepsi by bylo odejit. Najit si podnajem s nekym (treba spoluzaci), platit si tu svoji tretinu nebo strvtinu najmu a mit klid. Anebo se na vse vykaslat, prerusit studium a odjet treba do zahranici. Dalka zblizuje. :-)

Je to tezke, vim. Nejtezsi je ale zustat s nima. Pokud jsou opravdu takovi jak jsi je popsala, musis jit na to chytre. Nedovedou si popividat? Tak si s nima nepovidej! Urazite? Nedej jim sanci na to! Proste je svym zpusobem ignoruj a snad jim dojde, ze tohle ignorovani je kvuli tomu jaci jsou. To chce ale pevne nervy a psychickou odolnost, ne kazdy to zvladne. Drzim palce. Dej vedet :-)

reagovat 9.1.2008 10:21 -

Odpustila jsem..ale to neznamená,že se s ní musím vídat.Je mi mnohem lépe když se nevidíme.

reagovat 14.1.2008 16:17 - raduza meduza

Je jednodušší jim odpustit, když si uvědomíš, že tak jako se oni chovají k Tobě, se pravděpodobně jejich rodiče chovali k nim. Moje máti mi jednou do očí řekla: "Že já jsem si ty parchanty pořizovala..." Nemohla jsem pochopit proč nás nazývá parchanty - nemanželskými dětmi, když jsme tátu měli. A pak mi došlo, že ona sama je nemanželské dítě a tuhle větu musela od své vlastní máti denně slýchat. V té době to byl trošku problém, pořídit si na vestnici nemanželské dítě. Ovšem to že jim odpouštíš a chápeš proč se chovají, jak se chovají, neznamená, že by sis měla nechat všechno líbit. Měla bys jím říct, pokud Tě některé jejich chování bolí. Dělají to už tak dlouho, že se pravděpodobně ani neuvědomují, jak to může být pro Tebe nepříjemné... Komunikace je základ všeho.

reagovat 29.1.2008 13:42 - jirka

ja jsem si nasel svuj zpusob ziti,odpustit je moc dulezity a vyrovnat se s tim

reagovat 11.3.2008 13:58 - paja

mno nevim ale moji starsi sestru vyhodila moje hnusná krutá matka z bytu v 15 tehdy mi bylo nanejvýš 10 a ted se snaží zničit život mě jednou matce řekla nějaka paní přes psychyku že potřebuje pomoct a ona se naštvala a odešla a ted radte dokud clovek neni plnolety nezmuže nic lidi na ne kašlou akdyz sem chtelka pomoct tak name kaslali proc by se starali o nejake "fracky" jednoduse u nas to vypada asik tak : ahoj nic neslysim misto toho aby sme spolu mluvili nic kdyz uz tak se hadame a když chci navazat konverzaci tak nerekne anik slovo a jeste me serve at ji dam pokoj nebo ji clovek pomuze a je naprosto mrska a jde si to udelat znova ploc?? protoze ona vsechno dela nejlip !!!

reagovat 9.7.2008 11:46 - hana-most

když vam máma zkazí detství,mládí,dospívání,to už se neda odpustit,je mi 45let,a mam život zkaženej napořad,

reagovat 9.7.2008 12:33 - Rybíz

Máš 45 let a jsi dospělá. Teď si snad můžeš rozhodovat o životě sama. Jenže ty jsi nevyzrálá, vzteklá a nedokážeš na sebe vzít jakékoliv rozhodnutí. V duchu se pořád budeš ptát té své matky, co máš dělat. Kdy se chceš postavit opravdu na vlastní nohy?

reagovat 9.7.2008 13:46 - angrešt

hana-most - dej si ještě panáka,ať to máš na koho svést.Že se nestydíš,takhle psát o vlastní mámě.

reagovat 9.7.2008 16:11 -

Hano, nevsimej si hloupych prispevku. Oni nevi, o cem mluvi.

reagovat 9.7.2008 16:16 - Hano, taky souhlasím,

nenech se zdeptat od lidí, kteří mají ve všem ihned jasno a ani někdy netuší, co se někde v rodinách přeje.

Milé ovoce - co ty tzv. vlastní mámy co utýraly nebo nechaly utýrat děti svým alkoholickým a dementním druhům?

reagovat 9.7.2008 21:57 - Nelly

Hodně mě štve, jak jste plni pochopení pro rodiče, kteří to neměli v dětství lehké a jak dělají bez pocitu viny totéž vlastním dětem. Jaká omluva? Sama jsem měla otce alkoholika, mlátil nás všechny včetně matky. A já? Nikdy jsem na děti nesáhla, vychovala jsem je s láskou, mladší bydlí s přítelkyní u mě 7 let (budou stavět) a naše vztahy jsou krásné, jinak by tu nebyli, žejo.

Tak proč někdo dokáže s hnusným chováním přestat a nechce, aby se opakovalo a někdo ne! Takže pro toto není omluva a tudíž je to neodpustitelné tím spíš, že když to zažiju na vlastní kůži a vím jak hrozné to je, tím spíš to dělat nebudu!

Co řekl Ježiš, když ho přibíjeli na kříž. Bože odpusť jim, vždyť oni nevědí co činí. A co řekl Říman? My to dobře víme, my tě zabíjíme.

Víte i v tom odpuštění je to individuální, záleží jak velké byly prohřešky. Něco jiného je ublížení z neznalosti a vědomé psychické a fyzické týrání.

V mnoha případech odpuštění rovná se souhlas s určitým chováním a dotyčný v tom vesele pokračuje. Kašlu na nějaké řeči, jak se mi uleví, protože neuleví jen čas to zahojí a bolest zmírní.

reagovat 10.7.2008 10:48 - Hana most

mama byla nevlastni a davala mi to dost najevo,že nejsem její vlastni krev,

reagovat 10.7.2008 11:09 - Katka

Ahoj Nelly, díky za zdravý názor.Je vidět, že jsi normální a umíš slušně žít, ať zažilas cokoli.Myslím si,že u lidí co se k nim nechovali rodiče hezky jsou dvě skupiny.Jedni jdou ve stopách rodičů a to co dělali rodiče jim, dělají i oni svým dětem.Myslím si,že tam hraje velkou roli povaha a vrozené dispozice.Pokud je třeba matka týrala bez soucitu, a oni podědí tuto vlastnost, budou týrat také.A ti druzí už mají povahu jinou a snaží se být takovým rodičem, kterého si sami přáli,když byli malí, ale měli smůlu.Možná jsou ještě lidi, co podědili hnusné vlastnosti, ale drží je na uzdě.Já sama o sobě si myslím, že mám i špatné vlastnosti,ale pořád si je uvědomuju a makám na sobě.Možná až moc, protože mám děťátko pěkně rozmazlené.V dnešním hnusným světě, kdy slyšíš jen o pedofilem a trýznitelých, což je moje noční můra.Prostě ať jsou radši děcka přiměřeně rozmazlené než týrané.JSOU TO TY NEJVĚTŠÍ DRAHOKAMY NA SVĚTĚ!

reagovat 10.7.2008 14:25 - petra

ahoj katko.jsem stebou zato ze dite je nejkrasnejsi co muze byt stvoreno.a mrzime ze spoustu lidi na to neprislo.hlavne rodice.ale tak to je i v prirode ze samice odvrhne sve mlade.piso to proto mam taky zkusenost se svou matkou ktera mi od svych 12 let nadavala ze jsem devka apd.snasela jsem to do svych27 let ukoncila jsem to a ted je mi dobre.nikdo me netyranyzuje a vecne neschazuje moji autoritu a manzelovu.

reagovat 6.8.2008 11:00 - meli

to souhlasi, to co dostanou rodice od svych rodicu to davaji dale na dalsi potomky, i kdyz se to dobou trochu zlepsilo mozna zjednodusilo, ale nejlepe je odejit a udelat si svoji vlastni rodinu, myslim i zit sam, ale tolerovat to nebo-li respektovat, ale nemusis nikoho milovat ale mit respekt, pak se ti bude zit lepe a take neuskodi si zajit k psychologu a popovidat si o tom, dostanes zcela jiny nahled ke vsemu

reagovat 26.10.2008 15:03 - dada

ja suhlasim s angelou, a vobec si nemyslim, ze je to tvrde. to za ma rodicia nakrmili a osatili-ako musia podla zakona- mi, najma moja matka tisickrat vyhodila na oci. mozam povedat, ze nikto ma nikdy nedokazal ponizit a zdeptat tak ako ona, sice som konecne odisla, ale doteraz mam koli nej problemy, vypestovala mi panicku poruchu a socialnu fobiu....ozaj dobre platidlo za ten nanuteny tanier polievky a nohavice, ktore sa kupuju pre istotu vacsie, aj ked uz roky nerasties...chcem vyjadrit podporu vsetkyn, ktory nemaju a nemali takych rodicov, ktorych by vedeli milovat, nech z toho nemaju vycitky, ale snazia sa brat ich iba ako ludi a liecit svoju dusu

reagovat 26.10.2008 15:06 - dada

ja suhlasim s angelou, a vobec si nemyslim, ze je to tvrde. to za ma rodicia nakrmili a osatili-ako musia podla zakona- mi, najma moja matka tisickrat vyhodila na oci. mozam povedat, ze nikto ma nikdy nedokazal ponizit a zdeptat tak ako ona, sice som konecne odisla, ale doteraz mam koli nej problemy, vypestovala mi panicku poruchu a socialnu fobiu....ozaj dobre platidlo za ten nanuteny tanier polievky a nohavice, ktore sa kupuju pre istotu vacsie, aj ked uz roky nerasties...chcem vyjadrit podporu vsetkyn, ktory nemaju a nemali takych rodicov, ktorych by vedeli milovat, nech z toho nemaju vycitky, ale snazia sa brat ich iba ako ludi a liecit svoju dusu

reagovat 27.10.2008 05:39 - Jarda

Pozitivní prohlášení samo o sobě NENÍ cesta, míjí se účinkem. Zkuste někde v soukromí volat, křičet. Začni třeba tím, že budeš polohlasem volat "Mami, maminko", "Tati, tatínku". Ono to bude gradovat. Třeba pak budeš řvát, plakat, svíjet se pod vybavením se křivd, ,který na tobě spáchali, a který v tobě byly zasutý.

ALE dojde k uvolnění toho skrytýho napětí, k úlevě. A tedy také....k odpuštění.....Teprve pak můžeš si říkat ta pozitivní prohlášení.....

(Přeju úspěch).

reagovat 27.10.2008 05:58 - Jana v Býku

Je možné odpustit matce,když se zřekne dítěte v jeho čtyřech letech ve prospěch otce opilce a surovce?Je možné odpustit skoro denní bití otce surovce?Je možné odpustit nevlastní matce slova"Jak bych tě mohla mít ráda,když nejsi moje"?Jak se to dá odpustit?Jen už to tak nebolí,už je mi to jedno,ale odpuštění to asi není.

reagovat 27.10.2008 06:18 - Jarda

Jano, cesta není nechat si to v sobě a stravovat se tím. Věř mi, mluvím i z vlastní zkušenosti....

reagovat 27.10.2008 06:30 - Jana v Býku

Jardo i kdybych chtěla je to ve mě a nikdy to prostě ze srdce nedostanu.Vím jen,že taková vůči svým dětem jsem nebyla a nebudu.Vím,že od mala to v sobě nesu a ač na to nemyslím každý den,sem tam se mi vzpomínka vzkřísí a zase uhasne.Je zvláštní,že ze všech těch lidí se stýkám úpouze s nevlastní matkou.

reagovat 27.10.2008 06:48 - Natura

Jardo,

pravdu díš...ale je to to nejtěžší, co se člověk musí naučit. Odpustit. Nešla bych do toho sama, spíš pod vedením nějakého terapeuta, který člověka trochu vede, aby se v tom nemáchal sám a dokázal postoupit nahoru, nezůstal v těch sračkách sebelítosti.

Co myslíš, dokázal bys to, někoho takto provést jeho odpuštěním?

reagovat 27.10.2008 06:51 - Jana v Býku

Naturo,já nemyslím,že je to sebelítost.Je to něco....nedá se to popsat,ale sebelítost určitě ne.Já se nelituji.Mě to prostě sere.Už ne toliko jako dříve,ale občas když se přivede řeč na dětství to vyplave napovrch.

reagovat 27.10.2008 07:12 - Monika

Jano, dá se odpustit teprve až pochopíš, proč to ten člověk udělal. Odpustíš, ale nikdy nezapomeneš.

reagovat 27.10.2008 07:15 - Jana v Býku

Já nepochopím nikdy proč to udělali.Ale píšeš to tak jak to cítím já.Jak jsem popsala že to není sebelítost.Asi jsem odpustila..nepochopila...a nezapoměla.Jsou mi ti lidé jaksi u zadku.

reagovat 27.10.2008 07:22 - Natura

Tvé Býčí odmítání Ti brání v odpuštění. Znám to. Jsem stejná. Je to na Tobě, třeba není správný čas.

reagovat 27.10.2008 07:28 - Monika

Jano, nemusíš pochopit proč to udělali, to snad ani nejde. Ale stačí když pochopíš, že každý člověk je jedinečný a jedná podle své vůle jak myslí že je nejlépe.

Mně rodiče taky ublížili, jinak než tobě. Ale nějak jsem si vysvětlila, že jednali podle toho, jak si mysleli, že je správně. Nesoudím, zda to bylo dobře, či špatně, bylo to jejich rozhodnutí, které podle jejich rozumu bylo správně. Ale fakt je jeden, odpustila jsem, ale nikdy nezapomenu. Už je to za mnou, už se s tím netrápím.

reagovat 27.10.2008 07:33 - Jana v Býku

Trápit se to zase ne.Jen když jsem viděla tu diskuzi tak jsem to napsala.Nežiji v tom denně.

reagovat 27.10.2008 07:51 - Yossarian

Natuře nevěřte, to je alkoholička a ted je najednou velká esoterička a všem chce radit ....proč mi neodpovíš Naturo na moje otázky a kličkuješ??Pořád žijete na minimu doma??



Proč by Jana měla odpouštět, prostě se to stalo a ona navždy bude mít špatný pocit ze svých rodičů, nemá cenu to přemáhat a nutit se do nečeho, právě když si člověk něco násilím nutí, tak může onemocnět ...

Mě taky máma se sestrou dusily a pak jsem vážně psychicky onemocněla...mám jim děkovat ??Ale stejně ony dopadly nejhůř a to mě blaží ...v tom smyslu, že vidím že boží mlýny melou a že jsem měla pravdu, když mi přišly mimo.

reagovat 30.10.2008 21:49 - Dana

A co mám odpustit?? Že mi otec vlezl do postele, když mi bylo 15 let?? Nikdy!!!! Dnes mi je 30 let a abych řekla pravdu nemůžu se z toho vzpamatovat!!!!Jen si na to vzpomenu a je mi z toho nanic.Já neodpustím nikdy!

reagovat 31.10.2008 05:58 - Natura

Odpuštění je až tím posledním krokem, to nejde jen tak - rozhodnout se a odpustit. To chápu, že rány jsou hluboké.

Zážitek se musí v terapii zpracovat. Může to trvat roky. A nakonec k odpuštění třeba ani nedojde...spíš ke smíření se s tím, co se stalo. K přijetí. Tak jako musíme přijmout, že nám někdo zemřel, i když jsme to nechtěli.

Přijmout ne kvůli pachateli, ale kvůli sobě, svému zdraví.

reagovat 31.10.2008 06:25 - M

Ublížila mi maminka.... v srdci to budu mít pořád i když jsem ji odpustila, dva dny před její smrti jsem držela její ruku....to teplo cítím stále i když je to už osm let....

Kdybych ji neodpustila, žila bych ve výčitkách celý zbytek života a určitě skončila v léčebně....

reagovat 31.10.2008 07:38 - Yossarian

Naturo ty jsi chytrá jak rádio....hihi...přitom jsi buranka co žije mezi spodinou a tady se snžíš psát moudra,aby sis zvýšila seběvědomí....neposouchejte ji, je to zoufalka.



Jasně že to neodpouštěj Dano, táta by potřeboval pořádně přes hubu a přes koule taky a ne odpustit, tady ty dementy neposlouchej, Natura píše všude jen prázdný fráze a o životě neví nic, žije na forech.

reagovat 31.10.2008 08:02 - Natura

Yoss, co znamená Tvůj nick?

reagovat 31.10.2008 08:09 - Yossarian

Hele Naturo, to mě vůbec neudivuje, že tohle nevíš ......tenhle nick zná každý ....no napiš mi proč ho mám, říkala jsi že to o nás něco říká ??.....A když mám jinde jiný nicky, co to podle znamená?Mám spousty nicků.(Halina, Neskromna, Nireda, Nedira atd)

reagovat 31.10.2008 08:17 - Natura

Spousta nicků znamená snahu nenechat se hned rozpoznat, ale u Tebe to zjevně nefunguje, protože Tvůj způsob vyjadřování je nezaměnitelný.



Dobře, když jsem tak nevzdělaná, prosím, poraďte mi vy ostatní, vzdělaní, kdo to víte, co znamená nick Yossarian?

Zjevně to mi to ona sama nedokáže vysvětlit takové spodině, jako jsem já. :o) Tak prosím opatrně, aby to přeblaflo mé pouze mírně nadprůměrné IQ. Děkuji.

reagovat 31.10.2008 08:23 - Yossarian

No hele Naturo...u mě to hlavně nefunguje , pze se za sebe nestydím...klidně ti nick přiznám .....a dobře víš, že když si dáš cokoliv do Google vyskočí ti všechno ...včetně mým mnoho nicků a kde s nimi píšu.....a to já dobře vím.....holka tak se pídíš po vzdělání a nevíš jak najít Yossku??Je to hrdina mé oblíbené knihy ...proč jsem si ho teda dala??....Prostě proto že mě v první chvíli napadl, den předtím sme to řešili na literárním foru ....máš mezery děvče, jak říkám.....

reagovat 31.10.2008 09:16 - selský rozum

Yossa... tyto stránky mají jasný nadpis, buď té lásky a nedělej ze sebe to co nejsi,nenapadej a neponižuj druhé určitě víš při svém neomezeném vzdělání, že pýše předchází pád a domýšlivé oči jsou před zhroucením. A co se týče odpuštění to je přeci u moudrých ne?

reagovat 31.10.2008 09:45 - Jarda

Pro Naturu :

Máš pravdu , je to jako neznámej les a třeba v noci, to nevědomí, zasutý problémy i křivdy a je daleko vhodnější nechat se z něj vyvést, zorientovat se, než bloudit sám-sama a opuštěnej-opuštěná...



A k tvýmu dotazu :



Už jsem pár lidem pomohl vyvést je z neznámýho lesa jejich podvědomejch i vědomejch hnutí...

reagovat 31.10.2008 09:53 - Dana

Děkuji Yossarian, mám na to stejný názor a díky za podporu (((-

reagovat 4.11.2008 09:08 - Marek

Ahojky,

Rodicum odpustit? Nesmysl asi, vzdy, kdyz sem jim odpustil dostali ze me prachy. Boli to, ale neodpoustim a hlavne nemuzu jim zapomenout, ze mi zpusobili psych. trauma, ktereho se jentak nezbavim a sem na vse sam, ani partnerku nemam.

reagovat 4.11.2008 10:25 - Jarda

Pro Marka :

Pozice oběti je nerozšířenější psychická porucha na světě. A nejnebezpečnější. Není z ní východiska, pokud se v ní člověk zabydlí....

reagovat 4.11.2008 13:04 - Yossarian

NO už vidím tebe jak odpouštíš Jardo, když ti to bude tatínek dělat v dětství do zadku...jsi blbec jako Natura, jen samé hloupé fráze ....Marek a Dana nemají co odpouštět, naopak ...já bych se i s chutí pomstila i když vím, že to není dobré.......ale neboj Dano a Marku, boží mlýny fungují, oni se budou mít moc špatně ....

reagovat 4.11.2008 20:54 - Jarda

Yossarian a reakce na její příspěvky jsou typickým příkladem, kam člověka dovede pozice oběti.



Už ,koukám, má i tema, který se věnuje jen jí...



Chcete bejt jako ona, dejte na ni....

Vot takij zakon...

reagovat 5.11.2008 20:30 - Marek

Ono se to Jardo hezky rika, ale co mam delat? Nechci, aby mne kontaktovali, ale nedejboze by se jim neco stalo, tak se budu muset postarat o 14. leteho kluka.

reagovat 5.11.2008 20:56 - Yossarian

Já žádné svoje téma nemám...to tu založili nějaký blbci....a žádná obět nejsem, ted se škodolibě raduju z toho jak moje máma i ségra , které mě otravovaly... dopadly ..já mám navrch..ony jsou oběti svý hlouposti .....a tvrdohlavosti....

reagovat 6.11.2008 19:41 - Jarda

Pro Marka :

Jsou to hlubinný procesy, Marku a tedy na hlubinně psychologický praktiky a jejich alternativy. Vypovídáním se na Doktorce se to zvládnout nedá....

Nicméně, zkus začít tím voláním - píšu o něm někdy před časem ( snad v týhle rubrice...)...a uvidíš, co to vyvolá...

reagovat 6.11.2008 19:51 - Jarda

Tak je to asi v jiný rubrice, co se taky zabejvá těma negativníma kotvama minulosti...

Jukni do podobnejch příspěvků co běžely během měsíce...

reagovat 7.11.2008 12:32 - krpepa

Co vlastntě chcete odpouštět?Myslíte,že to všechno rodičové dělali schválně?Dělali to prostě proto,že to líp neuměli,není co jim odpouštět...

reagovat 7.11.2008 14:16 - Maja

krpepa má pravdu,není co odpouštět,až vy budete rodiči,taky uděláte spousty chyb,těma se přece můžeme poučit.

reagovat 8.11.2008 10:17 - Dana

Pro Krpepu: A jak ty můžeš vědět, co jim rodiče udělali?? Co to na nich zanechalo za stopy? Jak můžeš takhle s určitostí tohle napsat?Ty a Maja asi nevíte o čem tady ostatní píší....

reagovat 8.11.2008 16:32 - Tom

Jsou chyby a jsou chyby. Mohu udělat spousty chyb, ale některé jsou nevratné a pramení třeba z ješitnosti nebo nějaké jiné povahové vlastnosti. Jsou např. lidé tyrani - týrají manželky, týrají děti. Jsou lidé, kteří jsou absolutně přesvědčeni o své pravdě, atd.

reagovat 8.11.2008 17:39 - Jana

I když jsem si mnohokrát myslela, že mi bylo neprávem rodiči (otcem) ubližováno, s narůstajícím věkem to hodnotím jinak. On všechno asi viděl po svém. Chtěl věci řešit jinak než já bych tenkrát potřebovala - nekomunikoval se mnou o problémech, které jsem měla, ani se o ně nezajímal, na nic se mě nikdy nezeptal.Chtěl jen, abych se dobře učila, něčeho dosáhla a dobře se vdala. On to prostě "myslel dobře". Dnes už to s ním řešit nemůžu. Je mi už tolik, že jsem dospěla k vlastním názorům, zpětně mu nic nevyčítám, takže - odpuštěno! Teď jsem si to naplno uvědomila při návštěvě hřbitova.

reagovat 8.11.2008 19:26 - Marek

Co to je za blbost?

To, ze me psychycky znicili, udelali ze me trosku, bezdomovce, pak cloveka, ktery se musi hnad za penezma ackoli je este mladej a mel by studovat, to jim mam odpustit? Psychycke vydirani? Ne to nejde!!!

reagovat 8.11.2008 19:51 - Dana

Pro Marka:

Přesně tak Maro,tak jak to napsal Tom.Jsou chyby a chyby.Jana a spol. asi nezažili pravé rány od těch od kterých čekáme vřelou lásku a pochopení, u kterých bychom měli najít oporu atd. atd. Takoví, co je trápí jen to, že s nimi otec nekomunikoval tak jak by si představovali neví nic o psychickém týrání či fyzickém týrání.My jim to můžeme jen závidět.Maro čas už nevrátíme a já to beru asi tak, že rodiče si nevybíráme.Ale život jde dál. Já neodpustím otci to co mi udělal-nikdy!! To vím. A ať mi ještě někdo chvíli vykládá, že jen chyboval.To je mi k smíchu...

reagovat 8.11.2008 21:58 - Marek

Rodice si sami tohle zvolili, ja sem utekl z domova a byl diky nim rok a pul na ulici.

reagovat 21.11.2008 09:36 - janka

Svoji maminku jsem měla moc ráda, i když mně hodně trápila, bila, nikdy mně nepohladila, pusu tak 2xza život. Když zemřela(před 8 lety) tesknila jsem tak, že to ani nebylo možné. Pomohla mi jedna východní léčebná metoda a od té doby mám jasný a realistický pohled na věc.

Vzpomínám stále, ale neteskním. Sama jsem ke svým dětem mnohem vřelejší, objímám, chválím a zajímám se o jejich problémy. Škoda, že už některé věci nejdou vrátit.

reagovat 21.11.2008 09:45 - Dana

Pro Janku:

Můžu se zaptat Jani, co je to za tu východní léčebnou metodu??

reagovat 21.11.2008 12:31 - janka

pro Danu: je to jedna z metod staré sanskrtské léčby - ayurvéda - to znamená nauka o dlouhém životě. Tato konkrétní procedura, která mi jednoznačně pomohla se jmenuje širodára. Já za ayurvedou jezdím sice na srí lanku, ale dnes je možné podrobit se těmto procedurám i v Praze

reagovat 21.11.2008 12:33 - janka

Toto centrum najdeš na internetu a vede to Dr.Frej(myslím, že to dělají dobře) i další kontakty například na srí lanku ti ráda předám Celá ayurveda je pro lidi - nemocné i zdravé, optimisty i smutné velice prospěšná je to vlastně soulad s celým vesmírem, to to nejde na tak malém místě vysvětlit,promiň

reagovat 21.11.2008 21:32 - Dana

Pro Janku:

To zní strašně zajímavě, moc Ti děkuji za vysvětlení a určitě na to juknu (((-

reagovat 21.11.2008 23:45 - Marek

Nejdrive bych musel vykrast banku abych si mohl zaletet na Sri-lanku :D

reagovat 5.1.2009 13:45 - Eva

Díky Janko,také věřím ayurveze,ale bohužel se mi nedaří najít internet.stránky,prosím o pomoc.DěkujiE

reagovat 23.8.2009 17:52 - ramga

ono se to lehce řekne-odpustit rodičům,ale když mě otec zneužíval,mlátil,tak se pak těžo odpouští.

reagovat 23.8.2009 18:22 -

ramga to né abys mu odpustila....!!!!!!!!!!!

reagovat 23.8.2009 18:41 - odpustim

rodicum sobecky, kvuli sobe a svemu klidu.ne kvuli nim...

reagovat 30.10.2009 16:58 - Vlaďka

Nemohu posuzovat rodiče, protože jsem nežila jejich život a nevím co všechno je v životě zraňovalo. Vždy se však najde v životě, co bolí.Proto se snažím žít tak, abych druhým neubližovala, odpouštím a modlím se za ty, kteří odešli s mého života. Vlaďka

reagovat 16.11.2009 18:38 - Petr

Odpouštím, ale nezapomínám.

reagovat 16.11.2009 19:52 - Martina

Odpouštím, ale nezapomínám.

jj, to je přesný, odpustit se dá, zapomenout ne.....

reagovat 9.1.2010 13:26 - Irča

Živit, šatit a dopřát...

Jo,souhlasím s Tebou Angelo.

reagovat 9.1.2010 13:42 - Irča

Blbost co chcete odpouštet...

Jak odpustit?!To přeci nejde na povel:"Ted budu odpouštět!"
A některé věci jak tady už bylo zmíněno odpustit nejde!
Díky mému "SKVĚLÉMU DĚTSTVÍ"mám zpackaný život.
Byli dny,kdy jsem své rodiče nesnášela za to,že jsem se narodila.
Nebo jsem se sama sebe ptala:"PROČ JSEM SE NENARODILA V JINÉ RODINĚ,ŽE BY MI BYLO LÉPE.."
Někdy si přeji,abych tady už nebyla.......

reagovat 9.1.2010 15:09 - Lída

Jak odpustit?!To přeci nejde...

Já jsem naše proklínala taky, pak jsem zůstala sama ve světě, a byla vděčná, za vše, co mně nutili dělat, jak mně buzerovali, makala jsem .Kdyby žili, poděkuji jim za to.

reagovat 9.1.2010 16:16 - Vanda

Já jsem naše proklínala taky,...

No Lído popravdě si myslím, že Vám asi rodiče zas tak moc neublížili, když jste to dokázala. My s bratrem jsme po výchovných postupech našich rodičů skončili s vážnými psychickými následky, bratr se léčí na psychiatrii, sice ambulantně, ale i tak mu to výrazně komplikuje život. Je nám oběma 40 pryč a nejde na to zapomenout. A děkovat jim za to, že každý den bojuji s následky dlouholetého ponižování to opravdu nebudu. Nevím, kolik je Vám let, ale my se s bratrem pomalu dostáváme do situace, že rodiče přestávají být soběstační, a řešit takto třeba zajištění lékařské péče a pečovatelky je téměř neřešitelný problém. S nikým nevychází včetně vnoučat,mého manžela a švagrové, kamarády ani známé nemají a nás s bratrem se neustále snaží manipulovat, ale cokoli uděláme, je špatně a oni jsou chudáci, o které se děti nepostarají.

reagovat 9.1.2010 16:35 - Petr

Oba moji rodiče jsou už pod kytkama, ale já jsem teď v takových sračkách, že si říkám, proč tehdy nešli radši do kina.

reagovat 9.1.2010 21:56 - Katka

Mám odpustit mé matce, že chodím 16 let k psychologovi? Že se bojím lidí? Že ve svých 42-ti letech jsem díky sociální fobii přišla 3x o práci? Nějak to nejde.
Nikdy mi nedala najevo lásku, naopak. Tak ať jí teď po mně nechce. Jakou si mě vychovala, takovou mě má.

reagovat 10.1.2010 15:46 - Beatrix

Katko, to je velmi zjednodušené a hloupé, co tady píšeš. Nejen matka a rodina může mít na tebe vliv, ale ještě i tvoje vůle a dispozice, které jsi zcela jistě nerozvíjela. Ve 42 letech jsi nevyzrálá a svádíš vinu na matku nebo spíš na svoji dětinskou závislost na matce. Postav se sama na vlastní nohy a nevymlouvej se na fóbie a psychologa. A hlavně se nelituj.

reagovat 10.1.2010 16:36 - Hana

Jméno Beatrix ? Jak dětinské a hloupé...

reagovat 10.1.2010 19:16 - Matrix

Jméno si tady můžeme dát jaké chceme. Hana- jak jednoduché!
Beatrix má pravdu. Až opravdu dospějete, odpustíte rodičům. Jen aby vaše děti neměly stejný problém!

reagovat 10.1.2010 19:23 - Neo

Katka tady vyjádřila svůj cit, spíše necit ke své matce. To celkem chápu. Beatrix napsala, že je to velice zjednodušené - s tím souhlasím. Se zbytkem ne, zbytečně K. napadá, když nezná stav věci. Jestli to K. rozvede, potom může něoho soudit, jinak ten příspěvek B. byl o ničem - jen o napadení.

reagovat 10.1.2010 19:34 - Václavka

Možná to B. nenapsala dost srozumitelně. Když odpustíte, pomůžete sami sobě. Já jsem se matce nikdy ničím nezavděčila, mohla jsem dělat cokoli a vynikat v čemkoli, prostě to bylo pořád málo. Pak jsem si řekla, že se nikomu, ani jí, zavděčovat nemusím. Přestalaj sem se kvůli tomu hroutit. Nemohu za to, že je nespokojená, tak jak ona nemůže za můj život. Už nejsem dítě.

reagovat 10.1.2010 19:46 - Václavko,

Možná to B. nenapsala dost...

mícháš jablka s hruškama. Je rozdíl mít pocit, že se nazavděčíš a mezi tím když tě rodiče ponižují, šikanují, ublížují ti fyzicky...přečti si starší příspěvky. Neo.

reagovat 10.1.2010 20:00 - Syn

Když mě rodiče ponižují atd, tak se v 18 sbalím a vypadnu z domu.

reagovat 10.1.2010 20:07 - Neo

Když mě rodiče ponižují atd,...

Synu, kam?

reagovat 11.1.2010 08:59 - Ivo

To co jsem v dětství prožil, tak to jim nikdy nemohu odpustit !!!Kdyby nevím co dělali, tak na to se nedá zapomenout !!!

reagovat 11.1.2010 10:15 - Lucka

To co jsem v dětství prožil,...

Ivo, přeji ti, abys byl už jen šťastný.
Rodinu si nevybíráme - tu máme, vybíráme si životní partnery, přátele a kamarády.
Je strašné číst o někom, kdo trpěl v dětství.

reagovat 11.1.2010 10:32 - Adela

Nikdo nepíšete CO konkrétního vám rodiče udělali. Jak můžeme reagovat a pomoct třeba z vlastní zkušenosti?

reagovat 6.2.2010 14:47 - sněženka

Mě moje matka bila za sebemenší prohřešky nebo prostě jen proto že měla vztek-dávala mi vybrat čím mě zmlátí vařechou-malou nebo velkou,gumovou hadicí-byla mě všude po obličeji mlátila mě po břiše až jsem se počurala nebo mi dávala obrovské facky až mi třeba tekla krev z nosa,bylo to třeba proto že jsem si neuklidila nebo že jsem donesla špatnou známku,jednou mě také skoro utopila ve vaně za to že jsem špatně vyprala prádlo v 6 letech-musela jsem ho prát ,máchat,všechno.Když jsem chtěla třeba večeřet řekla mi že ona už jedla a najíst mi nedala nebo mi řekla že a jak já budu přispívat do domácnosti bylo mi tak 7 let-řekla jsem jí že to řeknu ve škole když mi nedá najíst a tak mě nechala at se najím-jindyzase přiběhla když jsem seděla na zemi a začala do mě vztekle surově kopat s tím že mě zabije když to někde řeknu,jindy jsem se zase probudila v noci a ona stála u okna s nožem v ruce zavřela jsemraděj oči a ona potom stála s tím nožem nademnou čekala jsem kdy bodne...nadávala mi deno denně do luder,lhářek ,podvodnic,sviní atd.Popsala jsem situace zatím celkem klidové dovedete si tedy jistě představit co se dělo když se ona paní vrátila ze třídních schůzek a že jsem se za této situace neučila nejlépe je myslím jasné.Třídní učitelka se mě ptala proč si neobleču něco čistého a já jsem jí řekla že nic šistého doma nemám pak na třídnákách pohrozila matce že na ni pošle sociálku-moje matka ač jsme žili sami na tom nebyla finančně špatně dělala šéfovou.Když měla přítele jeli spolu na hotel a mě vzali sebou-odešli na hotel a mě nechali v autě mohlo mi být tak 5let měla jsem ještě dětské punčocháče-nechali mě v tom autě asi 6h nedalo se tam dýchat a taky jsem se tam počurala-měla jsem hrozný strach že mě zmlátí-cítila jsem se hrozně ponížená už takto malá že jsem to musela takto udělat.Takovéto zacházení semnou jí vydrželo do doby než si našla nového manžela -ten pak bydlel s námi a já jsem musela být na něj milá abych jednu nechytla-ale byl to docela hodný člověk.

reagovat 6.2.2010 15:09 - Věra

sneženko, to si snad děláš srandu ? To snad není ani možný. Kolik je ti let ? Myslíš, že jí můžeš odpustit ? Já si myslím, že ne. Ale s tímhle se ti už bude špatně žít. Proč zrovna ty ?

reagovat 6.2.2010 15:13 - sněženka 2

rodina o tom že mě nemá ráda podle mě věděla tím myslím babičku,tetu,dědu,strýce.Děda se také ke mě nechovával hezky-občas do mě strčil občas se mi vysmíval jako malému dítěti,babička a teta matku okřikovali když mi nadávala trochu mě bránili za babičkou jsem chodila často a ptala jsem se jí proč mě matka tolik bije a ukazovala jsem jí modřiny ptala jsem se jí proč mě nemá ráda když jsem přece hodná a nic jí nedělám.Babička řekla že neví a že to mám těžké že matka ani můj otec za nic nestojí a pak jsme třeba zpívali-bylo to hezké.Matka mě brala také na dovolené a šila mi šaty na panenky-když jsem však něco pokoušela vytvořit já jako dítě tak mě řekla at raděj v životě nic nedělám že všechno jen skazím.Také mi říkala že já jsem taková dobrá duše-to myslela vážně ne ironicky-prostě si opravdu uvědomovala že jsem hodná.Co se podruhé vdala bylo to lepší už mě nebyla -hulákala pořád to ano ale už si na mě tolik nedovolovala-to že mě celý život deptala beru jen jako dovětek.Pak mi řekla že jí v baráku kvést nebudu že bych jí ještě sváděla manžela a odeslala mě na internát.Brzo jsem si našla přítele- otěhotněla a vdala se-narodil se nám chlapeček krásný-chci jen říct že tohoto chlapečka jsem nikdy nezbila,vždy jsem ho chránila a starala se o něj s největší láskou a péčí jaké jsem byla schopna.Rozvedla jsem se bohužel a nato se o mě má matka začala opět zajímat-a to tak že se snažila zasahovat mi spolu se svým druhým manželem do výchovy-oni totiž děti mít nemohli-přesto že jsem na tom byla špatně finančně a bez práce,nemocná a bez partnera svoje dítě jsem si uhájila a vykázala jsem je ze svého bytu do kterého mi lezli bez pozvání s prominutím jako do chléva.Vůbec mi nevadilo se v době od mého dospívání až do doby kdy jsem věděla že už dokáži být soběstačná se přetvařovat a být s ní na oko kamarádka-nic jiného mi ani nezbývalo abych přežila.Pak jsem jí napsala dopis ve kterém jsem ji oslovovala křesním jménem a velmi jsem se tam podivovala nad její výchovou a napsala jsem jí

reagovat 6.2.2010 15:36 - sněženka 3

že je konec že se již nebudeme vídat.Chtěla semnou mluvit a zašla do poradny do které jsem chodila také já kvůli ní-pan psycholog mluvil s ní i semnou a chtěl aby jsme mluvili spolu za jeho přítomnosti-což jsem odmítla.Tohoto člověka si velmi vážím amoc mi pomohl-k mojí matce mi řekl toto že jsem měla pravdu,že mě nemá ráda,že já jsem se v tom vztahu snažila víc to urovnat a že předemnou a předtím jak jsem to ustála smeká.Za účelem pomoci nebo porady jsem tehdy navštívila ještě před tímto psychologem jinou paní psycholožku a tohle jí vyprávěla-nevěřila mi a řekla že kdybych něco takového prožila vypadala bych jinak-myslela tím že bych byla cvok.Pak jsem navštívila dvě paní léčitelky které se neznali a obě dvě nezávazně na sobě mi řekli že to co jsem zažila já v dětství se nedá přežít.Proč tohle všechno píšu-zajímám se o duchovní věci a jsem věřící svým způsobem-přemýšlela jsem jak tedy obstát v zákoně cti svého otce a matku svou-a dělám to tak že věřím že v nebi mám ještě jinou matku tu pravou tu hodnou a krásnou která má pro mě bezpodmínečnou lásku a tu ctím.Moje pozemská matka už pro mě skončila-nevídáme se přesto že na mě všude i po rodině nadává já jí to nevracím a vnuka může vídat a neničím jejich vztah i když vím že se to zdřejmě otočí proti mě protože syn mi říká že to by babička nikdy neudělala že lžu.Což mě mrzí.Zda jsem odpustila?necítím k ní nenávist-možná měla podobné dětství-proč ho tedy opakovala na mě a já jsem v horších podmínkách kluka vychovávala bez křiku a facek?V dopise mi napsala že tehdy měla záchvaty zuřivosti a že neví co se při nich dělo a že svou výchovu považuje za naprosto standartní-že si vymýšlím a lžu-také mi řekla že každý není schopný jako rodič dávat lásku že na to každý nemá s tím souhlasím ale já říkám že každý má na to aby se choval v mezích lidské slušnosti nikoho nebil a nepřesahoval zákon což ona udělala.Její postoj je ted takový že by nejraděj ze mě udělala blázna atd.Myslím že jsem jí neodpustila ale v sobě mám klid

reagovat 6.2.2010 15:45 - Věra

Myslím, že v sobě nemáš klid a dokud jí neodpustíš, mít ho nebudeš. Jsi velice silná žena, víš to ?

reagovat 6.2.2010 15:52 - sněženka 4

Myslím že jsem jí odpustila jen tolik abych měla klid a ten mám.Vím že jí nepomůžu když bude nemocná a stará je mi ukradená i její pocity.Pocit vyrovnání ale nemám-když to totiž sečtu a podtrhnu vychází mi nejvíce to že tohle všechno prostě dělala proto aby ukojila svůj vztek-žádná křeč že prostě věděla že si postěžovat nemám kde tak kopala.Škoda že jsem se nedostala do dětského domova věřím že by mě tam měli rádi byla jsem hezké děcko-z tohoto úžasného dětství mi zbyla nedůvěra k lidem,nezaměstnanost a jiné nešvary-což o to invalida nejsem to pouze na duši.Došla jsem však k názoru že za to že jsem měla takto nepěkné dětství může celá společnost tím že je vůbec možné aby toto v civilizované zemi existovalo a bylo tolerováno-společnost která pak násilí na dětech toleruje dostává pak zpětně zdeformované jedince kteří se nechytají ani ve vztazích ani v pracovním procesu...dostali už totiž zabrat poněkud na mladá kolena:-)Já osobně zvažuji za nějaký čásek až bude matka starší na ni podat trestní oznámení za týrání-vím že se to už asi řešit nebude že už je pozdě ale nějaké ty tahanice stím budou at si holka užije-pokud se do ted chová sprostě tak at si zkusí jaké to je když se kope do bezbraného.Odpouštím aby mi bylo odpuštěno .Amen

reagovat 6.2.2010 15:55 - Věra

Když někdo odpouští, nedává někoho k soudu. To je pouze pomsta, to není odpuštění.

reagovat 6.2.2010 15:55 - A proc by ji mela odpoustet?

To tedy nechapu. Uz dost na tom, ze k te sve matce pousti kluka. Jeji matka se asi ke svemu vnukovi chova podstatne jinak a ten vnuk by asi take byl ochuzeny, kdyby zadnou babicku nemel.
Odpoustet za kazdou cenu - proc? To by si musela pak nechat kalet na hlavu uplne od kazdeho, kdyby tohle sve matce odpustila.

reagovat 6.2.2010 15:56 - Věra

Proč na mě nereaguješ ? Proč se snažíš tady pouze "vypsat z problému" ?

reagovat 6.2.2010 15:58 - Věra

To tedy nechapu. Uz dost na...

Proč ? Aby našla klid v sobě. Asi tohle nepochopíš, ale já se snažím teď také někomu odpustit, ale nejde mi to. Proto ten klid dosud v sobě nemám. A tolik bych chtěla.

reagovat 6.2.2010 16:01 - A proc by ji mela odpoustet?

No, soudem se to asi ted uz nevyresi. Matce se sice trochu pomsti, ale ty nervy kolem toho bude mit take. A to, ze soudci budou pochybovat o tom, ze to tak bylo, jak to ted lici, to je celkem jasne.
Takze nevim, jestli ta pomsta vubec stoji za to.

reagovat 6.2.2010 16:02 - Věra

Taky si myslím.

reagovat 6.2.2010 16:06 - A proc by ji mela odpoustet?

No, ja bych navrhovala to nevyhrabavat a snazit se zapomenout. Clovek, kdyz ma nekde licit, jak mu bylo ublizovano, tak to proziva znova a znova se tim drasa. Proc si to delat? Mela toho uz dost jako dite (pokud je to tedy vse pravda).

reagovat 6.2.2010 16:13 - A proc by ji mela odpoustet?

Vero, nesnaz se moci nekomu odpustit. Ja si to dost dobre nedovedu predstavit. Kdyz si to s nim nemuzu vyjasnit, nemel k tomu zadne vazne duvody, proc mi neco spatneho udelal, tak jde jen se snazit zapomenout. A pokud vim, ze mi to zle udelal schvalne, tak se snazit byt od toho cloveka co nejdal (neda se od nej v budoucnu stejne nic dobreho cekat) a ignorovat ho. Sejde z oci, sejde z mysli.

reagovat 6.2.2010 16:14 - sněženka

Asi máte pravdu že soud to nevyřeší nejsem ještě rozhodlá-jen vím že jsem vše prožívala a trápila se daleko více je to už hodně za mnou a jinak je to vše pravda

reagovat 6.2.2010 16:18 - Věra

Vero, nesnaz se moci nekomu...

Díky. Nemyslím si, že mi to udělal schválně, jen si našel jinou. Jak mám zapomenout, když se ke mně furt snaží dostat ?

reagovat 6.2.2010 16:19 - Věra

Sněženko, snaž se na ní zapomenout a žít si život po svém. Já vím, je to těžké, ale musíš toho člověka vymazat ze své paměti, vygumovat.

reagovat 6.2.2010 16:26 - sněženka

Drásat se tím nebudu -jde mi o to aby její duše jednou provždy věděla že se takto chovat nesmí a aby si to pamatovala.Sezvu otce,babičku,učitelku i tetu její sestru ke které se chovala stejně at se pravda ukáže -zapomenout a zahrabat to by jí hrálo do karet nejvíc.Počítám s tím že by se to neprokázalo ale ta duše si to už v žádném životě nedovolí tohle dělat...

reagovat 6.2.2010 16:26 - A proc by ji mela odpoustet?

Vztahy v paru, kam vstupuji lide dobrovolne a meli by byt rovnopravni, to je dost jine tema. Tam, jestli odpustis nebo ne se neda jen tak lehce rici. Zalezi to hodne na tve zavislosti na nem. Pokud na nem zavisla nejsi a dokazes zit bez nej, tak mu odpoustet nemusis. Kdyz na nem zavisla jsi - citove nebo materialne, tak bys s nim mela stanovit nejake mantinely. "Ted ti odpustim, ale priste uz je konec", apod.

reagovat 6.2.2010 16:28 - Věra

Materiálně nee, ale citově ano. Musím se toho zbavit, už 6 let žije s jinou ženou.

reagovat 6.2.2010 16:29 - No, jestli ti to takhle

prinese klid do duse, tak to Snezenko takhle udelej.

reagovat 6.2.2010 16:30 - Věra

Vztahy v paru, kam vstupuji...

Děkuju ti.

reagovat 6.2.2010 16:32 - mája

Odpustit nejde,bolest,utrpení a křivda v člověku zůstane.Vím ale jedno,až bude matka stará,nemohoucí a bude potřebovat pomoc,tak já nebudu ta která jí pomůže.Když si vzpomenu na své dětství,ještě ted chci plakat.Víte co je nejhorší?Že děcku nikdo nevěří,paní přece pracuje ve škole a toto by děcku nikdy neudělala.....Když se děcko ozve,nikdo nevěří a pak přichází ještě větší peklo....Lidičky mějte oči otevřené a všímejte si dětí ve svém okolí.........

reagovat 6.2.2010 17:06 - Vero, pryc od nej

prosim te, 6 let, to je dost dlouha doba na vystrizliveni. Najdi si nekoho, kdo bude stat o tebe a na tohohle zapomen. Poklud se s nim setkavat musis - kvuli detem, apod., tak kdyz budes stastna s nekym jinym, tak na nej zapomenes snadneji a stane se ti driv lhostejnym.

reagovat 6.2.2010 17:06 - Lucka

V Písmu je psáno: Nemstěte se milovaní, pomsta je má - praví Pán

reagovat 6.2.2010 17:17 - sněženka

Nebudu se mstít-jen předložím a poukážu společnosti a nezávislému soudu toto chování k zhodnocení jeli v souladu s právním řádem-jsem na to sama zvědavá..jak to tedy je zda ta její výchova byla ok ale dokážu si představit i celkové odpuštění a zapomenutí-jsem otevřená jakémukoliv řešení které se ukáže jako správné :-)

reagovat 6.2.2010 18:28 - AA

Co odpouštět rodičům?!Já tedy nemám co!MIluji oba a nemám jim co odpouštět!Snad jen to že tatínek již před 2 lety zemřel a to mu odpouštím!Neb ale vím že pro něj při jeho velmi vážné nemoci to bylo vysvobození! Alejinak svám rodičům nemá co odpouštět!Tato diskuze se mi zdá podivná!

reagovat 6.2.2010 21:23 - Katka

Co odpouštět rodičům?!Já tedy...

Opravdu si myslíš, že když rodiče své děti psychicky či fyzicky týrají není co odpouštět?

reagovat 6.2.2010 22:30 - Věra

AA, podivná/ý se mi zdáš ty. Neumíš se vžít do situace druhého, možná si to ani nedovedeš představit, jak trpěla Sněženka.

reagovat 7.3.2010 12:53 - lila

Pomsta patří bohům...

reagovat 31.1.2011 21:11 - kniha Radikalni odpusteni

odpuštění se především týká duševních věcí,
tj odpustit na úrovni psychiky, duše

odpuštění automaticky neznamená zapomenout či dokonce shovívavě přihlížet kriminálnímu chování

viz dobré knihy o odpuštění, např. kniha "Radikální odpuštění"

pokud odpustit nedokážete, nevadí, většinou to není rychlé a snadný proces...

reagovat 3.2.2011 12:21 - Mirek

Neříkám zapomínat,ale odpouštět se má, protože to z nás dělá lidské bytosti. Já to u své "tchýně" nestihl a už bohužel nestihnu jí říct, že ta 23letá válka neměla nikdy být..nikomu nepomohla a nikdo nevyhrál a že už to musí skončit a jít dál....

reagovat 23.8.2013 07:50 - Marie


Moje matka mela cely zivot zachvaty zurivosti.Rozbijela veci, obvinovala,
kricela na nas, mela hrozny vyraz v obliceji.Priciny byly malicherne.
Hrozne jsme trpeli Potom delala jakoby nic.
Otec si vzal zivot. Do dneska se ji bojim rict pravdu. Je stara, vyzaduje, abych ji osetrovala. Uplne chybi vedomi, ze delala neco spatne.Cele detstvi jsme byli s bratrem v napeti, aby zase nezacala.
Mojeho tatu jsem musela stale utesovat, byl vnitrne zoufaly,bezmocny.Narikal, ze mama je jinak hodna, jen tyhle zachvaty..
Drzel vse v tajnosti...
Po zachvatu vyzadoval, abysme se normalne chovali.casto jsem lezela nekde venku a nechtela jsem uz nikdy domu.Zazil nekdo v detstvi neco podobneho?
Moc by mi pomohlo nejake echo...

reagovat 23.8.2013 10:11 - M.

Zjistila jsem, že pokud...

Budu reagovat na tento starý příspěvek.
Opravdu nevím, proč bych měla odpouštět své matce, že mě do 17ti let šikanovala. Poté jsem utekla z domu.
Jí ponižování dcer dělalo potěšení. Je to zrůda a tou zůstala. Má sestra jí odstřihla už před asi deseti lety, já teprve před třemi a je mi konečně skvěle. Je mi jedno co s ní je. Telefony neberu, ostatním příbuzným jsem řekla k čemu jsem dospěla a oni to pochopili. Manžel mě podporuje, viděl a slyšel dost.
Nechápu, proč si někdo myslí, že je odpouštění něco očistného. Kdybych jí odpustila, udělala by si ze mě osobní otrokyni. Teď vím, že trpí, že je sama, nemocná, ale nic to se mnou nedělá - nemám ani starost, ani radost kvůli zadostiučinění.

reagovat 23.8.2013 20:05 - hm...

Opouštění raději nechám věřícím.

reagovat 23.8.2013 21:10 - myslím

Budu reagovat na tento starý...

že dříve, než se bude rodičům odpouštět (aby to odpuštění mělo váhu v životech obou stran), je důležité pochopit úlohu našich rodičů pro náš život. Odpustit jen proto, že se o tom někde píše, nebo že je to považováno za správné, nikomu nic nedává, protože není to odpuštění "prožito", není to dáváno od srdce.
Až člověk pochopí, proč se narodil zrovna těmto rodičům, se kterými prožil jakkoliv neutěšené dětství a dospívání, co mu povahy rodičů napovídají o něm samém (neboť od každého má něco), jak může vygradovat něco nezvládnuté, co to může udělat s potomky, pak je blízko přijmout ty nejbližší spíš jako učitele života. Je potřeba se taky vypořádat (přiznat si) s dětskými postoji jako trucovitost, naschválnictví, odpor atd.
Když toto pochopíme, zjistíme, že už není důvod odpouštět, neboť samo pochopení obsahuje odpuštění.

Pro M. rozumím tomu odstřižení a rozhodně neodsuzuji Tvůj krok. Jen Tě chi upozornit na jednu věc - jakmile jsem se daleko odstěhovala, za nějaký čas do mého života vstoupili lidé (spolupracovníci, nadřízení, známí, soused atd.) podobné nátury, před kterými jsem původně utekla. Tozn., že to, co máme poznat a pochopit, budeme potkávat tak dlouho, dokud se s tím nevypořádáme. Asi je jednodušší snažit se řešit svou rodinu nežli pozdější cizí obtížné vztahy.
Na druhou stranu - vše má svůj čas

reagovat 24.8.2013 09:55 - M.

že dříve, než se bude...

Naopak, do mého života přišli přátelé s pozitivním myšlením, odsuzující šikanu, ponižování, manipulaci. Konečně žiji život normální ženy - s milovaným mužem, pubertálními dětmi, s přáteli kolem sebe. Matka mi nechybí, jí už neřeším.
První rok po odstřižení jsem ještě zalétala myšlenkami k matce, jestli by se to nedalo nějak vyřešit, ale další dva roky už mám klid. Je to pocit, jako když vás pustí po x letech na svobodu. Raduji se z toho, co život přináší. Pořád se na něco těším, už se nemůžu dočkat dalších svobodných Vánoc :-)). Navíc mi ta radost ze života přinesla i úspěchy v práci (i finanční) a na to jsem velice hrdá.

Může mi samozřejmě někdo oponovat, proč sem teda píšu, ale na to odpovídám, že kvůli názoru, že odpustit by se mělo. Na to já odpovídám, že ne v každém případě.

reagovat 24.8.2013 14:34 - Zuza

Jsou věci, které se ani rodičům odpustit nedají. Šmytec.

reagovat 24.8.2013 22:12 - !!

Také s vámi souhlasím! To co jsem zažil ve svém mládí se nedá odpustit. Po matce mě zůstalo na celý život to, že stačí aby někdo přede mnou řelk moje maminka nebo maminečko a mě přeběhne mráz po zádech! Bratr byl pro ně mazánek, to byl jejich Bobeček a pro mě měla matka akorát nadávky.V životě mě nepohladila a o nějakém přivinutí jsem si jen mohl nechat zdát. Nejmírnější bylo, že mě raději měla zaastudit, když jsem se narodil. Hold máme pod mateřskou láskou každý jinou představu. Dovedete si představit jak se sedí ve škole, když se vám vždy během hodiny přilepí trenky na strupy na zadku a každý pohyb vám je zase strhává? Nebo jak vám je, když vám matka přerazí dědovu hůl o záda a máte potom několik let problémy s pateří? Ne nemám ani jednu hezkou vzpomínku na rodiče a nikdy jim tu jejich péči nezapomenu!

reagovat 25.8.2013 07:36 - Milan

Souhas, taky to podle mě...

Tak to si zase nemyslím já, protože ve skutečnosti je to zcela jednoduché.
Pokud nezměníme vzorec chování, tak typově stejní lidé (jako třeba matka ap.) se k nám budou (pokoušet) chovat stejně jako ona. To Vám potvrdí každý psycholog. Stejně jako žena, která si myslí, že předělá alkoholika.

Jenže zatímco cizího člověka můžeme lehce eliminovat (změna práce, poslání někam atd), v rodině jsou ty vazby daleko těsnější a hlavně emocionálně úplně někde jinde.

reagovat 25.8.2013 10:15 - M.

Typový vzorec chování...

Souhlasím, jsi teoretik.
V životě to bývá jinak. Odpuštění není nutné, stačí toho člověka vymazat, odstřihnout. Někteří si nic jiného nezaslouží.
Vůbec netušíš, jak je to osvobozující a jak se potom dá krásně, volně, svobodně žít. Z člověka vyzařuje radost, tak také pozitivně laděné lidi přitahuje. A kdyby se mi do cesty připletl člověk, který by mě chtěl ponižovat, manipulovat se mnou, tak bych ho rychle odkázala do patřičných mezí.
To je má osobní zkušenost.

reagovat 25.8.2013 10:26 - M.

Mě to přijde trochu...

Vždyť píšu, že jsi teoretik. Když jsi nezažil týrání - fyzické i psychické, tak nechápu, proč sem píšeš.
Je zajímavý tvůj názor:Někdo je chalan z dědiny a někdo z města.Těch co přišli z venkova a tady změnili vzorce je mnoho.Lezou mi na nervy.

Takže tobě lezou na nervy lidi z vesnic. Nedokážeš být tolerantní ani k cizím lidem, kteří ti nic neudělali. Ale klidně tady budeš psát, že máme odpustit rodičům, že nás týrali?
Už si to nějak srovnej v hlavě.

reagovat 25.8.2013 14:43 - hm..

Někdo je chalan z dědiny a...

Nenávistný člověk píše o odpuštění....zajímavé.

reagovat 25.8.2013 14:51 - HH

Naopak, do mého života...

Uvědomuješ si, že děti přebírají vzory od svých rodičů? Že ani ty nejsi dokonala? Že se k tobě budou jednou děti chovat jako ty ke své matce, která tě , jak tomu říkáš, šikanovala?

reagovat 25.8.2013 15:58 - Angelo

Vždyť píšu, že jsi...

Tak vidím, že diskuze, kam jsem před šesti lety přispíval žije a vidím, že i názory jsou zde pořád ze dvou různých stran.

Já jsem nikdy odvahu k úplnému odstřižení nenašel, ani jsem k tomu neměl zase takvé důvody, mé hlavní problémy vznikly až v mé dospělosti.
V jedné věci máš pravdu, někdy není jiné řešení, než to z jedné strany seknout. Pokud druhá strana není ochotna ani náznaku kompromisu, porozumnění, pak nic jiného nezbývá.
Já po těch letech od mých příspěvků vím, že to definitivně vyřeší smrt, buď má nebo mé matky. Vím, že to pro někoho zní možná až šíleně, ale je to tak.

reagovat 25.8.2013 16:08 - Angelo

Uvědomuješ si, že děti...

Jenom malá poznámka.
Vy víte, co se u pisatelky přesně dělo, že to s takovým despektem nazýváte "jak tomu říkáš, šikanovala"? Pokud stejnou věc udělaly dvě sestry, tak k tomu asi důvod měly.

reagovat 25.8.2013 16:51 - M.

Jenom malá poznámka.
Vy...

Angelo, také jsem tuto poznámku nepochopila. Nehodlám tady popisovat čím jsme si prošly, ale když už i příbuzní - včetně sestry matky, která jí odepsala asi před 25 lety, ale se mnou a se sestrou teta komunikuje - nám dal za pravdu a odstřižení schvaluje, tak asi toho nebylo málo...

reagovat 25.8.2013 16:53 - M.

už kvůli sobě bych...

Nevím na koho reaguješ, ale já necítím nenávist. Necítím k ní nic.

To jsi ty, který netoleruje lidi z vesnice ve městech, ale toleruje týrání dětí?

reagovat 25.8.2013 17:19 - M.

Uvědomuješ si, že děti...

Ještě odpovím HH, budu ráda, když mé děti budou vidět ve mně vzor.
"Babičku" poznaly jen krátce, protože když jsme k ní přijeli všichni čtyři, říkala manželovi před dětmi, ať spratky (parchanty, smrady,..) nevozí, že naše děti nesnáší, protože mě zdržují od práce. Mysleli jsme, že jí to časem přejde, ale začalo to být horší, tak už tam přes pět let nebyly. A moc byly rády, že jsme je tam přestali vozit.
Za dva roky jsme to vzdali i my s mužem.
Když bych byla taková zrůda jako ona, samozřejmě bych očekávala, že se na mě děti vykašlou.
Už jsem to psala: po odstřižení se konečně raduji ze života, z Vánoc, narozenin, svátků, dovolených, atd. nejen já, ale i děti a manžel. Všechny nás mé rozhodnutí stmelilo i v širším příbuzenstvu.

reagovat 25.8.2013 17:54 - hm..

Mě vadí akorát lidi co...

Hlavně, že ti nevadí týrání děcek.
Mimochodem, když už píšeš o buranech, nauč se česky. To zavání buranstvím.

reagovat 25.8.2013 18:52 - pro Angelo

Jenom malá poznámka.
Vy...

Smrt rodičů je už pozdě. Asi to bude znít pro někoho provokativní, ale je to tak ...
Smrt mamky (nejen) mne překvapila, protože si nakonec život vzala, ale ten zmatek, který jsem v sobě měla, spojený s konečností smrti, jsem zpracovávala skoro půl roku.
Smrti otce předcházela delší nemoc a já byla připravena jemu tu krutost odpustit. Zpráva o jeho odchodu mne už tak nešokovala, naopak mi otevřela další "cestu" k pochopení lidských zákoutí (pokud je člověk schopen podívat se na vše nezaujatě)

reagovat 25.8.2013 19:11 - hm..

Ty máš krátkozrtakost...

To píšeš mně? Proč, co máš za problém? Já mám své vyřešené.
A pisatelka M. jak čtu, taky. Tak co pořád blábolíš?

reagovat 25.8.2013 19:16 - laskavě

Ty máš krátkozrtakost...

přestaň mektat do toho o čem nic nevíš.Žil si s těmi co sem píšou?Nežil,tak sklapni.

reagovat 25.8.2013 19:16 - :)

Ty máš krátkozrtakost...

Zase nějakej křesťan.

reagovat 25.8.2013 20:26 - Angelo

Jinak nevím, proč se nám někteří pořád pokoušejí předhazovat naše nitro, a jak my máme něco pochopit ap.
Je zajímavé, že tyran si může dělat co chce a my kteří bráníme své duševní zdraví jsme nabádáni k tomu abychom někoho chápali ap.
Za sebe Vám mohu říct, že mám v těchto věcech zcela jasno. Nejsem člověk, který věří v nějakou reinkarnaci, v nějaké poslání, které musím dotáhnout do konce nebo že si musím něco odžít ap.

reagovat 25.8.2013 20:55 - M.

Jinak nevím, proč se nám...

Máme hodně podobné vnímání života.

Například příspěvek v 18:59. To psal kdo? Píše, že mu vadí omezení lidé, ale v tom případě píše o sobě.

reagovat 25.8.2013 21:05 - M.

Na diskusi Doktorka se to omezenými a hloupými lidmi jen hemží, jak vidím:)). Najdi své nitro, svou duši, pochopení, své já, odpusť si, odpusť všem, pochop se, atd. já už nevím co to tady všechno proběhlo za rady a třeba se ti uleví :)).

reagovat 25.8.2013 21:30 - no

Na diskusi Doktorka se to...

M. máš tendenci kritizovat a zesměšňovat, což je jinak způsob sebeobrany. Z toho vyvozuji, že není vše tak OK, jak píšeš, jinak bys měla nadhled. Nejsou věci tak, jak se tváří nebo se snaží tvářit. I ostatní mají nárok se vyjádřit, i když zrovna neříkají, co chceš slyšet

reagovat 25.8.2013 21:54 - M.

M. máš tendenci kritizovat...

Jen jsem čekala, kdy se konečně objeví Pan chytrý či Paní chytrá a začne rozebírat mé nitro :)).
Klidně ať se tady vyjadřuje kdo chce, já nikomu nebráním.
Proč se bráníš? Já ti nic nedělám.

reagovat 25.8.2013 21:57 - tak

Jen jsem čekala, kdy se...

tos čečkala dobře.Vždycky se někdo najde kdo ti začne psát co vlastně cítíš i když nic necítíš.Takovejch magorů tady je.Ber to tak že když tě kritizuje tak tím se brání.Asi on/a nedokázala to co ty.Zbavit se uzurpátora.

reagovat 25.8.2013 21:59 - M.

tos čečkala dobře.Vždycky...

Ok :)).

reagovat 26.8.2013 15:24 - k zamyšlení....

Ma+slovv: už kvůli sobě bych rodičům vnitřně odpustil ,nebo se o to snažil.Není to dobré pro psychiku žít v nenávisti.Pak se to stejně projeví buď na váze a zdraví nebo na vztazích,zas se to přenese na děti třeba.

Ma+slovv, ty si myslíš, že je pro někoho dobré se nechat týrat? Psychicky či fyzicky? Že to je dobré pro psychiku člověka? Já ti píšu, že není. Z toho právě vznikají nemoci, psychické problémy - sociální fobie, deprese, apod. A z psychických nemocí už je to jen krůček k rakovině.
Člověk má být spokojený, život je krátký. Jestliže ho někdo týrá, měl by s tím člověkem přestat komunikovat. Úplně. A je jedno, jestli je to v rodině, nebo mezi kolegy, známými.

reagovat 26.8.2013 16:42 - HHH

Ještě odpovím HH, budu...

M. nedej na ty současné modní kecy, jak má člověk pozitivně uvažovat a dělat vše proto, aby byl šťastný. Co se týká dětí, je nutné, aby děti věděli, že k rodičúm cítíme tak jako tak úctu, přesto, že jsou jiní, nějak psychicky nemocní, neboli jak ty říkáš zlí. Ono absolutně zlí jistě nejsou, to bys nežila, nevyrostla a dnes nebyla sama schopna děti vychovávat. Nedělej v tom svým dětem guláš, s prarodiči se nemusí stýkat, pokud to není ani jedné straně příjemné, ale měli by mít jasno že to jsou tvoje rodiče, stejně jako ty jsi rodič jejich a přes to vlak nejede..

reagovat 26.8.2013 18:03 - co se

M. nedej na ty současné...

zdá špatného na tom, dělat všechno proto, aby byl člověk šťastný?

reagovat 26.8.2013 18:40 - HHH

zdá špatného na tom,...

Boj za vlastní a jediné štěstí bývá sobecký

reagovat 26.8.2013 20:04 - kdo tu píše

Boj za vlastní a jediné...

o boji? Nenechat si ubližovat, aniž by člověk utíkal, neznamená boj, ale hledání štěstí, klidu a pochopení vzájemných vazeb. Sobectví v tomhle není, protože kdo se vyrovná se svým životem, bývá mnohem shovívavější k druhým lidem. Ale aby se o tom dalo mluvit, musí se nejdříve prožít. Spousta lidí si také neuvědomuje, že si odnáší podobné povahové rysy jako mají jeho rodiče, ale nevidí to právě proto, že jsou zaměřeni na utrpení, které prožili.

"Kdo není s námi, je proti nám" .... to jsou dva extrémy, které se používají jako něco daného. "Buď jsi pro nebo proti..", ale aby byl akceptován i jiný názor bez toho, aby se porovnával, to už je velká vzácnost k naší velké škodě. Když budeme stále proti někomu bojovat, nikdy se nedozvíme, že vlastně bojujeme proti sobě

reagovat 26.8.2013 20:19 - Angelo

o boji? Nenechat si...

Ano, spousta lidí si odnáší podobné povahové vlastnosti jako rodiče, nicméně bývají jednak geneticky namíchani a jednak zrovna ta konkrétní negativní vlastnost se na ně nemusí přenést. Nebo se na ně může přenést, ale jsou si toho rizika vědomi a pracují na sobě nebo mají partnera, kterému důvěřují a naslouchají jeho radám nebo upozornění.
A tohle není teorie, tohle je vyzkoušeno v mé konkrétní situaci.

reagovat 26.8.2013 20:19 - HHH

o boji? Nenechat si...

"dělat všechno proto, aby byl člověk šťastný" jsem si přeložila jako boj za vlastní štěstí. Ale klidně z toho slova ustoupím, význam je stejný Sobectví vidím v tom, že když člověk bojuje za své štěstí za každou cenu, bývá bezohledný k ostatním. Abych uvedla nějaký i když banální příklad: žena, která odvede muže od rodiny s dvěma dětmi bude ze svého pohledu jsitě šťastná, ale na úkor těch ostatních.

píšeš: Ale aby se o tom dalo mluvit, musí se nejdříve prožít

Souhlasím, zkušenosti v životě nám dají pohled a odstup, jakého nejsme schopni v daném okamžiku, když něco prožíváme

píšeš:
"Kdo není s námi, je proti nám" .... to jsou dva extrémy, které se používají jako něco daného. "Buď jsi pro nebo proti.."

Naprosto souhlasím, nic není jen černé ani jen bílé.

reagovat 26.8.2013 22:38 - M.

M, já s tebou souhlasím.A...

pro H, díky. Teď už je ta příšerná éra za mnou, tak jsem v klidu. O nenávisti, ale ani nějakému poutu z mé strany nemůže už být řeč.

reagovat 26.8.2013 22:42 - M.

Boj za vlastní a jediné...

Souhlasím, matka bojovala pouze za vlastní a jediné štěstí. Byla děsný sobec, její chyby se sestrou neopakujeme. Naše okolí nám to potvrzuje, takže jsme s naší výchovou dětí spokojené.

reagovat 26.8.2013 23:01 - M.

M. nedej na ty současné...

HHH, prosím, jestli máš problém pochopit mé příspěvky, nereaguj na ně.
Nějaké módní kecy :)), jsou mi úplně jedno. Má radost je důsledek toho, že jsem se zbavila jedné neuvěřitelně zlé ženy. Asi jako když se žena zbaví tyrana - alkoholika. Také začne žít svobodně, má radost a věř, že na nějaké módní kecy o pozitivním uvažování není zvědavá. Ta radost vyplyne z nového, svobodného života.

Co se týká dětí, je nutné aby už nikdy neviděly, jak se má matka chová. A tak malé už dávno nejsou, takže vědí, co se u nás dělo. Neraď co je pro naše děti nutné. O tom, naštěstí, takový fanatici jako ty nerozhodují.
Úctu si člověk musí zasloužit, a je jedno jestli jde o starého člověka nebo vlastní matku.

reagovat 26.8.2013 23:07 - M.

HHH, byla jsi někdy týraná - fyzicky i psychicky svým otcem nebo matkou?

reagovat 26.8.2013 23:37 - pro HHH

"dělat všechno proto,...

děkuji, každý si něco zpracováváme a dané zkušenosti s pocity jsou nepřenosné. Jsou však určité vzorce chování, které o člověku řeknou více, než jeho osobní zpověď .. a k tomu se každý dopracuje jen tehdy, když ve svém životě nalezne ty spojitosti - co se děje v jeho životě a co se dělo v životě rodičů, jak to spolu souvisí a co je potřeba pochopit a tak. Není to jen o jedné větě "Odpusťte svým rodičům", ale o tom zájmu nalézt klid ve svém životě, vnitřní klid od utrpení a pochopení i potlačených zážitků. Samozřejmě ne každý člověk je tomu otevřen právě díky oné bojovnosti proti všem, kdo ubližují. Není připraven na přijetí svého života v takovém obraze, jaký odzačátku je. Je to mnohdy těžké, protože se jedná o velmi bolestné zkušenosti týrání, znásilňování, ponižování, psychické destrukce atd. Člověk se cítí odmalinka sám, opuštěn, nemá se kam obrátit, komu se svěřit, je plný strachu a zároveň lehce zneužitelný, protože se přimkne ke každému, kdo na něj hezky promluví, hledá lásku, ale neví, kde hledat, ani neví jak vůbec láska vypadá a prožívá zmatky citové i existenční. I přesto všechno může v sobě najít dostatek síly a odvahy se na vše podívat z jiného úhlu, a to z úhlu pochopení. Každý na to má svůj čas

reagovat 27.8.2013 00:33 - hm..

děkuji, každý si něco...

Až tě někdo znásilní, nezapomeň se na to podívat z jiného úhlu, a to z úhlu pochopení.

reagovat 27.8.2013 00:36 - Yossarian poradna 24 hod.

Doktorku znásilňuji každý den,jsem chorá.

reagovat 27.8.2013 05:58 - Angelo

Až tě někdo znásilní,...

Trefné. :-)

reagovat 27.8.2013 08:22 - Miky

Nedávno jsem přišel o maminku.....Jestli by měl nkdo prosit o odpuštění, ka já svou maminku. teď ta hrozná prázdnota po ní. Každý týden chodím zapálit svíčku a alespoň několik minut s ní hovořím. Vítr, který mírně fouká, a já vněm slyším jak mi říká: "Ty pacholku, alespoň že sis udělal čas. Ta návštěva hřbitova mě každý týden rozhodí a je mi hrozně smutno. Trochu si vyčítám, že jsem měl některé věci dělat jinak. A táta? ten žije a těší se zatím dobému zdraví. Zde už je vše nepříjemné a nehezké už zapomenuto a také odpuštěno. Je mu 83, mě 57...Všem, kteří mají rodiče a zvláště mámu, vzkazuji : těšte se z každého dne.

reagovat 27.8.2013 09:13 - HHH

HHH, prosím, jestli máš...

M. odpovím na tvoje příspěvky. To, co jsem ti napsala bylo na základě životních zkušeností, studia ale i praxe. Rozhodně jsem se tě nechtěla dotknout, ale spíš jsem chtěla aby ses naštvala a znejistila ve svém přesvědčení, že vše je správně, jak ty to vidíš. Mám totiž dojem, že ty nemáš tuto věc, tento vztah dořešený Že si uvědomuješ závažnost toho, že tvoji rodiče budou stárnout a jednoho dne zůstanou závislí na tobě stejně, tak jak jsi kdysi jako mimino ty byla závislá ty na nich

Co se týká reagování na tebe, s tím bude potíž, pokud přece jen někdy na tebe pod tímto nebo jiným nickem zareaguji a tobě to nebude milé, tak text nečti, prosím

reagovat 27.8.2013 09:16 - HHH

HHH, byla jsi někdy týraná...

má odpověď zní: ne nebyla a přiznám se, že týráním a zneužívání dětství jsem se nikdy do hloubky nezabývala

reagovat 27.8.2013 09:19 - HH

děkuji, každý si něco...

máš pravdu a není daleko od mémo pohledu

reagovat 27.8.2013 11:08 - debbie

já nikdy neodpustila svým rodičům . Mojí rodičové se o mě nikdy nestarali a byli jim jedno co ze mě bude. Matka mi hodně psychicky ublížila. Je to hloupá ženská. Před mnoho roky jsem je přestala navštěvovat a mám klid. Podle mě jednali z pohodlnosti . Jejich jednání se na mě hodně podepsalo. Mám dlouhodobé psychické problémy , je to běh na celý život , až do mé smrti. Můj otec upřednostnil mého bratra jako muže. Moje matka mě dlouhodobě psychicky vydírala. Po zralé úvaze jsem se rozhodla ukončit tento vztah před x lety a nehodlám se k ním vracet. Přiznám se, že jsem si k nim ani nevytvořila vztah. Neumím s nimi komunikovat. Moje problémy je nikdy nezajímali . Jestli mi komunikace s nimi schází ? Ne. Nevděčím jim za nic. Nic pro mě neudělali. Spíš naopak. POkud má někdo podobný vztah, tak mu plně rozumím.

reagovat 27.8.2013 12:09 - Petra

já nikdy neodpustila svým...

dívala jsem se na primácký seriál Cesty domů a tam je krásně vidět jak matky dokážou ničit život svým dětem, které rádoby mají rády. To co má v roli Linda Rybová, tak to je děs.

reagovat 27.8.2013 14:24 - M.

M. odpovím na tvoje...

No jo, tak ty jsi jen teoretik, to je potom těžké. To se to potom do všeho mluví, když nemáš osobní zkušenost. Tvou drzost celkem obdivuji.
Nějak ses mě nedotkla, spíš bylo úsměvné číst např. pasáž o módním pozitivním myšlení. Jsi pro mě cizí člověk, který neví o mém problému nic, takže tě vnímám spíš jako ženu, která chce dělat jenom chytrou. Nic víc.
Nenaštvala jsi mě, ani neznejistila v mém přesvědčení. Já jsem to totiž udělala správně. Tvůj dojem, že nemám tuto věc, tento vztah dořešený je také mylný.
Je vidět, že jsi se připojila dodatečně, protože jinak bys věděla, že matka už stará a nemocná je, a mně je to jedno. Protože už mě ta osoba nezajímá. Táta je dávno po smrti.
Také jsem tady vysvětlovala, proč sem píšu, ale to ti také uniklo. Nemá to nic společného s "mým nedořešeným vztahem" jak se mi pořád snažíš marně podsouvat.

Víš, já si vážím názoru mého muže, dětí i širší velké rodiny, našich kamarádů, naší známé psychiatričky a mé kamarádky psycholožky, než názoru anonymní ženy. A ti výše jmenovaní jsou se mnou zajedno - a znají mou situaci, můj život.

reagovat 27.8.2013 19:00 - hm..

má odpověď zní: ne nebyla...

To je zajímavý. Takže tady káže teoretička.
Tak to už sem může psát opravdu každý hňup.

reagovat 27.8.2013 20:17 - "hm.."

Až tě někdo znásilní,...

Stalo se. Ten jiný úhel jsem neobjevila hned, ale až po letech, protože jsem chtěla žít líp, nevracet se ani vzpomínkou

"Angelo"
:-)

reagovat 27.8.2013 20:19 - hm..

Stalo se. Ten jiný úhel...

No, tak se nikdo nemůže divit, že někdo objeví úhel pohledu také po letech, rodiče opustí a nevrací se ani vzpomínkou...ti lidé také chtějí žít líp.

reagovat 27.8.2013 20:26 - ale

Stalo se. Ten jiný úhel...

- I přesto všechno může v sobě najít dostatek síly a odvahy se na vše podívat z jiného úhlu, a to z úhlu pochopení. Každý na to má svůj čas

Měla bys ale násilníka - dle rady - pochopit, ne na něj zapomenout. Takže pochopila jsi ho?

reagovat 27.8.2013 20:45 - pro Miky

Vyjádřil jste přesně, co pociťuji taky. Jen si myslím, že nemá cenu si něco vyčítat. Vše proběhlo, jak mělo a Vy si můžete z toho vztahu maminka-syn vzít nějaké ponaučení, doporučení (?). Taky jsem měla výčitky, že jsem ještě mohla .. nebo tenkrát .. mohla jsem první .. Ne, prostě to tak bylo a její odchod z tohoto světa je nevratný. Teď už můžete Vy třeba postupovat jinak u svých potomků, s maminkou se rozloučit a připomínat si s tatínkem jen ty hezké chvíle

reagovat 27.8.2013 20:58 - pro "ale"

- I přesto všechno může v...

Na to se nezapomíná, jde o to, nevracet se do minulosti s takovou vzpomínkou, neživit myšlenky, nevyrábět si pomstu atd. Násilníka jsem pochopila přes pochopení toho, jak on byl vychováván.
Už dříve jsem psala, že to není jednoduché .. mně pomohla touha vymanit se ze strachu a z agresivních útoků dalších lidí (nevěděla jsem, proč se s takovými lidmi stále dokola setkávám).
Pochopení neznamená, že se někdo do něčeho nutí. Buď to člověka osloví, nebo ne. Je dobré vědět, že ta možnost tady je. To je vše

reagovat 27.8.2013 21:18 - ale

Na to se nezapomíná, jde o...

takže chápeš proč tě znásilnil. Pochopila jsi ho. Já toto nepochopím, ale budiž....


Jinak sis určitě všimla, že tu píší lidi kteří byli týraní, ale ani oni se nevracejí do minulosti, neživí myšlenky, nevytváří pomstu. Zapomněli. A to jim je naopak vyčítáno.

reagovat 27.8.2013 21:21 - oni

takže chápeš proč tě...

nezapomněli.Tohle se nedá zapomenout.
Odpustila jsem, ale nezapomenu, nejde to.

reagovat 27.8.2013 21:55 - ale

Podle mně je jediné dobré...

tak to mi mluvíš - píšeš - z duše. Zapomenout se dá.

reagovat 28.8.2013 15:17 - PV

Osobně mám v okolí několik lidí,kteří se s rodiči už několik let,kvůli jejich 'výchově'nestýkají.Zase nic tak ojedinělého to není.

reagovat 28.8.2013 15:59 - Angelo

Osobně mám v okolí...

Ono to také funguje i obráceně, že se Vám z dítěte stane netvor a není jiné řešení, než s ním přestat komunikovat.

reagovat 28.8.2013 22:55 - PV

Ono to také funguje i...

Proč ne?Rodič není povinný udržovat kontakt s nějakou fetkou.Jen to není přímo k diskusi.

reagovat 29.8.2013 07:32 - no ty nám

Proč ne?Rodič není...

budeš asi určovat, co k diskuzi je a co ne.

reagovat 29.8.2013 15:15 - PV

budeš asi určovat, co k...

Ale jdi ty,nikomu nic neurčuju.Klidě to tu rozjeď.

reagovat 30.8.2013 21:26 - mv

Také myslím, že v dnešní době je normální, že se rodina od sebe vzdálí. Každý má své problémy jak přežít - práce, hypotéky,... a tak ,když někdo byl v dětství šikanovaný, asi nemá problém na rodiče zapomenout a řešit své problémy. Sice asi je to sobecké, ale chápu to. Někteří rodiče si soucit nezaslouží.
Toto téma jsem tady zahlédla. Dnes jsem si vyposlechla příběh 55-leté kolegyně. Je stará panna jen kvůli tomu, aby mohla matce sloužit.

reagovat 1.9.2013 14:55 - Zkopírováno z diskuse Sebevražda:

Také myslím, že v dnešní...

moji rodiče celý život nadržovali a nadržují mojí sestře - péče o ni a její děti, finanční pomoc ba podporování i když tam je všeho dost. Když spolu s matkou tel. hovoříme tak jen poslouchám co "naši" tj.rodina ségry. Tak jen držím telefon a poslouchám. Měla jsem z toho deprese až do zde uvedeného tématu. Ale kašlu na to je už nezměním nemůžu jim přikázat aby mě a moji rodinu považovali taky za "naši". Ale když jsem naznačila ségře že na stáří rodičů bude muset splácet ona tak se diví a u mých rodičů jsem se dočkala tohoto "zklamala jsi nás". Rodiče si nevybíráme ale nejde jen bezmezně uplatňovat "cti otce svého a matku svou" tím nemyslím nectít je ano ctím je dali mi život ale odmítám jim a na jejich přání i rodině mojí sestry blbečka. Mám svoji rodinu a ta má a bude mít přednost.

reagovat 2.9.2013 20:28 - pavel

Nemá smysl,se zlobit na svoje rodiče.Platí totiž ,že jsme oběti obětí.Ano a také platí cti otce svého a matku svoji abys dlouho žil.Pravdu o sobě nalezneme teprve skrze lásku k rodičům a skrze lásku k sobě jsme schopni se se včím negativním srovnat.

reagovat 2.9.2013 22:45 - Hm..

Nemá smysl,se zlobit na...

To jsou jen křesťanské bláboly.

reagovat 3.9.2013 10:30 - pavel

Hm,možná bláboly,ale ty bláboly mnoha lidem pomohly, zatímco ty dnešní metody,tedy podle mého názoru,zcela bezpečně vedou toliko k fyzickému a duševnímu úpadku,rozpadu až rozvrácení rodin,postupnému vymizení základních lidských hodnot.

reagovat 3.9.2013 10:41 - pavel

co dělat??Přečti si třeba knížku od Křivohlavého.

reagovat 3.9.2013 10:44 - pavel

modli se a pracuj!!

reagovat 5.9.2013 22:45 - hm...

Hm,možná bláboly,ale ty...

Jestli je podle lidská hodnota, že někdo týrá děti, tak se svěř do rukou psychiatra.

reagovat 27.1.2015 16:41 - Saskia

Miši - napsala jsi to...

Ty nemáš komu co odpouštět, tobě by mělo být odpuštěno to, jak se chováš a zřejmě, doma řezali tě málo.

reagovat 27.1.2015 16:55 - Ich

A to já zase ne. NEodpouštím svým rodičům to, jak mě bezdůvodně týrali fyzicky i psychicky, to, že jsem se tolik snažila, aby mě měli alespoň trošku rádi a nedočkala jsem se. Místo toho jsem pro ně byla jenom debil, kráva, zmije jedovatá proklatá (oblíbená průpovídka mojí mámy, kterou převzala z Mrazíka) a tak dále. Že ať se mi povedlo cokoliv pěkného, byl to pro ně terč posměchu a jízlivosti. Že mě nikdy nepodrželi v těžkých chvílích a spíš mě tlačili ještě víc dolů, že další 2 mladší sestry si lásku zasloužily...čím, nevím, asi tím pomlouváním, nevděkem, špatným prospěchem...netuším. Neodpouštím a nezapomínám. Už proto nezapomínám, abych si připomínala, jak jsem trpěla já a jak nechci, aby někdy musely trpět moje 2 dcery. Teď, teď ještě rodiče žijí, jsou plni síly a žijí si v tom svém malinkém úzkoprsém a sobeckém světě, kam nikdo nesmí, protože všichni jsou blbci a oni jsou asi něco extra. Ale přijde den, kdy se ve svém osamělém malém světě, kde nikomu nepřejí nic dobrého, budou cítit opravdu sami- se mnou ať nepočítají. UŽ NE!

reagovat 27.1.2015 18:03 - Ich

Rozumím ti a je dobře, že...

Jé, díky za komentář a podporu. Spíš jsem čekala, že nějací sluníšššššššškáři mi tu budou lát, jak si zadělávám na rakovinu a že tudy cesta nevede :-) (No, on ještě možná někdo naběhne). Já rodiče odstřihla před 11 lety. Prostě veškeré snahy vyjít s nimi dobře a mít pěkný vztah nevedly nikam, jen je to ponoukalo k tomu mi ještě víc a víc ubližovat. Od té doby je ze mne poměrně úspěšný člověk. Já se zase zbavila neustálé podrážděnosti, depresí, nervozity a pocitu, že jsem nejhorší na světě a naprostá nula a nic. A máš pravdu, konečně je člověk šťastný, má klid a je spoko a žije si podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ať se ti daří.

reagovat 27.1.2015 18:25 - Ivan

mám také potíž s rodiči.Pokud bych byl jen materialista,tak bych se také jen snažil zbavit se jich,ale protože člověk je karmicky s rodiči a partnery tak neuvěřitelně svázán,vybírá si je,a neustále jsou spojováni.Můj bratr je k ničemu,bohužel to tak je.Kope okolo sebe,a ačkoliv jsem mu odpustil,není schopen rodičům nějak pomáhat,ale jen je využívá.Já jezdím desítky kilometrů,abych jim pomohl,nakoupil atd. a on je v místě a neschopen...Musíme to vyřešit v sobě,energetickou formou,a splatit tzv.dědičný dluh.a pomáhat,dokud to jde.

reagovat 27.1.2015 18:42 - Doufejme,

že jednou naše děti odpustí nám

reagovat 27.1.2015 20:33 - jen jestli to není jinak

mám také potíž s...

Karmický dluh. Ovšem pokud to není tak, že se máme konečně po tolika životech s nimi a připoutanostech konečně odpoutat.

reagovat 27.1.2015 20:38 - chichi

že jednou naše děti...

On je trochu rozdíl mezi tím, pokud dítěti rodič úmyslně ubližuje a trýzní nebo ho vede a usměrňuje. A nakonec sem přijde zase nějakej rozumbrada a začne psát plky, něco zase ve smyslu: odpusťte hlavně sami sobě. Takové ty pseudofilosofické kecy o ničem a rady, které ve skutečnosti toho člověka ještě více položí.

reagovat 27.1.2015 20:43 - držím palce

Jé, díky za komentář a...

psal jsem tu před x-lety a náhodou teď tuto diskuzi objevil. A zjistil jsem, že na mě taky byla sprostá reakce, že jsem byl málo řezaný. :-)

reagovat 31.1.2015 04:42 - Adam

K tomu odpusteni.Kdyz zivite hvev, byt opravneny v sobe, ublizujete sobe.Proto je dobre odpustit, tim odlozite pomyslne bremeno ze svych zad a ulevi se vam.Jine je to se smirenim se.

reagovat 31.1.2015 11:46 - kecy v kleci

K tomu odpusteni.Kdyz zivite...

Nikdo ho živit nemusí. Prostě na některé věci zapomenout nelze. Takové to tzv. odpuštění, falešné rádobyodpuštění a kecy, to je nanic. Pak to bouchne jinde. Přes něco zkrátka nejede vlak.

reagovat 31.1.2015 11:54 - Adam

Nerozumime si .Odpusteni je predvsim pro vas.Smireni se je pro druheho.Nikdo vas nemuze nutit abyste se pratelil s clovekem, ktery se k vam zachoval spatne.Je to i o urcite katarzi....

reagovat 31.1.2015 13:07 - chichi

Nerozumime si .Odpusteni je...

Odpouštět nechci a jsem tak happy.

reagovat 31.1.2015 17:01 - ne

Odpouštět nechci a jsem tak...

nejsi. Pořád tě to trápí

reagovat 31.1.2015 17:57 - to je

nejsi. Pořád tě to trápí

ptákovina na entou

reagovat 23.5.2017 13:52 - A ano

Odpustila jsem odpouštění se od nich nikdy nedočkám protože oni my nemají ve směs co odpouštět a když jim jejich křivdy dopouštím nikdy už s nima nenavážu kontak natož vztah.Je to tak nejlepší.Nejvíc my ublížili lidé kteři my byli nejblíže.A budou to dělat stále protože zjistili že jim to dělá dobře.Lidé už jsou takový.Násilní maji agresivní sklony a budou mít.To je lidská RASA musíš někoho PONIŽit a překročit abys sám mohl jít dál.

reagovat 23.5.2017 14:13 -

Neodpustím, nezapomenu a je mi dobře i přesto.

reagovat 23.5.2017 14:17 - M

Odpustit jde, ale nejde zapomenout....

reagovat 23.5.2017 14:33 - I

Nikdy nedokážu odpustit mámě! To snad nemohla být ani ženská? Starší bratr byl pro ní miláček a já jenom parchant který ji zkazil karieru. Celý život mě to předhazovala a odstrkovala mě. S bratrem se mazlila a já když jsem se chtěl taky aspoň jako malej přitulit tak mě vždy tak důrazně odstrčila, že jsem si jednou dokonce rozbil hlavu o šicí stroj a ani mě to neošetřila a já jako malej kluk chodil s krvácející hlavou. Tak bezcitnou bestii jsem v životě již nepotkal.Doufám, že se ještě dnes smaží za to vše v pekle!

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

ptákovina na entou
to je  |  31.1.2015 17:57

Odpustila jsem odpouštění se od nich nikdy nedočkám protože oni my...
A ano  |  23.5.2017 13:52

Neodpustím, nezapomenu a je mi dobře i přesto.
já  |  23.5.2017 14:13

Odpustit jde, ale nejde zapomenout....
M  |  23.5.2017 14:17

Nikdy nedokážu odpustit mámě! To snad nemohla být ani ženská? Starší...
I  |  23.5.2017 14:33

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *