Může se snad milion lidí mýlit?

17.12.2002 00:00
Psychologie

Psychologové a ekonomové objevili konformismus souběžně s teoretickými evolučními biology. V 50. letech provedl americky psycholog Solomon Asch sérii pokusů, jež měly testovat naši ochotu nechat se vmanipulovat do konformního jednání.

Pokusný subjekt vstoupil do místnosti, v níž bylo devět křesel uspořádaných do půlkruhu, a byl usazen na předposlední křeslo od konce. Pak přišlo postupně osm dalších lidí a každý zaujal jedno místo. Pokusný subjekt nevěděl, že šlo o statisty smluvené s eXperimentátorem. Asch pak všem ukázal dvě karty. Na první byla jediná čára, na druhé tři různě dlouhé čáry. Pak se jednoho po druhém ptal, která ze tří čar byla stejně dlouhá jako čára z první karty. Nebyl to těžký test a odpověď byla jednoduchá, protože délky čar se lišily o plné dva palce.

Jenže pokusná osoba odpovídala až jako osmá, tedy poté, co své mínění nahlas vyslovilo sedm lidí. A ti si k velkému překvapení zkoumaného nejen zvolili jinou čáru, ale dokonce se na ní shodli. Viděl tak na vlastní oči něco jiného, než co vidělo sedm cizích lidí. Čemu má věřit? Při dvanácti sezeních z osmnácti se zkoumaní rozhodli pro většinový názor a označili nesprávnou čáru. Když se jich pak Asch ptal, zda je ovlivnily odpovědi ostatních, většinou tvrdili, že ne! Lidé se nejen přizpůsobili, ale dokonce upřímně změnili svá přesvědčení.

Na toto zjištění navázali matematicky orientovaní ekonomové David Hirschleifer, Sushil Bikchandani a Ivo Welch. Pokládali konformismus za hotovou věc a ptali se, k čemu je dobrý. Proč lidé následují módu své doby a svého kraje? Proč jsou délky sukní, módní restaurace, odrůdy zemědělských plodin, populární zpěváci, novinové titulky, módní jídla, reklamní triky, ekologické poplašné zprávy, finanční panikaření, psychiatrické diagnózy a podobně v kteroukoli chvíli přijímány na tolika různých místech? Antidepresiva jako prozac, satanistické týrání dětí, aerobik, Power Rangers - proč všichni tolik blbnou? Jak je možné, že systém amerických prezidentských primárek funguje zásadně tak, že lidé volí toho, kdo vyhrává, a orientují se podle voleb v malinkém státě New Hampshire? Proč jsou lidé takové ovce?

Během let bylo navrženo nejméně pět vysvětlení těchto skutečností, přičemž žádné z nich není příliš přesvědčivé. Podle prvního z nich jsou ti, kdo se neřídí módou, nějakým způsobem potrestáni - což jednoduše není pravda. Podle druhého může každý, kdo se módou řídí, počítat s okamžitou odměnou, asi jako řidič jedoucí po správné straně silnice. Ani to obvykle není pravda. Podle třetího lidé obyčejně preferují ty činnosti, které preferují ostatní, asi jako se sledi raději zdržují v hejnu. Na tom něco bude, ale nevysvětluje to náš problém. Čtvrté vysvětlení říká, že všichni zúčastnění dospějí ke stejným závěrům nezávisle na sobě, a páté tvrdí, že ti, kdo se rozhodnou jako první, řeknou ostatním, co si mají myslet. Žádný z těchto modelů však nevysvětluje lidský konformismus v celé jeho složitosti.

Hirshleifer a jeho kolegové navrhují místo všech zmíněných hypotéz takzvanou hypotézu informační kaskády. Každý, kdo učiní rozhodnutí - třeba jakou si koupit sukni nebo na jaký film jít - se může rozhodnout pro jeden ze dvou zdrojů informací. Prvním je jeho samostatný úsudek, druhým to, co si myslí ostatní lidé. Jsou-li ostatní jednoznačně rozhodnuti, může náš člověk odfiltrovat vlastní názor a orientovat se podle mínění davu. Neprojeví tak slabost ani hloupost. Víme přece, že lidské chování je užitečným zdrojem spousty akumulovaných informací. Proč věřit vlastnímu názoru, který se může mýlit, když se můžeme opřít o přesně formulovaný názor tisíců lidí? Milion návštěvníků se při posuzování filmu nemůže mýlit, i kdyby námět vypadal úplně pitomě.

Navíc existují rozhodnutí, například ohledně odívání, kde nejsprávnějším řešením je přesně takové, pro něž se rozhodnou ostatní. Když si žena vybírá šaty, ptá se: "Sluší mi to?" Současně se ale ptá: "Nosí se to?" K naší posedlosti módou lze najít zajímavou paralelu v říši zvířat. Samci tetřívka křovinného z amerických horských plání se shromažďují ve velkých hejnech při skupinovém toku čili leku, aby soutěžili s ostatními samci o možnost oplodnit přítomné samice. Společně tancují a naparují se, přičemž k prasknutí nafukují své roztažitelné hrudní vaky. Pouze jeden nebo dva samci, obvykle ti, kteří tancují v samém středu tokaniště, mají u samic skutečný úspěch. Deset procent nejúspěšnějších samců se pak postará o devadesát procent páření. Jedním z důvodů jejich úspěšnosti je, že samice se po sobě opičí ve velkém. Samec se jim líbí, protože již okolo sebe shromáždil jiné samice, což jasně dokazují experimenty s přidáváním vycpaných samic. Z tohoto samičího napodobování vyplývá, že i když o úspěšném samci možná rozhoduje náhoda, samici nezbývá nic jiného než se přizpůsobit ostatním. Každá samice, jež by opovrhla míněním většiny a našla si osamělého samce, by se totiž pravděpodobně dočkala synů, kteří by zdědili tátovu neschopnost upoutat na tokaništi pozornost slepiček. Při pářících hrách je největší odměnou za popularitu samotná popularita.

Ale vraťme se k lidem. Hlavním problémem informačních kaskád je, že nakonec mohou slepí vést slepé. Kdyby se většina lidí nechala ve svém názoru ovlivnit ostatními, mohly by se mýlit celé miliony. V tom spočívá zmatečnost argumentu, že na náboženství musí něco být, protože se jím po tisíce let řídila většina lidí. Většina lidí se jednoduše nechala ovlivnit, protože se nechali ovlivnit i jejich předkové. S tím souvisí zajímavý rys lidské stádnosti, který dokáže vysvětlit jen Hirshleiferova teorie: naše módní výstřelky jsou totiž nejen nápadné, ale i velmi nestálé. Stačí jen náznak nové informace a všichni prchají od staré módy a začínají vyznávat novou. Díky posedlosti módou pak vypadáme jako hlupáci, kteří jako gumové míčky skáčou od jedné posedlosti ke druhé, poháněni jen rozmary informačních kaskád.

Mějme však na paměti, že v malých lovecko-sběračských tlupách mohly být pomíjivé módy mnohem užitečnější. Lidský svět není na rozdíl od světa levhartů nebo lvů světem osamělých sólistů - ačkoli i lví sólisté se sdružují do skupin. Lidé žijí ve společnostech, jež jsou jakýmisi superorganismy. Soudržnost skupiny zaručovaná konformismem je cennou zbraní ve světě, kde skupina musí vystupovat jako jeden muž, aby obstála v soutěži s jinými skupinami. Nezáleží na tom, jak nesmyslné znaky skupinu charakterizují, hlavně že se s nimi ztotožní všichni její členové.

Na podobnou myšlenku přišel i počítačový odborník Herbert Simon. Našim předkům se podle něj dařilo úměrně tomu, jak byli "krotcí". Tímto slovem označuje ochotu nechat se ovlivnit svým okolím. Vzpomeňte si, jak se neustále navzájem přesvědčujeme o naší nezištnosti. Kdybychom takové indoktrinaci přirozeně naslouchali, pak bychom se nejspíš ocitli v úspěšné skupině, jež by se udržela díky našim altruistickým sklonům. Pro člověka je snazší a obvykle i lepší, dělá-li to, co mu radí ostatní, než kdyby se sám snažil najít nejlepší cestu.

Zdroj: Matt Ridley - Původ ctnosti, nakladatelství Portál

Související články

Jsou všichni zhypnotizovaní?

17.5.2002 00:00

Dezinformačni iluze a informační deziluze

21.9.2001 00:00

Síla sugesce

11.9.2001 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

uz jsem ani necekal, ze se nekdy nekde doctu podobny (nutno dodat, ze...
DreamFacE  |  5.7.2003 22:50

Mýlit se nohou i celé národy a příkladů je nespočet . Např. druhá...
lojza  |  21.12.2003 15:38

"jsou ti, kdo se neřídí módou, nějakým způsobem potrestáni" já...
lendys  |  29.10.2005 11:56

Par prikladu ICQ, Microsoft Windows ...
gogulux  |  3.6.2008 16:35

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John...
Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích  |  28.12.2014 19:25

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *