Mnohočetná osobnost

Úplně zapomněla na svou předchozí existenci - jméno, rodiče, zemi, bydliště - všechno bylo pryč a ona byla tak jako kdysi malou a nevědoucí holčičkou.

Musela se znovu podrobit vzdělávání téměř od samého začátku. Učila se číst a psát. Naštěstí se ukázalo, že je chápavým žákem, a učila se pozoruhodně rychle. V průběhu sedmi nebo osmi týdnů se jí znovu vrátila plná gramotnost.

Nejvíce fascinující však byla změna její osobnosti. Nová Mary měla ráda zábavu, byla průbojná, odvážná a unáhlená. Sotva se od svého bývalého já mohla lišit více. Utíkala ven do opuštěných lesů bez ohledu na rizika a opravdu se zdálo, že nebezpečí vyhledává.

Po několika týdnech Mary opět upadla do hlubokého spánku, a když se probudila, vrátila se do svého prvního vtělení. Její osobnost byla teď ještě tišší a poddajnější než předtím. Úporně popírala, že by se jí přihodilo cokoli nečekaného, a tvrdila, že si na krátký, šťastný život extroverta vůbec nevzpomíná.

Následujících šestnáct let Mary tyto své dvě osobnosti střídala. Obě byly od sebe naprosto oddělené a ani v jedné si zřetelně neuvědomovala existenci té druhé. V každé si však pamatovala všechno, co se jí stalo v předcházejících epizodách tohoto konkrétního stavu. Podle všeho se zdálo, jako by se stala dvěma zcela odlišnými lidmi.

Tento mimořádný stav událostí trval až do jejích 36 let a pak ustal. Tehdy se zdálo, že její osobnost je směsicí obou dřívějších, což byl ve skutečnosti velký pokrok. Nebyla ani ukvapená, ani nadměrně opatrná, samotářská ani příliš výbojná. Syntéza těchto dvou osobností evidentně vyústila do lepší verze Mary Reynoldsové, která se v tomto šťastném stavu dožila 65 let.

Mnohočetná osobnost je příklad disociativního fenoménu a je popsána je popsána jako vymezená klinická kategorie v Dagnostické a statistické příručce duševních poruch, již sestavuje Americká psychiatrická asociace. V ní se porucha mnohočetné osobnosti vymezuje takto:

V člověku existují dvě nebo více vyhraněných osobností či vyhraněných stavů (každý se svým vlastním, poměrně stabilním vzorcem vnímání, komunikování a myšlení o okolí a o sobě). Alespoň dva z těchto osobnostních stavů střídavě plně ovládají chování člověka.

Zdroj: Robert M. Youngson - O šílenství, podivínství a genialitě - nakladatelství Portál