Mentální anorexie a ideál krásy

6.11.2003 00:00
Psychologie

Svět většiny dívek, trpících mentální anorexií, se zúžil v zásadě na jedinou myšlenku - být hubená. Tato myšlenka se mění v přání, touhu a nakonec posedlost. Když se jich zeptáme, co pro ně hubenost znamená, odpovídají: "Vypadat perfektně, být konečně se sebou spokojená, ale také být šťastnější, líbit se druhým, něčeho dosáhnout, být úspěšná."

Vztah k vlastnímu tělu je pro nás všechny každodenní přirozenou realitou. V posledním desetiletí se stále častěji odbornou veřejností používá termínu body image, což je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí. V tomto pojmu je tedy obsažen odhad velikosti svého těla (percepce), hodnocení přitažlivosti těla (úvaha) a emoce spojené s tvarem a velikostí postavy.

Pro anorexii je typická velká nespokojenost s postavou a to na všech rovinách - ve vnímání proporcí, v úvahách o přitažlivosti či v negativních pocitech z postavy jako takové. Kromě jiného zde hraje důležitou roli srovnávání se s jakýmsi ideálem krásy, tedy cílem, k němuž je třeba za každou cenu směřovat.

Kde se ideál krásy bere? Napříč vědami existovala dlouhá desetiletí diskuse o tom, jestli jde o biologicky podmíněnou záležitost nebo zda je to naučený fenomén, který je předáván kulturou. Je všeobecně známo, že ideál krásy se mění v čase i prostoru. Např. starý Řím vyznával štíhlé pevné tělo, středověk vyobrazuje plnoštíhlé ženy s kyprými tvary, 20. století předbíhá antický ideál a na trůn nakonec usedá vyhublá, nezdravě vyhlížející postava.

Ovšem toto je část historie euroamerické kultury. Touto dobou je např. v jižní Africe velebena nadváha a hubenost je výrazem pro nemoc AIDS.

Zastánci biologického přístupu se domnívali, že ideál krásy přejímá kultura od přírody jako nejzdravější způsob života v dané oblasti. Proti tomu se staví názor, že ve hře jsou jiná pravidla, postava odpovídá daleko více společenskému postavení ve smyslu nedostatku či nadbytku, a také schopnostem či vlastnostem - např. štíhlost jako výraz sebekontroly v bohaté společnosti.

Idealizace štíhlosti je dnes také spoluutvářena médii, mediální vzory jsou ve společnosti úspěšné, často mívají nějaké výjimečné schopnosti - a jsou štíhlé.

S klienty s mentální anorexií se terapeuti setkávají v situaci, kdy jejich body image je nastaveno velmi negativně - se svou postavou nejsou stále spokojeni, přestože mají pocit, že díky přísné sebekázní se alespoň trochu přiblížili ke štíhlému ideálu. Léčba pro ně představuje velkou úzkost ze ztráty sebekontroly - kontroly nad vlastním tělem. Negativní body image jim zároveň bere schopnost reálně vnímat tělesné proporce a to zejména v partiích, z nichž mají největší úzkost - dokonale zde sedí přísloví, že strach má velké oči. Vliv kultury si obvykle uvědomují, ale vnímají ho velmi fatálně.

Jan Kulhánek

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Nemyslim si ze za to az tak mohou zeny samotne, snazi se jen za kazdou cenu...
dani  |  30.5.2013 14:08

Ahoj, to, co píšeš, mi připadá vcelku závažné. Jsi moc statečná,...
hvezdice  |  10.10.2018 17:01

Ahoj, z toho co píšeš je vidět, jak moc si přeješ zhubnout, ale...
hvezdice  |  10.10.2018 17:11

Ahoj Veroniko, to, co popisuješ, zní poměrně závažně, popisuješ...
hvezdice  |  10.10.2018 17:19

Zajímavý, že tenhle fetiš být hubený napadá hlavně štíhlé lidi a...
sdfg  |  10.10.2018 19:41

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *