Manipulativní komunikace

Zatajují údaje, které nesouhlasí s jejich argumenty, a přicházejí se smyšlenými informacemi podporujícími jejich stanoviska. V nutných případech jsou k dosažení svých cílů ochotni podvádět druhé. Necí­tí potřebu prezentovat celistvý obraz situace, a umožnit tak ostatním, aby se rozhodovali svobodně a informované. Předávají pouze ty infor­mace, které podporují jejich argumenty. Zároveň je vůbec nezajímá, co si druzí lidé opravdu myslí. Chtějí pouze přesvědčit ostatní, aby si mysleli totéž, co oni. Svými otázkami se proto snaží podkopat stano­viska druhých a obhájit svoje vlastní. Nesnesou skutečnou diskusi, jež by mohla umožnit jiným lidem předložit informace, které odporují je­jich pohledu.

U lidí komunikujících manipulativně existuje značný nesoulad mezi tím, co říkají veřejně a co si doopravdy myslí. Navenek se může zdát, že probíhá kultivovaná konverzace, nicméně důležité skutečnosti a názory zůstávají nevyřčeny. To vede k závažným problémům.

Z hlediska úkolů snižuje špatná komunikace efektivitu a vede k nárůstu množství chyb. Bez toho, aby si lidé sdělovali relevantní informace, nemůže organiza­ce úspěšně fungovat. Stejně tak nelze spolupracovat bez otevřené disku­se, v níž se lidé snaží vzájemně porozumět svým postojům a potřebám.

Z hlediska vztahů je nemožné pociťovat vzájemný respekt a zažívat po­cit sounáležitosti, chovají-li se k sobě lidé nečestně. K vytvoření pocitu sounáležitosti je nutné vnímat druhé jako legitimní partnery, kteří maji stejné právo být slyšeni a rozhodovat se svobodně a na základě komplet­ních informací.

Na osobní rovině vede tento rozpor mezi skutečnými myšlenkami a veřejnými prohlášeními k pokrytectví. Zatajování podstatných částí pravdy přitom člověku způsobuje stres, protože s sebou nese i špatné svědomí.

Zdroj: Fred Kofman - Vědomý business, nakladatelství Portál