Kývni si svému štěstí

O mnoho let později jsem se s tímto jevem setkal podruhé. Slyšel jsem vyprávět o jedné známé, která se dostala do těžké životní situace, kvůli čemuž se stávala  psychicky labilní. Činilo ji problémy rozhodovat i o těch nejbanálnějších záležitostech. Objevila siderické kyvadlo a brávala si ho na pomoc: „Mám jít nakoupit dnes, nebo až zítra? Mám si obléct tohle, nebo tamto?“ Kyvadlo se jí stalo berličkou podobně jako se jí někomu mohou stát horoskopy nebo karty. Jednou zmíněné ženě ujel autobus. Zeptala se kyvadélka, jestli ještě pojede další. Kyvadlo jí odpovědělo, že přijede a ona pak dlouho zbytečně mrzla na zastávce. Po podobných zkušenostech  si žena začala uvědomovat, že něco není v pořádku, ale nebylo snadné se této zvláštní závislosti zbavit.

Psychologická literatura zná princip kyvadla, během psychoterapie se užívá jako prostředku, kterým terapeut navazuje kontakt s pacientových nevědomím. Ony „magické síly“, které způsobují kývání, jsou ve skutečnosti nepatrné pohyby naší ruky, které řídí naše podvědomí. Na počátku takových sezení terapeuti dají  pacientovi kyvadlo a nechají jeho podvědomí vymyslet kyvadlové „kódy“; jakým druhem pohybu se budou označovat odpovědi „ANO“, „NE“, „NEVÍM“ apod. Na „ANO“ se objeví například krouživý pohyb ve směru hodinových ručiček. Z takto získávaných odpovědí pak lékaři odhalují materiál z pacientova podvědomí, ze zřetelnosti pohybů zjišťují pacientův  vnitřní odpor atd. Kyvadlová metoda tak vlastně slouží k našemu sebeodhalování.

Samozřejme bylo též zkoumáno, nakolik takové odpovědi odpovídají skutečnosti.  Uvědomíme-li si, že celek naší  psyché, která zahrnuje i podvědomé složky, toho o nás ví daleko více než  naše vědomé já, mohly by mít informace získané díky kyvadlu svou cenu. Ukázalo se ale, že odpovědi bývají zabarveny našim přáním, a proto jsou značně nespolehlivé. Abychom použili již zmíněné situace, přejeme-li si například, aby co nejrychleji přijel autobus, kyvadélko nám to potvrdí. Když se pomocí kyvadla ptali těhotných žen na pohlaví dítěte, které čekají, nastávající maminky odpověděly  správně asi v 80%  případů. Nesprávné odpovědi vyjadřovaly jejich touhu mít chlapče nebo děvče. Ale i to má svou hodnotu: člověk si tak alespoň vyjasní, co doopravdy chce.

Představme si nyní  člověka, který všechna svá závažná, a mnohdy i méně závažná rozhodnutí, konzultuje s takovým kyvadélkem. Odpovědi kyvadélka však většinou pouze    vyjadřují jeho vlastní přání. Dotyčný si tohle neuvědomuje, naopak vidí v pohybech kyvadla odpověd „shůry“.   Tato víra, byť je založena na omylu,  může nejistému člověku   paradoxně pomoci, neboť  mu dodá sílu a odvahu uskutečňovat svá mnohdy nepřiznaná přání.

Je to jako v následujícím příběhu. Když Jakub nastoupil na vysokou školu, poznal v novém prostředí spoustu mladých děvčat. Nejvíce se mu líbila spolužačka Marcela, na kterou si ovšem příliš netroufal. Jednou se rozhodoval, kterou z dívek osloví. Radil se o tom se svým přítelem Ivanem, kterému důvěřoval. Ivan viděl, že nesmělý Jakub by nejvíc chtěl Marcelu, a tak Jakubovi poradil: „Marcela by pro tebe byla ta pravá.“  - „Zbláznil ses, jak jsi na to přišel?“ byla Petrova první reakce, ale přece jenom dal na Ivanovu radu a  Marcelu se pokusil získat. 

Ivan tak vlastně podobně jako kyvadélko posloužil Jakubovi  k dosažení cíle, který si Jakub možná ani nechtěl přiznat, protože si nevěřil.  Jakub by Ivanovu pomoc nepotřeboval, kdyby byl přesvědčen, že je správné usilovat o to, co doopravdy chceme. Kdyby věděl, že ten, kdo jde za hlasem svého srdce, nepotřebuje na své cestě kromě svého svědomí žádná další potvrzení.  

Mimochodem, Jakub a Marcela se vzali a mají spolu dvě krásné děti.

Zdroj: Richard Gilík