Co je to komunikace?

10.1.2003 00:00
Psychologie

Slovo komunikace je latinského původu. V podstatě vyjadřuje něco, co je blízké našemu výrazu spojování. Proto je možné hovořit o silniční dopravě jako o komunikaci. Spojení může vyjadřovat nejen přemísťování lidí a materiálu, ale i zpráv a informací. Proto je možné hovořit o komunikačních prostředcích a mít přitom na mysli telefony, telegramy, dálnopisy, rozhlas, televizi atp. Význam komunikace je zde velice blízký tomu, co se komunikací rozumí v sociální psychologii. I tam jde o sdělování zpráv, o vzájemné informování dvou nebo více lidí. Příkladem může být rozhovor dvou lidí tváří v tvář i telefonický rozhovor. Rozhovor slovní i transformovaný do písemné formy.

Původní význam slova "komunikace" v latině nám může naznačit jeho hlubší záměr (denotaci). Thesaurus linguae latinae - jeden z nejobsáhlejších latinsko-latinských slovníků - uvádí ekvivalenty (obsahově blízká) slova termínu "communicare". Jedním z nich je "participare" - doslova "spolupodíleti se s někým o něco". Jiný říká "communicare est multum dare" - komunikovat znamená "mnoho toho druhému člověku dát". Konotace, tj. přidružené významy slova "komunikovat", hovoří o tom, že jde o "spojování" něčeho, co bylo rozdělené, o "slučování" dosud neslučitelného, o předávání, poskytování, doručování, propůjčování, dávání atp. S ohledem na tento hlubší význam slova "komunikovat" bychom jej mohli také překládat jako "sdílení" - sdílení se s někým o něco hodnotného (cenného). (Viz Křivohlavý, 1988)

Slovní a mimoslovní komunikace.
Komunikace používající slov bude i zde středem našeho zájmu. Je však třeba upozornit, že není jediným sdělovacím prostředkem v mezilidském styku. Zprávu je možné sdělit i jinak. Řidiči dvou protijedoucích aut se zdraví např. rozsvícením světel nebo rukou s roztaženými prsty na skle. Děvče sděluje své sladké "ano" výrazem očí, pohledem, pokývnutím hlavy. A on jí na to odpovídá stiskem ruky, pohlazením, objetím. I v tom je třeba vidět určitou formu komunikace.

V konfliktních situacích hraje mimoslovní komunikace velice důležitou roli. Co vše je možné říci partnerovi pohledem! Co je mu možné sdělit očima! Co se dá vyjádřit gesty, zabarvením hlasu! Kde jinde přichází mimoslovní komunikace více ke slovu než právě v konfliktních situacích? Kde je více třeba mimoslovních projevů než tam, kde dochází slovním projevům dech? Kdo spolu více hovoří pohledy, výrazy, mimikou, gesty, posuňky než právě nepřátelé a milenci? To je důvodem, proč při všech pokusech s mezilidskými konflikty je mimoslovní komunikace přísně střeženou podmínkou. V mnohých pokusech se partneři při řešení konfliktu nevidí. Často jsou rozsazeni do různých místností. Tak důležitá je mimoslovní komunikace.

Vnější a vnitřní druh komunikace.
V souvislosti s experimentálním studiem mezilidských konfliktů se setkáváme se dvěma technickými termíny: s explicitní a implicitní komunikací.

Vnější, explicitní komunikací se rozumí z velké části to, co v běžném životě znamená sdělování zpráv, dopisování, rozhovor atp.

Implicitní znamená doslova: "sama v sobě zahrnující". Ptáme se po podmětu: kdo, co? Odpovědí je: vlastní volba, rozhodnutí.

Implicitním (vnitřním) sdělením se rozumí informace obsažená v projevu, činu, jednání, chování, kterým se vyjadřuje rozhodnutí - zvolení té či oné alternativy v dané situaci.

Jinými slovy: tím, že jsi zvolil tuto, a ne jinou možnost, tím jsi mi něco sdělil. Svým rozhodnutím jsi mi něco naznačil, i když jsi neotevřel ústa. Čin typu rozhodnutí, volby je zde nositelem informace. Často je nejdůležitější zprávou pro další orientaci vzájemných vztahů mezi lidmi.

Vliv možnosti komunikace s partnerem.
Je možné představit si konfliktní situace, kde mezi účastníky neexistuje naprosto žádná možnost vzájemného informování a sdělování zpráv. Na druhé straně je možné představit si konfliktní situace s ideálními možnostmi výměny názorů. Jak se liší řešení konfliktů za těchto dvou odlišných podmínek?

Vliv možnosti komunikace v konfliktním střetu byl mnohokrát experimentálně studován. Bylo zde vyjádřeno mnoho různých názorů. Bylo zde např. upozorňováno, že sama existence komunikačního kanálu nemůže být brána jako plus nebo minus. Nemusí automaticky znamenat zlepšení situace. Možnosti sdělování je možné užít a zneužít. Je možné partnera informovat i svádět na scestí, dezinformovat, balamutit. Vzdor všem těmto moudrým úvahám je třeba konstatovat, že výsledky pokusů ukazují téměř jednoznačně:

Úroveň spolupráce je podstatně vyšší tam, kde účastníci konfliktu mají možnost vzájemně si sdělovat zprávy, v porovnání se situacemi, při nichž mezi nimi možnost komunikace neexistuje.

Neexistuje experimentální práce, která by prokázala opak. Bylo by možné uvádět k tomuto zjištění analogie z praxe: bylo by možné citovat situace, při nichž se svářející strany posadí k jednomu stolu, při nichž jsou účastníci konfliktu obrazně i doslova "zazděni" s ultimátem: "nepustíme vás ven, dokud se nedomluvíte", případně situace, kdy se ke dvěma lidem ve sporu přidává poslíček atp. Bylo by zde možné uvádět termíny typu: "ti dva se domluvili, jeden druhého přemluvil, někdo si někoho namluvil" atd. Zdá se, že v teorii i v praxi existuje povědomí stejného druhu:

V instalaci komunikačního kanálu je určitá naděje kooperativního řešení konfliktu.

Dejte lidem možnost vzájemně se domluvit a můžete počítat s tím, že se situace změní k lepšímu. Opusťme nyní tuto obecnou rovinu a podívejme se, kdy je tato naděje větší a kdy není tak moc velká. Role sdělujícího a role naslouchajícího. Domlouvají-li se dva lidé, pak je jeden vždy v roli toho, který hovoří, a druhý v roli toho, kdo ho poslouchá. V dialogu se tyto role střídají. Nechoďme však tak daleko a položme si otázku: čí úroveň spolupráce je více ovlivněna, sdělujícího, nebo naslouchajícího? Odpověď na tuto otázku hledal ve svých pokusech J. L. Loomis. Ten dával svým pokusným osobám možnost sdělovat jednak očekávání, jednak to, co chci, k čemu mířím. Nic jiného nebylo dovoleno sdělovat. Ukázalo se, že:

Sdělování toho, co od tebe očekávám, má větší vliv na mou než na tvou úroveň spolupráce: Mám-li možnost říci ti, co od tebe očekávám, pak já s tebou do určité míry automaticky jednám kooperativněji. Na druhé straně se zjistilo, že pokud ti sděluji vlastní strategický záměr, pak to výrazněji ovlivňuje tebe než mne.

Kladný vliv tohoto sdělení, potvrzený i jinými studiemi, je způsoben pravděpodobně tím, že v případě sdělení kooperativní strategie jeho partnerem přijímateli zprávy může naznačovat, že partner uvažuje i o jiné než soupeřivé formě konfliktu?.

Pokračování kapitoly najdete v knize Konflikty mezi lidmi, nakladatelství Portál

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

čau dominiku
dadadaw  |  21.4.2009 15:06

čau dominiku
dadadaw  |  21.4.2009 15:06

co je to komunikace??????????
lolík  |  26.4.2010 12:23

di LULAT
konipas  |  26.4.2010 12:23

och Bože...čurák nevzdělaný jsi ty!
Robert  |  16.9.2011 09:21

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *