Komplexu méněcennosti se můžete zbavit

29.5.2002 00:00
Psychologie

Nejméně 95 procent lidí trpí pocity méněcennosti a pro miliony lidí jsou tyto pocity vážnou překážkou v dosažení úspěchu a štěstí. V jistém smyslu je každý člověk na zeměkouli méně schopný než někdo jiný.

Pocity méněcennosti nevznikají ze zkušeností a faktů, ale z našeho hodnocení zkušeností a faktů. Já jsem například špatný vzpěrač a špatný tanečník. To ovšem neznamená, že jsem méněcenný člověk. Paul Anderson a Arthur Murray jsou špatní chirurgové, nejsou však méněcenní lidé. Všechno závisí na tom, podle jakých měřítek se posuzujeme.

Vědomí, že jsme v něčem horší než druzí, není příčinou komplexu méněcennosti. Příčinou jsou naše pocity méněcennosti. A naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku. Tento zmatený myšlenkový proces nás logicky vede k závěru, že si nezasloužíme úspěch a štěstí a že není na místě, abychom vyjadřovali své vlastní schopností, aniž bychom se za to styděli a omlouvali.

To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: "Měl bych být jako někdo jiný" nebo "Měl bych být jako všichni ostatní". Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná "všem ostatním". "Všichni ostatní" se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.

Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Na tomto předpokladu pak staví strukturu "logického myšlení" a cítění. Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu. Pak je na tom ještě hůř než předtím a "čím víc se snaží", tím je to horší.

Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy.

Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy.

Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou.

Bůh stvořil malé a velké lidi, dlouhé a krátké lidi, hubené a tlusté lidi, černé, žluté, červené a bílé lidi. Nikdy nedával přednost jedné velikosti, barvě ani tvaru. Abraham Lincoln kdysi řekl: "Bůh musel milovat obyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství." V tom se však Lincoln mýlil. Neexistuje totiž žádný "obyčejný člověk" - žádný normalizovaný vzor. Bylo by bližší pravdě, kdyby byl řekl: "Bůh musel milovat neobyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství."

"Komplex méněcenností" lze vyrobit na objednávku v psychologické laboratoři. Nemusíte udělat víc než stanovit "normu" a přesvědčit pokusný subjekt, že se jí nevyrovná. Jeden psycholog chtěl zjistit, jak pocity méněcennosti ovlivňují naši schopnost řešit problémy. Dal svým studentům běžný test. Ale pak slavnostně prohlásil, že průměrný člověk by měl test dokončit přibližně za pětinu doby, kterou test skutečně vyžadoval. Když v průběhu testu zazvonil zvonek oznamující, že doba vyžadovaná "průměrným člověkem" vypršela, někteří nejinteligentnější studenti začali být nervózní a opravdu neschopní, neboť se začali považovat za imbecily.

Psychiatr Norton L. Williams řekl nedávno na jedné lékařské konferenci, že pocity úzkosti a nejistoty vyplývají z nedostatečného "sebeuvědomění" a že vnitřní jistotu můžeme nalézt, když "v sobě najdeme individualitu a jedinečnost odpovídající myšlence, že jsme stvořeni podle obrazu Božího". Řekl také, že sebeuvědomění dosáhneme tím, "že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti".

Zdroj: Maxwell Maltz - Psychokybernetika, nakladatelství Pragma

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Neuvěřitelně výstižné, asi tak nějak to cítím i já. A bojovat s...
Karel  |  5.12.2014 09:54

Sice starží příspěvek, ale myslím, že máš pravdu. Jestliže je...
jirka  |  5.12.2014 10:01

dobry den mam pocit bezcenosti protoze mam velke problemi s laskou a vztahy...
lukas  |  23.5.2015 09:48

Článek hezký, ale příjde mi to dost plytké. Základem pro tento pocit...
Marvin  |  4.7.2015 22:27

Dlouho jsem projížděla spoustu diskusí o tom, jak být spokojená sama se...
Katja  |  17.12.2015 17:18

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *