Jak si chráníme své teritorium

19.5.2009 00:00
Psychologie

Člověk si podvědomě chrání své teritorium. Jestliže někdo neznámý překročí jeho osobní zónu, cítí se nesvůj a většinou se podvědomě brání ústupem a obnovením přijatelné vzdálenosti.

Představme si, že člověk je středem pomyslné bubliny. Když mu do ní vstupují opakovaně neznámí lidé, vyvolává to u něho automatický ústup. Denně jsme svědky podobných situací. Tento jev odborně nazýváme proxemický tanec.


Podle vzdálenosti při kontaktu s jinými lidmi můžeme u člověka rozlišit čtyři zóny přiblížení:

  • intimní zóna;
  • osobní zóna;
  • sociální zóna;
  • veřejná zóna.

Intimní zóna sahá nejčastěji do vzdálenosti 45 cm od těla. Tento prostor nemáme pod kontrolou očí, a proto tam pustíme jen toho, komu věříme. Vstup sem je povolen většinou jen partnerům, dětem či nejbližším členům rodiny. Pronikne-li do této zóny nezvaný host, tělo se cítí ohrožené a spustí se jeho obranné mechanismy ? svaly se napnou do útoku nebo útěku, zrychlí se dech a tep.


Osobní zóna odpovídá většinou vzdálenosti natažených paží (do 75 cm).
Dostanou se do ní všichni, s kým si podáváme ruku. Její překročení vyvolává ústup. Delší setrvávání v této zóně umožňujeme při neformální komunikaci a přátelům. Chceme-li zjistit, jaká je naše konkrétní osobní zóna, stačí změřit vzdálenost od těla k nejzazšímu místu našeho podání ruky.


Sociální zóna zahrnuje vzdálenost od 120 cm do 360 cm
. V této vzdálenosti se uskutečňují pracovní schůzky, neosobní rozhovory apod.


Ve veřejné zóně, obvykle nad 360 cm
, se setkáváme se zcela cizími lidmi, například na ulici.


Konkrétní vzdálenosti u jednotlivých lidí jsou zcela individuální. V praxi se setkáváme s odlišnostmi mezi lidmi z města a z venkova; lidé žijící na venkově mají intimní zónu větší než lidé z města, kteří jsou zvyklí na tlačenice v hromadných dopravních prostředcích. Zkušenost také ukazuje, že ženy stojí obvykle blíže než muži, děti stojí mnohem blíže než dospělí, a naopak starší lidé udržují větší vzdálenosti. Bylo dokonce zjištěno, že na osobní vzdálenost má vliv i společenské postavení ? výše postavený člověk se k podřízenému může přiblížit více než podřízený k němu.


Protože lidé vnímají svůj osobní prostor rozdílně, často se stává, že se někdo přiblíží více, než je nám to milé. Vyvolá tím u nás nepříjemné pocity, přestáváme ho vnímat, nesoustředíme se na to, co říká, a přemýšlíme jen o tom, jak se zbavit pocitu ohrožení. Pocit ohrožení při vstupu jiného člověka do osobní zóny však nemáme při třech činnostech: při tanci, při sportu a při nějaké společné činnosti (například při manuální práci).


Při překročení osobní zóny můžeme slušně vycouvat následujícími postupy:

  • ústup ? lepší je úkrok stranou než dozadu (ten je vnímán jako podřídivý);
  • vytvoření bariéry ? pokud držíme v ruce nějaký předmět, listinu (chorobopis, lékařskou zprávu, výsledek vyšetření, RTG snímky?), vytvoříme mezi sebou a ?narušitelem? ochrannou bariéru; doporučuje se krok poodstoupit a předmět v ruce naklonit do takové pozice, která již druhému nedovolí znovunarušení vaší osobní nebo intimní zóny

 

Zdroj: Komunikace ve zdravotnické péči, nakladatelství Portál 2008)

Související články

Ostrov Já

31.10.2002 00:00

Respektování hranic druhých lidí

28.3.2001 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Je to velice presne a funguje to aniz si to lide uvedomuji. Respektovani...
Jarek  |  19.5.2009 07:14

Velká pravda. Já osobně to cítím v energii. Je mi velice nepříjemné v...
dadeta  |  17.6.2009 13:01

Velká pravda. Já osobně to cítím v energii. Je mi velice nepříjemné v...
dadeta  |  17.6.2009 13:02

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *