Hraniční porucha osobnosti

Hraniční porucha osobnosti

9.9.2003 00:00  |  Psychologie

V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti v nějaké míře vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledají psychoterapeutickou pomoc.... celý článek

Komentářů: 222 | Poslední komentář: 5.1.2018 00:46

Komentáře

reagovat 28.11.2006 13:21 - T.

Jo Rohra mi moje psycholožka nedoporučila. mnohem lepší je MUDr. Ján Praško.



akceptovanou nemocí?????¨

Mně řekli, že to není nemoc, porucha osobnosti není nemoc, není to psychóza. ...Alespoň dle Primářky oddělení Mudr.Věry Filkukové z psychiatrické léčebny Brno-Černovice.

reagovat 29.11.2006 02:02 - D

T.vis o tom neco vic? Tohle tema me zajima.

reagovat 14.12.2006 13:39 -

Bohužel vím dost i nevím, je to taková zapeklitá nálepka, která se dost těžko určuje, já sem byl léčenej na vše možné, než přišli na poruchu osobnosti a než jsem dostal správné léky. Brr.Ta porucha se schovává za jiné psychické fobie a deprese atd.

reagovat 17.3.2007 18:57 - borderline

Doporučuji článek od MUDr. Praška

http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/SUPL0401/16.htm

reagovat 22.3.2007 12:21 - sway

Mad diagnostikovanou hr.poruchu osobnosti a celkem dost mi pomohl rispen a tritico.

reagovat 20.11.2007 19:20 -

není to ani psychóza.

reagovat 15.3.2008 11:30 - RNDr. Musílek

Porucha osobnosti v tzv. hraniční úrovni (nikoliv již v úrovni specifické) je natolik vágně specifikovatelnou kategorií stavů, že ji lze patrně vztáhnout na desítky procent populace rozvinutých zemí západní polokoule.

Nezřetelné poruchy osobnosti a jejich vyzdvihování na terapeutickou úroveň je byznysem, na němž se skvěle živí komplex psycholgických osobních či rodinných asistentů, spíše západněji od nás, zatím.

Co je podstatnější - nezřetelně hraniční porucha osobnosti je i přes maximální subjektivitu při jejím určení diagnostiky užívanou likvidační nálepkou psychologů-soudních znalců. Je-li tato pseudodiagnóza opatřena znaleckým kulatým razítkem, na jejím základě lze v rámci rozvodu odebrat děti i s penězi k jejich zajištění jednomu z rodičů - prakticky bezvýhradně otci.

reagovat 2.11.2008 00:03 - ______________________

ach jo. kde se muzu zapast na seminar, kde mi od toho pomuzou? a nebo radsi ne, jeste by tam byly nejaky emka co se podrezavaj a chytli by rapla ze je odkazu do patricnych mist...

reagovat 2.11.2008 00:09 - Mladý satyr

Podle mých informací se hraniční porucha osobnosti vyznačuje zejména velmi polarizovanými postoji k lidem, nezměrná láska se může kvůli nicotnosti přehoupnout do extrémní nenávisti. Člověk s touto poruchou vidí ostatní značně "černobíle".

reagovat 15.11.2008 23:40 - Twiggy 82

Mám jí diagnostikovanoou jen lehkou, projevuje se u mě nezřízeným sexuálním chováním,nemumim být sama a mam pocit prázdnoty, beru hodně anxiolitika - ty mi pomáhají, škoda že u nás neexistuje specializované pracoviště zabívající se touto problematikou

reagovat 17.11.2008 20:06 - Twigy82

Pokud existuje zkušený terapeut, který s borderline umí pracovat a není pouze teoretik(jako všichni, se kterými jsem měla tu čest), ať se mi ozve na email.Mám načtenou literaturu, vím přesně co mi je, ale sama si pomoct nedokážu.

rebecaa"centrum.cz

reagovat 18.11.2008 02:54 - B.

No... ja mam toho vic - hranicni porucha, anxiozni (vyhybava) porucha a paranoidni porucha. Zatim jsem nemel vztah delsi jak mesic (je mi 18 let, pro upresneni), vzdycky jsem ho ukoncil ja - ze zarlivosti, nebo jsem tu holku zacal jednoduse nesnaset. Ziju s rodicema, mama je skvela, jenze o to vic pak zejmena moji hranicni poruchu proziva, je totiz moc hodna a nedokaze se proti mym naladam moc branit. Ted, kdyz o tom ale uz oba vime (a ona vi, ze jeden den jsem agresivni, iritabilni, nastvanej na celej svet, druhej den je mi pak skvele, porad se smeju, vtipkuju atp.). Ted staci rano rict: "Mami, dneska se mi, prosim, vyhybej, budu neprijemnej." Ona to vezme a jsme spokojeni. To je souziti, co? Na odstrel, damy a panove, na odstrel...

A pak si lidi jako my maji najit normalni vztah.

Nejhorsi na tom ale je kombinace paranoidni poruchy a hranicni poruchy. Ja sam se neuveritelne bojim, ze me kamaradi (kterych mam velmi pomalu, vsehovsudy 5 nebo 6) opusti. Ze se stane nejaka blbost, oni me opusti a ja zustanu sam. Problem je, ze je pak i podezrivam, ze me opustit skutecne chteji. Nastesti me znaji, vedi, jak se mnou jednat a maji me (i presto) radi. I takovi lidi existuji :) A jakkoliv nejsem schopen moc k lidem neco citit, tyhle lidi skutecne miluju.

Preberte si to jak chcete.

reagovat 18.11.2008 07:00 - Yossarian

Tak si skoč pro nějakou tabletku, jak to popisuješ , máš to dost a moc by ti pomohlo tu podezřívavost malinko ztlumit, pak budeš žít spokojeně.

reagovat 2.12.2008 16:56 - sonia

poprvé píšu do diskuze,poprvé se zamejšlim,že vážně nejsem v pořádku...stydim se.Nenávidim sebe sama,vim to,stydim se to psát,říct,vědět...

Je toho hodně,chci změnit celej život.Nebyla jsem zatim nikde,ale seberu všechnu odvahu a doufám,že natrefim na alespon trochu profesionála.

Do ted jsem žila dvěma životy,do ted jsem všechno zvládala.Na jendu stranu skvělá holka,kamarádka pro všechny,upřímná,v nádherným vztahu.

Na druhé straně promiskuitní děvka,pomáhaly mi sem tam drogy,hodně alkohol.¨

Odjela sem na půl roku pryc z mesta,do zahranici,doufala sem,ze se nejak spravim,ale doslo to daleko.

Vsechno se prozdradilo.Vsichni ted vedi co jsem zac a já se chci konečně přiznat a otevřeně říct,co mě už 5 let dusí uvnitř.

Chci se vyléčit.

reagovat 14.2.2009 02:05 - Jezek

Hele lidičky, neznám lepšího člověka na léčení Hraniční poruchy, než docenta Jána Praška. Bohužel již nepůsobí v Psychiatrickém Centru Praha ( PCP ), ale kdesi v Olomouci.

reagovat 22.2.2009 10:28 - jana

poradí někdo, kde bych mohla najít lékaře přes hraniční poruchy osobnosti na Jesenicku nebo Bruntálsku? poraďte, prosím.

prckovaj"seznam.cz

reagovat 1.3.2009 20:01 - Petr

Dobrý den, Je mi 20, začínáme s partnerkou(19) třetí rok vztahu, vždy jsem si myslel, že je akorát přecitlivělá a žárlivka, teď ale po dvou letech( naše nekončící konflikty mě přinutili hledat pomoc na internetu) je to pořád hořší a horší. Přítelkyně je na mě neuvěřitelně vázaná( neumí si představit trávit volný čas beze mě), těžce si mě idealizuje, pořád depkuje, že není dost krásná, nebo rovnou že je odporná ( normální pěkná holka) a že není můj typ,tudíš nepředstavitelně žárlí na cokoli a kohokoli( vnímá JAKOUKOLI slečnu jako nebežpečí, i pár prohozených vět je pro ní katastrofa) a vysvětluje to tím, že kvůli tomu, že se bojí aby mě nestratila. Má strach z toho být např. v bytě sama zatímco já jsem někde jinde.Když přijde řeč na rozchod mluví o tom, že se na všechno vysere které naslednují poměrně apokaliptické řeci..

V různých situacích( hlavně žárlivé scény) mi přijde, že nad sebou ztrácí kontrolu a schopnost rozumně uvažovat, já jsem jí za 2 roky nikdy nepodvedl a nijak jsem jí neprovokoval, dokonce jsem kvůli ní ze svého života vytlačil skoro uplně opačné pohlaví, ale ona v těchto situacích stejně věří v to, že jsem jí byl, jsem nebo budu nevěrný, argumentuje tím a histečí dál. Když se s ní o tom snažím bavit nikdy to k ničemu nevede, akorát to vyprovokuje nesmyslnou hádku. Mám jí furt hodně rád a přečtení zdejších článků mě donutilo přemýšlet, jestli bych jí neměl nějak opatrně doporučit psychologa.Byl bych moc rád za reakce od lidí kteří v tomto chodí trochu lépe nebo já. Myslíte že by to mohla být třeba Hraniční nemoc? Myslíte že by jsme měli vyhledat psychologa?

Děkuju moc za odpovědí, Petr A.

reagovat 3.3.2009 10:29 - jos

to Petr: Urcite. Problem je, ze ne kazdy psycholog dokaze BLS identifikovat, lide, co ji maji, navic dokaze velmi uspesne hrat a kdo je nezna, jim napoprve uveri. Ja ziju v takto poskozenem vztahu uz nekolik let a je to opravdu peklo.

reagovat 3.3.2009 20:48 -

to jos: opravdu je to tak nezvladatelný??? a partner se léčí?chodí na terapie?

reagovat 3.3.2009 22:54 - Viki

Petře přítelkyně nemusí mít hraniční poruchu, možná má jen malé sebevědomí a zbytečně se na tebe upíná, možná až nezdravě.

Moje rada, dobrým psychologem nic nezkažíš, obyejně jsou rádi, když chodí partneři společně pokud mají takový problém. Potřebují to slyšet z obou stran.

reagovat 4.3.2009 17:59 - Petr

Jos: řekl bych že se asi shodneme, že ukoncit takovýhle vztah je obrovsky komplikovaný, když v tom oba takhle přežíváme.Já na to samozřejmě myslím ale před vidinou, co by to udělalo s holkou kterou mám furt rád nikdy nenajdu sílu to opravdu utnout..zkusím navrhnout toho psychologa..

reagovat 10.3.2009 17:27 - jana

ahoj Josefe, ve svém příspěvku píšeš, že žiješ ve vztahu svým způsobem narušeném nemocí své partnerky již několik let. Měla bych pár otázek,jedná se o mého partnera, šlo by to spojit se s Tebou třeba e-mailem?

reagovat 25.3.2009 15:57 - jirka

cau lidi! nevite o dobrym doktorovi v Kralovehradeckym kraji? Chci se toho zbavit, ale chtelo by to nejakyho profika :) Pokud o nekom vite, dejte mi prosim vedet na mail: marti.olsen"seznam.cz diky moc!

reagovat 26.3.2009 20:02 - jana

Na můj příspěvek z 10.3. 2009 se mi josef neozval, nepomohl by mi někdo jiný?

reagovat 1.4.2009 13:02 - Jana

Ahoj Jani, žiju přes deset let s partenerem, který má několikanásobnou poruchu osobnosti. Je to velmi těžké,ale velmi ho miluji a vím, že když jej opustím, zůstane na vše sám.Jestli chceš, napiš mi na zemankovaj"centrum.cz. Jana

reagovat 8.12.2009 17:09 - Josef

No... ja mam toho vic -...

Nevím jestli si to přečtete, ale vaše hraniční porucha osobnosti je blízko bipolární poruše - ono bývá časté , že hraniční porucha se takto vyvine. Váš strach z opuštění je důsledkem toho , že si myslíte , že sám nepřežijete. Také máte pocit že nevíte kdo ve skutečnosti jste. Myslíte si že je to neléčitelné ? Omyl ! Opak je pravdou je to léčitelné a to poměrně dobře. Snažte se myslet na to co opravdu cítíte a nepotlačujte své emoce. Snažte se v sobě hledat sílu k řešení úkolů - učte se samostatnosti. A v neposlední řadě vyhledejte ambulantní psychologickou péči - najdete své pravé Já.

reagovat 28.12.2009 13:56 - Zed

cau lidi! nevite o dobrym...

pomůže když se staneš profíkem sám Přečti článek Dr.Praška a všechnu literaturu z které čerpal a pak už s tebe nebudou moct doktoři dělat E.T.

reagovat 9.6.2010 20:14 - Mirka

Dobrý den,

stává se mi, že občas někomu vědomě ublížím a pak cítím, že bych to měla možná napravit, ale už to neudělám a raději to nějak překousnu. Pak mám pocit, že jsem tím uškodila i sama sobě, ale nechci to nějak už řešit. Co byste mi doporučili? Díky moc za cenné rady!

reagovat 9.6.2010 22:17 - ahoj

Dobrý den,

stává se mi,...

jsi naprosto normální.lidi si pořád mezi sebou ubližují ale ty si jedna vyjímka tz o tom přemýšliš a vadí ti toto,ale stačí se omluvit říct promiň tohle jsem tada přepískla.uvnitř tě to žere protože máš výčitky svědomí.

reagovat 28.12.2010 19:43 - Mirka

ahojte hraničáři...jaké léky jste všechno brali na tuto poruchu a jak s ní bojujete? Jak se u vás projevuje??? A jak se cítíte během léčby a po ní, případně, jak dlouho se už léčíte?

reagovat 29.12.2010 11:31 - Jirka

Ahoj,

léčil jsem se s touto poruchou cca 7 let a úspěšně. Dnes v podstatě nemám žádné příznaky a jsem spokojený sám se sebou i s okolím. Bral jsem téměř výhradně antidepresiva a fungovaly vcelku dobře. Nyní neberu vůbec nic. Chce to čas a trpělivost, víc relaxovat. Také není na škodu chodit na nějakou jógu, atd.

reagovat 12.1.2011 12:16 - Tereza

Zdravím,

potřebovala bych od vás trošku pomoct.. Přítel trpí tímto "onemocněním" a potřebovala bych poradit jak s ním jednat. Jelikož jsem si všimla,že tu píše 99% lidí,kteří touto poruchou osobnosti trpí, tak sami asi nejlépe víte, co na vás zabírá a co ne. Snažím se mu ve všem vyhovět,ale pokud ho chytnou tyto výkyvy nálad a přemýšlení o tom,proč je všechno tak jak je a není to lepší (jiné),tak s ním nic neudělám. Cokoliv řeknu,tak to bere jako útok. Strašně špatně vydýchává spolupracovníky v práci,takže když přijde domů,tak stačí jakákoliv hloupost (jako málo mléka v kávě) a už je oheň na střeše. K nějakému odborníkovi ho bohužel nedostanu,protože k jednomu chodil a ten ho nějakým způsobem "zklamal",takže ztratil veškerou důvěru v jakoukoliv pomoc. Já tohle strašně špatně vydýchávám,protože mám po smrti nejlepšího kamaráda problémy s nervama a zvládáním konfliktů. Takže jakýkoliv zbytečný konflikt mě dostane na naprosté dno. Nechci ho v tom nechat z mnoha důvodů.. včera jsem mu řekla,že s ním budu a buď se to nějakým způsobem zlepší,nebo mě to prostě zabije. Nic víc, nic míň. Tak jsem vás všechny chtěla poprosit o radu jaké jednání v těchto "afektech" na vás zabírá. Co dělat,nebo naopak nedělat zkrátka... Moc díky...a všem přeji, ať se brzy dáte dohromady a vedete normální a pohodový život....

reagovat 11.2.2011 21:34 - Monika

Zdravím,

potřebovala...

V prvním případě by ses ho měla snažit dokopat nejlépe k psychiatrovi a nebo mu navrhni spoolečnou párovou psychoterapii. Pokud možno tam jdi nejdřívě sama, řekni terapeutovi co a jak a potom tam jdi s ním. Terapeut by měl vypozorovat co a jak a popřípadě poradit nebo pracovat tak, aby ho nakonec přesvědčil aby se šel léčit. Přeji hodně zdaru...

reagovat 18.2.2011 14:52 - Anna

Ahoj, je mi 23 let a mám diagnostikovanou HPO, mám za sebou období anorexie, závislosti na tvrdých drogách a teď jsem už jen hraničář který je frustrovaný tím že není schopen se zařadit do společnosti a mít normální vztah. Právě jsem se rozešla s přítelem, bohužel jsem ho kvůli všemu podezřívala a vytvářela si šílené doměnky. Děsí mě že tahle diagnóza je prakticky neléčitelná a opravdu záleží jaké máte lidi kolem. mám pár lidí a hlavně rodinu která mi vychází vstříc ale pak jsou tu lidé kteří do vás kopnou a řeknou "blázne".....je to hrozný boj

Chodím k psychiatrovi a beru jak antidepresiva tak neuroleptika, uvažuji o nějaké terapii, nevíte v Praze o nějaké?

reagovat 18.2.2011 23:02 - Lucka

Ahoj, je mi 23 let a mám...

Nevím sice z jaké části Prahy jsi, ovšem doporučuji tohoto pána. Znám ho i ze školy a mohu říct, že je opravdu odborník. Ale samozřejmě každému sednout nemusí, ale myslím, že i cenově je přijatelný. Posílám odkaz http://www.psycholog-psychoterapie.eu/ jeho jméno je Vojtěch Lebduška.

reagovat 6.3.2011 15:02 - M

Ahoj,
mám BAP II společně s příznaky HPO a dalších poruch. Chodím na psychoanalytickou psychoterapii, která mi velice pomohla a velice rychle ukázala mechanismy mého fungování ve vztazích a důvody tohoto fungování. Doporučuji. Dříve jsem dělala rogersovskou psychoterapii, která je sice příjemná, ale na tyto problémy příliš nezabírá. Hodně štěstí.

reagovat 24.5.2011 20:26 - leeena1

Zdravím,

potřebovala...

ahoj Terezko,mám zkušenosti se svým manželem,který touto poruchou trpí,je to těžké,ale dá se.....pokud mi napíšeš,můžem si o tom více napsat.příznaky,nebo chování měl stejné,hodně mu pomohla léčba v resocializačním zařízení v Kosmonosech.nastavili léčbu,léky,a pomohli mu postavit se této poruše zpříma....

reagovat 16.6.2011 21:16 - C.O.

Dostal jsem link, že prý kdybych nebyl tak flegmatický tak je to o mně - což je asi pravda, ale takhle na mne sedí jen body 6, 7, 8 - co to o mně vypovídá...?

reagovat 15.7.2011 22:16 - Hraniční porucha osobnosti-projevy,léčba apod.

Ahoj.
Už se nějakou dobu zabývám studiem hraniční poruchy osobnosti, a to z více stran,a mimo jiné nesouhlasím s tím,že se nedá léčit-mám k tomu své důvody. Pokud byste někdo měl zájem a potřeboval radu,tak mi můžete napsat na muj majl:sarkandera(at)seznam.cz

reagovat 14.8.2011 16:30 - Anče

Tak si skoč pro nějakou...

:-) jasně na všechno je pilulka! Pokud jde o Hran.poruchu tak pilulka opravdu vše nezachrání, je to dlouhý proces a musí fungovat spolupráce na všech stranách (rodina, terapeut, psychiatr..)

reagovat 19.8.2011 23:51 - hraničářka

Ahoj všichni! Jak se cítíte? Mně se neustále mění nálady, jednou je to fajn, za chvíli zase pocit úzkosti, psychické bolesti, propadu. Zrovna teď mě to chytlo, tak se z toho alespoň tady vypíši. Jinak v současnosti také velký neklid, neschopnost se soustředit, stálé pobíhání. Nutkavá potřeba to sdělit, vypsat to, potom nastává uvolnění... Tak snad. Rivotril ani AD na tyto "záchvatovité stavy" příliš nefunguje. Co Vy ostatní, teď, momentálně?
Ahoj.

reagovat 22.8.2011 10:18 - další hraničářka

Mně ty nálady taky lítají, jednu chvíli ok, jindy úzkost až panika, nejčastěji večer, ve velkých obchodních centrech, dopravních prostředcích, ..., dále pocity derealizace, sebepoškozování, zvracení, ... .Léky mi taky příliš nepomáhají, terapie jde pomalu, ale musím se snažit, pomáhá mi úklid, práce na zahradě a sport.

reagovat 4.9.2011 18:44 - Lea

Dobrý den, neznáte nějakého odborníka přes HPO z Brna?

reagovat 5.9.2011 06:57 - Dana

Dobrý den, neznáte...

Co to znamená "odborník na HPO"?

Že by byl někdy tak úzce zaměřený?
Tak snad ani HPO není sama osobě, vždy v souvislosti s dalšími projevy. Já bych nevolila oborníka na HPO (pokud něco takového vůbec existuje), ale prostě dobrého terapeuta. Ten pomůže víc než odborník jednostranně zaměřený s klapkami na očích.

reagovat 5.9.2011 09:54 - Odborník na HPO?

Co to znamená...

Ze své zkušenosti i od svých známých vím, že ne každý psychiatr či pchoterapeut je schopen brát lidi s HPO či jen s rysy HPO. Je to dost náročné s nimi pracovat, dobře to víme, a ne všichni to zvládají. U svého známého jsem se sekala s přímým odmítnutím těchto osob, že prý takové lidi nebere, nezvldá to. Takže pod pojmem odborník bych chápala terapeuta či lékaře schopného s těmito lidmi pracovat, který již má zkušenosti a troufne si na to.

reagovat 5.9.2011 14:37 - další hraničářka

S námi to není jednoduché, proto s námi daleko lépe mohou pracovat lidé specializovaní na práci s PO, v Praze třeba existují zařízení, kde se věnují jen PO, jak je to v Brně, nevím, ale určitě nějaký terapeut bude mí jednu ze specialuzací také na lidi s PO. Z vlastní zkušenosti - terapeut, který neměl psecializaci na PO to se mnou vůbev neuměl a já skončila na 10 měsíců v PL.

reagovat 5.9.2011 16:20 - Hraničářka

Já mám také špatnou zkušenost. V okamžiku, kdy jsem se "projevila" mě terapeut (rogerián) vyhodil s tím, že ho napadám (slovně) a že přenos nezvládá... Dnes mám skvělého terapeuta s neuvěřitelnou trpělivostí. Ale je velmi důsledný, což mě dohání ke vzteku, nicméně on vše zvládá... Tak to má být. Je to PA terapeut.

reagovat 5.9.2011 17:07 - Dana

Jak nezvládá?

Co to je za terapeuta? Na co má výcvik? To by se líbilo každému, mít jen bezproblémové klienty, ale to tam nemusejí pak sedět, takoví terapeuti, co se bojí HPO.

reagovat 5.9.2011 17:19 - další hraničářka

Třeba můj terapeut měl výcvik v KBT, která není na PO uplně vhodná, vím, že některá zařízení neléčí lidi s PO - třeba to píší o PCP v Praze na svých stránkách. Ono vyjít s hraničářem je dosti složité a chce to značné zkušenosti, tady podle mě ani tolik nejde o to, co má terapeut za výcvik.

reagovat 5.9.2011 23:04 - B.

Nevím jestli si to ...

Tak jsem si to po letech precetl. :) Zacal jsem dochazet na terapie, brat antidepresiva, po roce se z nejhorsiho dostal, ted mam dva a pul roku uzasnou pritelkyni, ktera mi take dost pomohla (a pomaha), a az na obcasna ataka dejme tomu jednou az dvakrat do dvou mesicu ziju nyni naprosto zdravy zivot :)
Pokud by to nekoho z HPO pozitivnich ;) zajimalo, ma ataka se projevuji naprostou ztratou nalady a sebeduvery, kdy pritelkyni hystericky brecim v kline, ze nechapu, jak se mnou muze vydrzet, kdyz jsem tak prisernej atd. Obvykle to trva hodku dve, pak vetsinou prijde skokove zlepseni.

reagovat 6.9.2011 10:16 - pro B

Ty ataky mě zajímají. Já je mám zase trochu jiné - náhlý, velký vnitřní vztek, až je mi z toho špatně, nemohu nic dělat, občas někoho napadnu na internetu (ale relativně slušně - držím se), mám pocit, že všichni mají něco lepšího, nějaké výhody, napadám svého terapeuta maily atd. atd. Potom mám zas období deprese, náhlé pocity na brečení, chtěla bych od všeho utéct, jen si zalézt do postele... Neustále se to střídá. Už jsem svého terapeuta i pronásledovala (stopovala), protože se mi zdálo, že mi utíká (normálně si šel něco vyřídit).... Máte někdo také takovéto projevy?

reagovat 22.9.2011 17:48 - Leo

Ahoj všichni, až do včerejška jsem myslel, že mám obyčejné deprese občas doprovázené úzkostnými stavy a čas od času panickou atakou. Jako spousta jiných. Asi před měsícem mě poprvé v životě vezla sanitka z práce rovnou do špitálu. Nervový záchvat. V poslední době jsem nasadil seropram a cvičení ve fitku, neurotické tiky pomalu vymizely, ale konstantně vyrovnaná nálada ne a ne přijít. Manželka je dlouhodobě otrávená z toho, že je mi všeho málo a že chci pořád mazlit a že jí nevěřím, že mě miluje. Už dřív jsem přemýšlel o sebevraždě, a teď mi přišlo, že už přišla konečná, že mi nic jinýho nezbývá. Na jednom psychowebu jsem našel, že suicidum je nejrizikovější u depresáků atd a taky u lidí s HPO. Nikdy dřív jsem o tom neslyšel, ale z těch uvedených příznaků na mě sedí skoro všecko.
Takže teď už se nechci zabíjet, protože nejsem nemožnej kripl, ale nemocný člověk. Který se musí léčit. Tak mi držte palce.

reagovat 23.9.2011 11:31 - .

Doporučuji shlédnout díl o poruchách osobnosti z cyklu "Záhady duše", kde mluví Prof. Hoschl (archiv ČT). Mluví tam i doc. Praško a v jednom má naprostou pravdu - po třicítce se symptomy HPO značně snižují. Bohužel, deprese nikoli.

reagovat 23.9.2011 14:12 - Leo

Doporučuji shlédnout díl o...

Tak to by bylo hezký, ale mně je 39 a zdá se mi, že se ty příznaky HPO spíš zhoršujou... Anebo je to tím, že jsem je dřív odmítal vidět a svoje fňukání a tendenci věšet se milovaným ženám na krk jsem přičítal zážitkům z dětaství: drsná šikana ve škole, despotický necitelný otec a úzkostlivá matka, která nakonec vyskočila z okna...

reagovat 23.9.2011 15:17 - .

Leo, poruchy osobnosti se nezýskávají, ty vznikají v průběhu ranného dětství. Určité rysy ti asi zůstanou, ale je naděje, že se příznaky budou mírnit.
To nejtěžší je vydržet a doufat.
Držím ti palce.

reagovat 23.9.2011 15:18 - .

nezískávají

reagovat 24.9.2011 18:45 - Leo

Leo, poruchy osobnosti se...

Já jsem myslím nikde nenanapsal, že se poruchy získávají... Ale to je jedno. Teď momentálně na prosesu vnzniku nezáleží, to přijde na řadu později. Nejdůležitější je, že jsem nyní konečně uviděl, jaký mám vlastně problém. A to se stalo teprve v 39 letech.... I když moji domněnku samozřejmě musí potvrdit odborné vyšetření.
Už takhle bylo spousta let trablů a práce s depresemi a úzkostmi, které se chronicky vracejí, a teď si ještě musím přiznat, že jsem kromě toho taky psychopat... Nebo spíš naopak, že jsem především psychopat a depky s úzkostmi jsou jen přidružený problém...
A teď s tím začít něco dělat, když se přitom člověk všude dočte, jaká je to rasovina s nejistým výsledkem. No, kdysi jsem chodil k doc. Praškovi do PCP, tak mu teď zkusím napsat, co a koho by mi poradil.
Je pravda, že od té doby, co si myslím, že mám HPO, jsem jaksi vnějškově klidnější, protože zapojuju do boje proti emoční labilitě volní procesy. Dřív jsem proti tomu nic nedělal, jelikož jsem si myslel, že jsem prostě jenom citlivější. Zato mám ale pocit, že se ten neklid přesouvá víc do hloubky, kde dost bublá a já ho čas od času musím trošku utišit neurolem.
A to určitě ještě přijdou výčitky, kolka lidem jsem, byť neúmyslně a nevědomky, ublížil...
Kéž nebudu muset sáhnout po provazu...

reagovat 14.10.2011 15:24 - test

Pro zjištění toho jaká jsem osobnost jsem použila webovku http://test-osobnosti.cz/ doporučuji

reagovat 17.10.2011 17:15 - Hraničář

Ahoj, je mi 23 let a mám...

Ahoj já např. chodím sem a je to celkem dobrý :) http://www.klinikaeset.cz/index.php?id=2&usr_id=

reagovat 10.11.2011 14:04 - Verča

https://www.facebook.com/groups/296170073986/?notif_t=group_r2j skupina pro všechny hraničáře... přidejte se :-) Jste srdečně zváni

reagovat 25.5.2012 10:52 - mysshka

ahoj jsem normální holka pracuju, studuju dálkově, hraju amatérský divadlo,ráda sportuju, chodím na výlety po praze s cizincema a momentálně to vpadá, že mi vyjde brigáda jako průvodce.... jenže psychiatrička mi diagnostikovala hraniční poruchu osobnosti a já stále postrádám smysl života a nic mě nedokáže naplnit,,, zamilovala jsem se do spolužáka a po sedmi letech jsem se rozešla s přítelem co neměl koníčky a byl na mě citově závislej... ale ten spolužák mě má jaksi na háku ačkoli spolu prý chodíme. Nevím, jestli jsem stíhačka a jak má vypadat normální vztah, ale mám podezření že přítel je trochu autista je chladnej, nemá moc zájem o sex, nemá potřebu mě kontaktovat - volat, psát, ozvat se na facebooku... a já jsem v tomhle světě najednou úplně sama a připadá mi, že vše je o penězích, chlastu a sexu.... konečně mám partu lidí, kterou jsme si vždycky přála mít, ale stejně nejsem prostě takhle štastná....
jak bych se měla naplnit, a lze to vůbec při mojí diagnoze? mám pocit, že potřebuju někoho kdo mě bude mít rád a já to budu opětovat, ale současně bude trošku dobrodruh, sportovec... asi budu nadoživotí sama, ale neumím takhle žít..... co mám dělat?

reagovat 23.9.2012 18:28 - B., Všem

Nevím jestli si to ...

B.: Díky, to mě podpořilo.

Všem: Po psychologách "běhám" už nějakých 9let; hraniční poruchu řeším nějakých 6. Napadlo mě, že tahle diskuze zas tak neznačí opuštěnost, ne? Lidi si tu navzájem pomáhaj:)
Hraniční poruchou se zabývají v ESETU, kde je možné absolvovat roční stacionář.
To si myslím, že mě dostalo z nejhoršího, ale pozor není to vůbec snadný a samospásný.
Nebo navštěvovat skupiny Jana Jakuba Zlámaného, který dokáže brát život se zdravým nadhledem. A taky dlouhodobá individuální terapie, v které budu ještě nějaký pátek pokračovat.
Taky čtení knížek o psychologii P. Lauster, Heinz Rohr - Narcismus; pro muže: Robert Bly - Železný Jan.
Výdrž a sebekázeň jsou hodně důležité. Zároveň záleží dost na úhlu pohledu, časem zjišťuju, že většina lidí, jak pozoruju je na tom dost podobně a to jsem konfrontoval s lidmi téměř ze všech vrstev, různého věku a pohlaví. Každá zkušenost mi přinesla s negativním i něco pozitivního. Jen se tolik nebát vykročit z představ o sobě a nechat si taky pomoct:)...
K větě všechno zvládnu sám, přistupuju s rezervou, už mě to kolikrát vypeklo.

reagovat 23.9.2012 18:57 - to B.

Stacionář v ESETu je na 9 měsíců, ne na rok a pak je doléčovací skupina 1krát týdně. Také mám se stacionářem zkušenost, ikdyž jsem tam celou dobu nevydržela. Tys ho dochodil?

reagovat 24.9.2012 09:07 - kubajakub

Stacionář v ESETu je na 9...

Dochodil. Napsal jsem to sem jako odkaz na kvalitní program pro hraničáře, jinak bych si netroufl to doporučit.

reagovat 24.9.2012 20:50 - to kubajakub

A pomohlo ti to hodně? Já tam vydržela necelý půlrok. Mělo to své plusy i mínusy, celkově to ale hodnotím spíše pozitivně, ale jak pro koho, někomu to pomůže, ale ani poctivé dochození není záruka úspěchu, HPO je boj na dlouhou trat. Chodíš někam na individuál? A kdo to za vás vedl? Také Blanka s Irenou?

reagovat 25.9.2012 07:50 - jirka

A pomohlo ti to hodně? Já...

dobry den.v mem okoli neni zadne oddeleni kde bych se mohl lecit s hpo.je mozne se lecit ppouze doma?trpim jeste stredne tezkou depresy.opakovane jsem hospitalizovani.zhruba po 3-4 mesicnich intervalech.vzdy to zacne sebeposkozovanim-podotikam ze nastesti pouze lechkem.deprese,uzskost,stale jsem doma.nikam nechodim.moc dekuji za pomoc.J.

reagovat 25.9.2012 19:18 - to Jirka

Jirko,
ono bohužel zařízení pro HPO pacienty moc není, asi se s námi nikdo nechce zabývat, co znám v Praze, tak jen klinika ESET denní stacionář a pobytové zařízení Kaleidoskop. Jinak snad přímo pro HPO snad ani jinde v republice nic není. Jak by sis představoval léčbu doma? Určitě je důležitá i individuální dlouhodobá terapie. Chodíš za psychiatrem? On ti žádného terapeuta nedoporučil? Je to sice většinou běh na dlouhou trat, ale pokroky se dají dělat, HPO se i údajně zlepšuje s věkem. Odkud jsi, kde tě hospitalizují?

reagovat 28.11.2012 15:38 - Janius

Prosím o odbornou - psychologickou definici LIBA (1.pad j.č. LIBO). Chtěl bych pochopit HPO na základě EMOČNÍHO POLE, určit hranice kde už začíná radost. Předem Vám moc děkuji.

reagovat 4.1.2013 20:21 - Petra

Ahoj, hledám dobrovolníky s jakoukoli diagnostikovanou specifickou poruchou osobnosti, kteří by byli ochotni odpovědět mi na pár otázek nebo napsat pár vět o svém životě s poruchou. Případně se mohou ozvat i vyléčení lidé. Jedná se o výzkum, který potřebuji ke zpracování seminární práce. Vše by samozřejmě proběhlo v anonymitě. Pokud má někdo zájem podílet se na výzkumu, kontaktujte mne prosím na petruskane@seznam.cz
Děkuji

reagovat 12.1.2013 13:59 - Petra

dobry den.v mem okoli neni...

Dobrý den Jirko,
přečetla jsem si, že zřejmě trpíte HPO. Já teď píšu seminární práci právě na toto téma a potřebuji k tomu i nějaký výzkum. Hledám někoho, kdo by mi odpověděl na otázky, které pak budu porovnávat a dělat z nich závěry. Všechno by samozřejmě proběhlo anonymně. Pokud by ses chtěl podílet na mém výzkumu a jsi ochotný odpovědět na nějaké otázky, prosím ozvi se na PetruskaNe@seznam.cz Děkuji, přeji hezký den :)

reagovat 12.1.2013 17:25 - to Petra

Ahoj, četla jsem, že píšeš seminárku na PO, můžu se zeptat, jak je ta seminárka koncipovaná, jestli se týká všech PO, nebo pouze HPO a jakou školu studuješ - jestli třeba psychologii, ... ? Já mám HPO diagnostikovanou přes 3 roky a klidně bych ti se seminárkou pomohla - tedy s tvými otázkami, ale musela bych vědět nějaké větší podrobnosti, kde to píšeš, o čem přesně apod. Přeji hodně úspěchů.

reagovat 22.1.2013 19:14 - zabludeny

Caute, stretol sa uz niekto z vas s dialekticko-bnehavioralnou terapiou? Ukazalo sa, ze je dost napomocna pri odstranopvani prinakov HPO. Na Slovensku nie je podla vsetkeho nejako rozsirena, ak vobec, no v Cechach ju uz mozno vyuzivaju. Ma niekto osobnu skusenost?

reagovat 14.2.2013 17:50 - Dolores

T.vis o tom neco vic? Tohle...

No mě doktorka řekla že to neni nemoc ale přitom se to nedá vyléčit. Tak sama nevím co si myslet.

reagovat 15.2.2013 06:29 - matka

Můj dospělý syn má HPO diagnostikovanou ale dle mého názoru je to prostě špatný, prohnaný a prolhaný člověk,tak by se tomu říkalo za mých časů ale dnes i zvrhlost dostává nálepku, jako všechno ostatní.

reagovat 9.3.2013 07:31 - Lolla

Můj dospělý syn má HPO...

Bohužel někdo se na jeho vývoji "zvrhlosti" podílel a budete to milá paní s největší jistou pravděpodobností vy. Je potřeba se podívat pravdě do očí. Tato porucha vzniká mezi 8.a 24. měsícem. Tam zřejmě nedostal to, co každé malé dítě potřebuje, takže máslo na hlavě máte vy...on je výsledkem vaší výchovy...

reagovat 9.3.2013 10:01 - Lollo

Podle některých názorů je HPO ve skutečnosti chronickou formou posttraumatické stresové poruchy

reagovat 9.3.2013 10:15 - :::

Není to nemoc, čili není co léčit. Takový člověk prostě funguje ode zdi ke zdi, je taková povaha. To, co pro něho může udělat kdokoli, je respektovat ho přesně takového, jaký je, a podporovat v jeho případné snaze o to, něco se sebou dělat. I když jednoduché to fakt není

reagovat 9.3.2013 11:00 - matka

Bohužel někdo se na jeho...

Tolik lásky co dostal můj syn od mala a později pomoc všemi směry a ve všem, milá Lollo, třeba mi to nebudeš věřit.
Milovala jsem ho já i manžel! Tam jsme nepochybili! Jen i přes tu lásku se dnes snažím vše nazývat pravými jmény!

reagovat 9.3.2013 11:02 - matka

Není to nemoc, čili není...

Tady souhlasím, jen nevím, jak ho respektovat když dělá zlé věci. Vše prohovoříme, slíbí a zase slíbí a všechno je stejně jinak! Vyzkoušela jsem snad všechno na světě, i psychiatry...

reagovat 9.3.2013 11:05 - Paní,

můžu se zeptát,v čem konkrétně je váš synek zlý,můžete být stručnější? HPO je asi psychická nemoc,za kterou třeba nemůže.Kolik je synovi a co se vlastně stalo?

reagovat 9.3.2013 12:40 - matka

můžu se zeptát,v čem...

Syn je už ve středním věku, psychiatr mu tuto poruchu diagnostikoval, ale zároveň dodal že není léčitelná a dal mu prášky na bázi ATD.
Nevím,zda je bere, začal ale kdoví poté. Projevuje se neustálým lhaním, podváděním, manipulací s lidmi, sliby, které nikdy nedodrží,občas výbuchy vzteku,nespolehlivý v práci a absencemi, vše řeší dalším a dalším lhaním, stále se dluží a nevrací,naopak vytahuje peníze z kdekoho.
Ach jo,být to mně cizí člověk,to by se mi radilo, jak s ním zatočit. Nic nepomáhá.
Bohužel žije se mnou, ale pořád stejně někam odjíždí a pobývá.

reagovat 9.3.2013 13:12 - Píšete

to správně,druhým se to radí,když nejsou ve stejné situaci.Tuto poruchu neznám,tak vůbec netuším,o co pořádně jde.Kdy jste to zjistila,že se syn nechová úplně normálně? Když byl malý,tak jste s ním problémy neměla? Hlavně pozor,bydlí s vámi,aby se třeba nezadlužil a pokud si půjčí od kamarádů třebas jen malou částku,nic za něho neplatte,musí být zodpovědný a pokud si půjčí,sám si na to musí vydělat a vrátit.Jeho psychiatr vám jistě poradí nejlépe,jak se k němu máte chovat.Držím vám pěstičky,je to hrozné,když vychováváte syna s láskou a on pak v dospělosti dělá takové vylomeniny.I já mám syna,je ještě malý,ale ví,že lhaní nemám ráda,takže i když něco vyvede,tak se mi přizná,máme spíš hodně kamarádský vztah,ale kdyby lhal,tak by bylo zle.Musím zaklepat,zatím s ním žádné potíže nemám a snad nikdy mít nebudu.Nikola

reagovat 9.3.2013 14:47 - ...

Syn je už ve středním...

Matko, skoro bych řekl, že jste sousedka od nás na patře z paneláku.
Má úplně stejného syna, ale ten u ní již naštěstí (pro ni) nebydlí. Chová se přesně podle popisu, když tu měl trvalé bydliště, věčně na nás zvonili policajti, kdy jsme ho viděli naposled, jestli nevíme ,kde je. Lhal, vymýšlel si historky, dlužil kde komu, zadával si požadavky (výroba) na věci které ani nechtěl, pak nezaplatil.
Je tu jediná rada, odstřihnout se od něho.

reagovat 9.3.2013 16:34 - matka

to správně,druhým se to...

Děkuji za poslední dva chápavé příspěvky.
V dětství byl můj syn zlatý, v pubertě to začalo, ale tak pozvolně a pak už nastaly chvíle klidu, střídané s průšvihy a pak už celý jeho život byl problémový a dluhy
byly a jsou a hrůzu z exekucí mám strašnou.
Odstřihnout se od něj pro mámu není snadné, když nemá kam jít,neumím ho vyhodit na ulici, stále žiju v neklidu a strachu.
Nevím si rady, každý řekne jen "vyhodit" ale ještě mi k tomu chybí rada, jak to mám dokázat, když to neumím...

reagovat 9.3.2013 16:39 - také matka

Jako bys to, matko, psala za mne. Mám totéž, single syna v domě s jeho problémy, dluhy a stálými sliby, kterým nikdy neodstojí.Lže i když nemusí a nemá teď ani práci, jsem zoufalá a také mi to srdce nedovolí, neumím ho vyhodit. Kdybych to uměla, udělala bych to. Já vím, řekne se blbá máma,ale jen ten kdo to prožije a je nás hodně, ten chápe.

reagovat 9.3.2013 17:20 - Pampeliška

Syn je už ve středním...

Jak to tady tak čtu, uvědomuji si, jak to musí být strašné. Na jednu stranu mateřská láska, na druhou stranu takové projevy, společensky naprosto nepřijatelné. To musí být hrozné utrpení, a zmatek v hlavě matky.

Taky jsem mámou, a stále víc si uvědomuji, že nikdy matka prostě není "za vodou". Nestačí, že se narodí zdravé dítě, když pak v životě není šťastné, nebo je přímo takto asociální, tak to na klidu mámě moc nepřidá. Ať už má kluk 10 nebo 50. Nepřestane být synem. Ale to přijetí tak obtížné poruchy je šílené. :-(
Přeji mámám hodně sil.

reagovat 9.3.2013 17:48 - To

je teda hodně smutné.Jasně,že bych svého syna také nikdy nevyhodila na ulici,ale jak bych řešila takovou situaci,nevím.Možná bych hledala nějaký azyl pro soc.slabší,kam bych ho přihlásila.Je dospělý muž,který vydělává,musí se postavit na vlastní nohy a ne,aby své rodiče zadlužil.Vždyt vy můžete přijít kvůli němu i o bydlení.Každopádně bych to nějak řešila,zbavila svéprávnosti,cokoli.Vím,když bude sám v azylu,tak budto ho to nakopne,nebo se může situace ještě víc zhoršit.No,děkuji Bohu,že se mi to netýká.Hlavně na nic nečekejte a s někým se poradte,co dělat v takové situaci.Pampelišku moc zdravím.Nikola

reagovat 9.3.2013 18:17 - ouha

Máma je máma. I když se děti nevyvedou, milujeme je. A tak to má být

reagovat 9.3.2013 18:26 - Souhlasím.

Ale něco bych udělat musela.Co-to bohužel nevím.Hodně těžká situace.Nikola

reagovat 9.3.2013 21:40 - ...

Máma je máma. I když se...

Dovolím si jenom malou poznámku, že tohle neplatí absolutně.
Jsou určité situace, kdy by mé dítě pro mě přestalo axistovat.

reagovat 10.3.2013 05:46 - matka

je teda hodně...

Souhlasím,že by se s tím NĚCO mělo dělat. A to je právě ta otázka-CO? VŠECHNO možné jse již zkusila, udělala, natisíckrát prohovořila. Do "azylu" bych ho nikdy neposlala a ani by nešel. A vlastně ani by ho nevzali, to musí být jiné pádné důvody pro poskytnutí takových služeb.
A poznámka k poslednímu příspěvku. Pro mne a tím jsem si jistá by i mé dítě (ač bolestně) přestalo existovat a to tehdy, kdyby na mne vztáhlo ruku anebo by někomu jinému fyzicky ublížilo. Pampelišku zdravím i já, její empatie je opravdu hluboká.

reagovat 10.3.2013 08:17 -

Jak to tady tak čtu,...

Pampeliško ty seš blbá, ta matka si vymýšlí , zjevně tu není poprve , když píše jak jsi empatická na tvůj hloupý příspěvek.

Přijetí hraniční poruchy není těžké ty trdlo, ale přijetí tak problémového dítěte ano. Lidi s HP se nechovají všichni takto.

reagovat 10.3.2013 11:01 - Pampeliška

Souhlasím,že by se s tím...

Já člověče nevím, jestli by se mělo NĚCO udělat. Jestli vůbec někdo může něco udělat, krom Tvého syna.
Jinak s HPO mám osobní zkušenost, ale jen u žen, spíše mladších, tam šlo o jiné projevy, spíše autoagresivní, obrácené proti sobě.
Základ to má ale vždy stejný - emocionální nestasbilita, nezralost. Údajně všechny poruchy osobnosti s věkem otupují, ale nemám takovou zkušenost, spíše jsem viděla opak (nešlo o HPO).
Rada pro matku žádná není. Ostatně myslím, že už jsi stejně obešla veškeré odborníky, cos mohla.
Nezbude, než to prostě brát jako kříž, co si musíš nést. Něco jako spravedlnost v jednotlivém životě neexistuje.
Možná by pomohlo, aspoň malinko, najít ještě jiné takové matky. Vyměnit si zkušenost. našly jste se tu dvě, jistě jich bude víc.

Když jsem měla malé děti, jedno z dětí mělo vrozené neurologické postižení. Vyhledala jsem jiné mamky s takovým dítkem, založily jsme nejprve diskuzi, pak jsme se připojili k tehdy zrovna vznikajícímu sdružení, kde byli rodiče a děti s touto poruchou. Máme každý rok setkání, sledujeme nové trendy v "léčbě", vede to lékař, co sám tímto syndromem trpí. Ohromně mi to pomohlo překonat nejtěžší roky.

reagovat 10.3.2013 12:40 - matka

Pampeliško ty seš blbá, ta...

Trdlo ji ty, když už mluvíš tedy v tomto tónu. Nevymýšlím si ani slovo, spíše ubírám, protože dehonizace kohokoli je pro mne je pro mne opravdu těžká.
Pampelišku trochu znám z diskusí, které někdy pročítám, tedy z diskusí o lidských trápeních. Věřím jí, jak málokomu. Díky, Pampeliško.
To, že je to můj kříž, jsou i má slova. Nikdo, s kým jsem o tom kdy mluvila, si neví rady, kromě jednotlivců ,kteří striktně nabádají k jedinému-vyhodit
z domova.
Když se ale ptám jak to udělat, když toto jediné je pro mne jako matku vyloučeno, rady není. Jen právě jak pampeliška píše, jsem chtěla přečíst něco od těch, kteří tím prošli a podařilo se jim to vyřešit způsobem, o kterém nemám já ani potuchy.

reagovat 10.3.2013 12:44 - Pampeliško,

zdravím tě,píšeš rozumně.Možná jen nesouhlasím,že by se nemělo dělat vůbec nic a prostě se s tím smířit,to přece nejde.Jde o to,že syn jí může zadlužit,mohli by přijít o bydlení,něco se dělat musí,ovšem co,to je otázkou.,,,,,jinak zdravím i Markétu,ty si se nějak od nás odloučila,ale musela jsem se smát,po nějakém dnu tvůj první příspěvek a hned takový zase negativní.Markét,ber to tak,nikdy nevíme,kdo sem píše,ano,může to být i vymyšlené,ale zase si ven,může to pomoci jinm lidem,víš? A kde si se tak dlouho toulala? Nikča

reagovat 10.3.2013 13:37 - Pampeliška

zdravím tě,píšeš...

Asi máš pravdu, že by se dalo aspoň zajistit, aby ta máma nepřišla ještě i o majetek. Pokud tam má kluk trvalé bydliště, tak hrozí exekutoři, když něco vyvede, apod. Zabránit se tomu ale nedá. Taky to nevyřeší to, že by se tím kluk mohl nějak změnit.

Zbavení způsobilosti není tak snadné. Navíc teď zas vymysleli novelu, která vše ještě komplikuje. Je to na jednu stranu ochrana zneužití (aby hned tak kohokoli nebylo možno zbavit způsobilosti), ale na druhou stranu to v oprávněných případech šíleně komplikuje situaci. Musí být jasně doloženo, proč, lékařské zprávy, důkazy o tom, co už v minulosti vlivem chování natropil, apod.

Njn, aspoň zajistit majetek, ať neztratí střechu nad hlavou...chjo, to je situace. :-(

reagovat 10.3.2013 14:21 - ...

Pokud se to týká jenom matky a syna, tak se klidně nemusí dělat vůbec nic. Sice jenom tu synovu agónii trochu oddálí, do doby své smrti nebo zvoknutí (ano, i takové případy znám), ale je to její svobodná volba.
jiná situace ale je, pokud by to mohlo ohrozit i další osoby, třeba sourozence ap. Potom se to v morální rovině posouvá zcela jinam.
Já nejsem věřící, takže v nějaký další život moc nevěřím a proto nejsem zastáncem nějakého nesmyslného kříže na tomto světě.

reagovat 10.3.2013 14:48 - ...

...nést si svůj kříž je snad metafora, nemyslíš?

reagovat 19.6.2013 14:25 - John Powder

Vztah s hraničárkou:
http://john-powder.cz/psychiatry/bdp-loverelationship.htm

reagovat 3.7.2013 20:17 - Bi

Dobry den...mam dotaz. Da se pri teto poruse vubec pracovat? Kdyz doslo k psych.dekompenzaci a je nyni lecena psychofarmaky a clovek se citi zcela vporadku?
Mam nabidku zajimave prace,ale nejsem si jista,zda kdyz dojde k vypeti pri pracovnim procesu,nedojde opet k dekompenzaci..nyni jsem na materske,takze stres defacto minimalni,jen obcas s neposlusnym ditetem nebo s pritelem-hadky,kdy to vetsinou jen prejdu a nijak neresim....dekuji za odpovedi.

reagovat 3.7.2013 21:34 - Pampeliška

Dobry den...mam dotaz. Da se...

To je velmi individuální. Ale obecně při poruchách osobnosti pracovat jde, ba většila pracuje a často to ani o sobě neví, že by poruchu měli.
Já jsem měla jen takovou hraniční epizodu, v jedné části svého života. Tehdy mi připlácli nálepku HPO mimo jiné. ale kdybych ji skutečně měla, projevilo by se to mnehem dřív, a hlavně by to neodeznělo jen tak.
Znám holčinu, co s tí studuje medicínu. Má teď sice přerušené studium, byla dlouho v PL, ale vrací se tam, a patrně dostuduje. A půjde samozřejmě do praxe, proto tu školu dělá, že. Takže tu bude lékařka s HPO a zdaleka ne jediná.
Opravdu to tedy zvládnout jde, ale krom medikace to chce skutečně pracovat na sobě.

reagovat 4.7.2013 14:41 - Pro Bi

Já si také myslím, že s HPO pracovat jde. Já HPO mám 4 roky a koukám, že Pampeliška zná někoho stejného, jako jsem já, protože já také studovala medicínu, pak jsem na 5 let přerušila, protože jsem pořád byla v PL, ale ted se tam vracím (na medicínu) a chtěla bych být jednou doktorka a normálně pracovat. Akorát mám strach, co ty jizvy a psychotickou dekompenzaci jsem měla také.

Pampeliško,
můžu se zeptat, do jakého jde ta holčina ročníku a na jaké fakultě? Jestli se třeba nesejdeme více hraničářek v ročníku?

reagovat 4.7.2013 18:40 - Bi

Coz o to...ja zadne jizvy nemam a sebevrazedne sklony nemam...ale spis se bojim toho,abych to zvladala stresove...ta prace je s lidma a dost narocna...tak nechci,aby me potkalo to co pred lety. Dneska jsem byla u dr. a schvaluje to...nesmim delat jen nocni,coz tam nebudou...tak mi drzte pesti,aby se nic neprihodilo ;-)
uz se do rachoty tesim...hihi

reagovat 4.7.2013 19:08 - Pro Bi

Tak uvidíš, když to nepůjde zvládat, tak toho můžeš snad vždycky nechat, hlavní je, abys ty byla vpohodě. Snad už máš vypozorované nějaké varovné příznaky a kdyby se objevily, říci si dost. Držím moc palce.

reagovat 4.7.2013 20:24 - Bi

Prave ze si to moc dovolit nemuzu prijit o praci :-( a vysledovaneho nic nemam...ataka prisla necekane :-( je fakt,ze to bylo po delsim vypeti po smrti maminky,ale v dobe kdy to prislo,tak se uz nic zasadniho nedelo...bylo to po pul roce od smrti a tri mesice po narozeni syna :-( chjo...
Snad uz to bude dobry a budu se drzet...poctive jist leky,dodrzovat rezim a moc se nestresovat...coz se lehce rekne...

reagovat 4.7.2013 21:28 - Pro Bi

Ono se často stává, že se to objeví až v době, když už je jakoby klid, nebo po největším stresu. Snad tu práci zvládneš.
A co bereš za léky? A jak se u tebe vůbec HPO projevuje, když nemáš sebepoškozovací a sebevražedné skolny? Každopádně budu držet palce, uvidíš, nějak to dopadne. Kdy nastupuješ?

reagovat 4.7.2013 22:09 -

No, už kdysi jsem tuhle práci dělala a je fakt, že toho na mě bylo trochu moc, ale dělala jsem jí jinde, než budu dělat ted, tady to bude klidnější. Nastupuju cca za týden :-O
A jak se to projevuje? No, když nebudu počítat dekompenzaci, tak v podstatě nijak zvláštně ne, v tom je právě ta potíž. Byla jsem taková uzavřenější, ale časem se to srovnalo, čím jsem byla starší. Ale tu dekompenzaci bych nepřála nikomu. Bylo to děsný,cítila jsem se jako v pubertě opět. Výkyvy nálad, splašená hlava, mdloby, až pocity na umření....byla to taková malá psychotická ataka,ale odeznělo to docela rychle, proto ty prášky, jinak bych dodnes nic brát ani nemusela. Dávají mi Abilify a jsem s tím lékem spokojená, už tolik nebrečím a nejsem tak rozhozená ze všeho :-D takže v pohodě.
A co ty? Jak je to u tebe?

reagovat 5.7.2013 11:32 - Pro Bi

Ahoj,
Abilify beru také a jsem s ním spokojená. U mě převažovalo sebepoškozování, několik pokusů o sebevraždu, poruchy příjmu potravy, sebenenávist, depresivní propady a úzkosti. Při té psychotické dekompenzaci jsem měla bludy.

reagovat 27.7.2013 00:18 - Sergej

Ahoj,chtěl bych se zeptat,jestli je nějaký rozdíl mezi hraniční poruchou a emočně nestabilní poruchou osobnosti(kterou mám diagnostikovanou,beru Lamotrigin,Citalec a Ketilept)?

reagovat 28.7.2013 16:32 - pro Sergeje

Ahoj,chtěl bych se...

Emočně nestabilní porucha se dělí na hraniční a impulzivní typ, častější je ale hraniční, takže budeš zřejmě mít emočně-nestabilní poruchu hraničního typu. Já ji mám také a brala jsem jede čas uplně stejnou kombinaci léků, jako ty.

reagovat 28.7.2013 21:07 - přesně tak

Emočně nestabilní porucha...

dokonalá odpověď.

reagovat 30.9.2013 22:07 - Anya

Ahoj hraničáři,
není mezi vámi někdo, kdo přecházel z AD citalecu na zoloft? Citalec mi vůbec nepomáhá, tak měním na zoloft (už je to rok), a chtěla bych co nejvíc zabránit vedlejším účinkům, které při začátku braní citalecu byly neúnosné. Nemáte někdo zkušenosti?
Teď mám zrovna pár dnů poměrně euforické období a bojím se, co s tím přechod na jiné prášky udělá... zkušeli jste to někdo "tlumit" diazepamem?
Díky a držte se :)

reagovat 1.10.2013 18:25 - to Anya

Ahoj, zdraví další hraničářka,
já z Citalecu přecházela na Zoloft, ale ok to nebyla na ani jendom z nich. Citalec jsem brala cca rok, na počátku jsem měla hrozné nežádoucí účinky, zesílení úzkostí, myslela jsme, že zešílím, ale tohle po 14 dnech přešlo, jen mi pak nezabíral, jak by bylo žádoucí. Na Zoloftu jsem byla cca 3/4 roku, ale také to nebylo uplně valné. Ted beru Wellbutrin z AD a pak ještě stabilizátory a antipsychotika. Diazepam mi dávali v PL, brala jsem ho 4krát denně, akorát mi na něj udělali závislost, pak byyl hnusný abstáky, takže Diák doporučuji jen jako krajní řešení nějakých jinak nepřekonatelných stavů a jen krátkodobě. A bereš ještě jiné léky, než Citalec? A brala jsi někdy něco jiného? Jinak na Zoloftu jsem neměla nežádoucí účinky žádné. Držím ti moc palce, at ti pomůže. Akorát já moc nemívala ta euforická období, tak s tím nemám zkušenost, u mě nálada většinou subdepresivní.

reagovat 1.10.2013 19:23 - Anya

Ahoj, děkuji za zkušenosti...
Citalec mám pocit se mnou nedělá nic, do toho mám stabilizátory, které to jakž takž drží, ale skáče mi to od zdi ke zdi. Mám krátké euforické epizody, obvykle 2-3 dny, dnes to právě skončilo a začínám padat zase někam, kam nechci. Před citalecem jsem nebrala žádné AD, jen sem tam neurol, rivotril, když bylo zle... Mám docela strach z užívání benzodiazepinů, spíše tedy jejich nadužívání, samozřejmě. Ale asi je to lepší než končit na pohotovosti...jen kdyby to člověk uměl včas poznat, kde je třeba si vzít, a kdy ještě ne.
Dnes jsem teprve druhý den na poloviční dávce citalecu, abych ho vysadila před zoloftem, a spíše než psychické bolesti mám fyzické (křeče a svalové stahy) a samozřejmě jsem podrážděná, ale to je spíše mnou než práškama...
Mám HPO diagnostikovanou chvíli, předtím jsem se léčila s depresemi, insomnií a OCD. Co ty, jestli se můžu zeptat? Jak dlouho to řešíš pod dohledem doktorů?
Snažím se zůstat v pozitivní sféře myšlení, že časem třeba dokážu existovat i bez prášků, mít normální vztahy, být schopná prožívat štěstí...Asi se to na rozdíl od ostatních lidí musíme nějak "naučit." Uvidím co se mnou udělá zoloft, jinak prostě budu zkoušet dál. Nic jiného se asi nedá dělat.
Co nejhezčí večer a dobrou náladu :)
A.

reagovat 2.10.2013 20:18 - to Anya

Ahojki,
tak to jsme na tom podobně, s OCD jsem se léčila také, insomnii jsem měla před hodně lety takovou, že mě to dovedlo až do spánkového centra, se středně těžkou depresí jsem byla v PL. Ale HPO mám diagnostikovanou cca 4 roky a na psychiatrii se léčím 5 let.
A jak dlouho se léčíš ty?
A jaké bereš stabilizátory? Já brala ze stabilizátorů Lamictal, Tegretol, Lithium, Depakine chrono a ted mám Neurontin.
Také bych si přála mít normální vztahy, hlavně partnerský trvalý, ale zatím mi to moc nejde.
Kolik ti je, jestli se můžu zeptat? Mně je 27 let.
Moc ti přeju, aby ti Zoloft pomohl. Ale jiank si myslím, že u HPO je hlavní psychoterapie, chodíš někam? Já chodila na skupinovku a ted na individuál.
Tak hezký večer a at je lépe.


reagovat 6.10.2013 21:43 - Anya

Ahoj, tak jsem třetí den na zoloftu, dneska jsem si poprvé vzala dávku, na které bych teoreticky mohla zůstat. Ze stabilizátorů beru lithium, které ale teď budu vysazovat, abych viděla, co ten zoloft. Docela se bojím.
Na terapie chodím a cítím, že mi to pomáhá. Nikdy jsem nechtěla zkusit skupinovky, byla jsi na nějakých?
Já se na psychiatrii "aktivně" léčím od osmnácti, cca ve čtrnácti začali lékaři házet sem tam nějaký pojem jako "anxiózní porucha" případně "akcentovaná osobnost". A skončilo to nedávno s diagnozou HPO, poté, co jsem skončila těsně před svýma narozeninama na PL (řekněme že jsem neodhadla, jak hluboko můžu zajít...). No. Teď je mi dvacet a teprve se učím, jak se s tím nějak srovnat. Někdy to jde hůř (jako dnes) a někdy líp.
Zajímal by mě ale tvůj názor na ty skupinovky, pokud jsi chodila, a třeba i na pobyt na PL (já na revers odešla po domluvě se svým terapeutem, který si myslí, že by mě to odstřihlo ještě víc od reálného světa)...
Hezký večer a hodně sil :)
A.

reagovat 7.10.2013 19:15 - to Anya

Ahoj,
já se tady nechci více rozepisovat, pokud chceš, tak mi napiš na mail: keminka3@seznam.cz
a napíši ti více informací.
Na skupinovek jsem chodila na několik, v PL jsem byla hodněkrát, pokud chceš, tak mi na mail můžeš napsat, proč ses do PL dostala, v jaké jsi byla a jak ti je na Zoloftu a kolik ho bereš mg, já ho měla 200 mg. Držím ti moc palce, aby pomohl. Hezký večer.

reagovat 9.10.2013 22:48 - Ahoj!

Ahoj,
já se tady nechci...

Ahoj holky. Já mám HPO kombinovanou s BAP a beru 300 Zoloftu a k tomu ještě AP. Zoloft je dobrý, zabírá, nemám žádné vedlejší účinky. Chodím rovněž na terapie, již tři roky, je to fajn, ale hlavně pomohly léky. Jinak funguji normálně: práce, rodina... Co Vy, jak to zvládáte?

reagovat 10.10.2013 19:18 - to Ahoj!

Zdravím,
já mám kromě HPO také ještě jiné diagnózy no a bojuji s tím, jak se dá, 5 let bylo hodně kritických, ale ted se to vylepšilo, také asi díky nové medikaci a terapiím. Jinak ještě nepracuji, chodím do školy. A ty nebreš na BAP žádné stabilizátory? A AD te nehází do (hypo)mánie? Četla jsem, že se to často stává a znám několik lidí s BAP, kteří právě berou jen AP a stabilizátory. Přeji hezký večer.

reagovat 1.12.2013 20:06 - Tereza

Zdravím,

potřebovala...

Ahoj, bohužel na mě nepomáhá vůbec nic, když to na mě přijde. Prostě všechno beru jako útok nebo důvod k tomu, abych útočila já. Zalézt a snažit se hádkám předejít se mým partnerům taky neosvědčilo, protože to jsem brala jako nedostatek zájmu z jejich strany. Nevím, co ti poradit. Jinak k odpovědím pro ostatní, co se týče medikace: jsem na Olanzapinu celkem 20mg denně, Neurotopu Retard celkem 900 mg denně, Lerivonu 30 mg a Rivotrilu 3mg denně. Bohužel nejsem schopna pomoct víc. Jen věz, že nás, lidi takto postižené, to bolí taky. Ne jen vás, jejich partnery.

reagovat 9.2.2014 12:17 - deff

jasně, žerte toho ještě víc, to vám určitě pomůže, a farmaceutický koncerny si budou mnout ruce, jak jim ovce pěkně žerou z ruky. krávy hloupý.

reagovat 14.4.2014 09:20 - Petra

jasně, žerte toho ještě...

Ty chudáku(deff),přeji ti,abys to prožil se svým dítětem,jako to teď prožívám já.
A možná začneš taky něco jíst!!!
Když o tom nic nevíš,tak se do nich nenavážej,prosím.

reagovat 4.5.2014 21:18 - Alexandra

Je mi 16 příznaky celkem odpovídají ale nevím :((

reagovat 5.5.2014 17:38 - Steve

DEFF tu dal jasně najevo jakej je to pitomec, že ničemu nerozumí a hlavně se tomu ještě hloupě vysmívá.

Však ty si vzpomeneš pokud tě nedejbože něco takovýho potká .... a ono to fakt příjde na postiženého doslova "ze dne na den" vážně, nekecám. Když ten stav není, tak není ani žádná představa, jo to znám. Osobní zážitek vychová a pak rychle přehodnotíš pohled.

reagovat 18.8.2014 16:31 - Ear

Leo, poruchy osobnosti se...

Poruchy osobnosti se získávají.

reagovat 29.9.2014 16:59 - David

Ahoj,

léčil jsem se s...

Ahoj, tento komentář jsem potřeboval, díky! Je to pro mě světlo na konci tunelu. Cítím, že den ode dne ničím náš vztah, všechno přeháním, komplikuju. Nejhorší na tom je, že nedokážu přestat, když se pro něco rozpálím, takže místo toho, abych raději dal od věcí ruce pryč a sklidnil se, tak se ještě víc ve věcech šťourám a pak vyšiluju. Uvnitř bojuju a pak v jeden okamžik vybuchnu a ubližuju. Nedávám to, ničím sám sobě život a zničil jsem si už takto několik vztahů. Teď máme za sebou 4 roky a doposud to bylo tak nějak v klidu, ale to proto, že to bylo v klidu. Objevila se teď malá prasklinka a ve mě to vybuchlo. Nevím, kdy co dělat, reaguju přehnaně pozitivně nebo negativně. Snažím se manipulovat, ale de facto, když vím, co to manipulace je, tak to nechci a nedělám, ale to jen, když napíši email, zprávu, v mluvě to nezastavím a pak ... pořád se omlouvat není taky dobré. Chci přestat, chci aby to skončilo :(

reagovat 24.10.2014 20:06 - králová

Dovolím si jenom malou...

naprosto s vámi souhlasím

reagovat 18.11.2014 22:19 - Bara

Pokud existuje zkušený...

ahoj, já jsem zjistila že to asi mám, a že jsem to dřív měla mnohem horší...myslim že se s tim něco dělat DÁ, přijde mi že ten obraz v diplomkách, literatuře a tak je strašně zkreslenej. Já jsem se docela zlepšila sama od sebe, aniž bych tušila co mi je, akorát to možná trvalo zbytečně dloho, tak ted se chystám na terapii aby to bylo lepší. Strašně doufám že to vyjde! Kdyby sis chtěla promluvit: chiquitat@email.cz

reagovat 18.11.2014 22:28 - Bara

Můj dospělý syn má HPO...

a já bych se vsadila že jí ten chudák má kvůli vám...zatím nejčastějším důvodem rozvoje této poruchy je špatné zacházení v raném dětství od matky

reagovat 5.12.2014 16:54 - lea

Ahoj, právě jsem zjistila ze mám tuhle poruchu a jsem uplne z toho spatna a připadám si jako zrůda a o pět myslím na smrt a na to ze s takovou poruchou ani nebudu mít moc deti a navíc to pri muže byt dědicne. Mam to z detstvi otec mr týral matka byla odměněna a přisna a sama se léči s psychozou ted. Chodim na psyhiatrii beru antidepresiva a taky budu mít psychoterapii. Ale k Čemu tak bolestivý a těžký život Nikdo ne chování už nebere vázne když ví že to mám. Nejsem nic.Meli by mé zbavit svéprávnosti. . Praci jsem zvladala skvele ale zhroutila sem se s partnera na ktetem sem zavisla a tak su od vcera na neschopence.Takze po roce prace a atestaci a vyhlídkam na smlouvu na neurcito o praci prijdu.Da se z toho dostat? Než se z toho dostanu budu už Stara a deti nebudu moc mít je mi 31.

reagovat 5.12.2014 17:07 - to lea

Ahoj,
já mám HPO už asi 5 let a musím říct, že se mi zlepšila, dříve jsem byla pořád v PL kvůli pokusům o sebevraždu a sebepoškozování, ted už jsem tam přes rok nebyla, sebepoškozuji se výjimečně. Na sebevraždu sice myslím pořád, ale odkládám to. HPO se má lepšit s věkem, prý nejvíce kolem Kristových let. Určitě je moc důležitá psychoterapie, systematická, pravidelná a dlouhodobá. Léky ji nevyřeší, jen se dávají na potlačení různých symptomů při HPO - deprese, úzkosti, kolísání nálady, psychotické stavy, sebepoškozování se.
Takže dostat se z toho dá. Já mám ale ještě jiné diagnózy, které tu nechci psát a se kterými bojuji, ale HPO je lepší, ikdyž ve mně pořád číhá.

reagovat 5.12.2014 18:50 - lea

Bezva takže je to vázne život na prd, v podstate přežívani.Todle je moc.Obdivuju vás všechny ze tak bojujete a berete to tak sportovne. Držím palce.Ja na to silu nemam.Ale na druhou stranu su ráda že tomu všemu co se se mnou roky dělo už rozumím.

reagovat 19.1.2015 16:46 - benji

Ahoj, chci se optat, kdo máte HPO jak to máte se vztahy? Já sám nemám, jen se snažím pochopit svou přítelkyni. Neustálé rozchody, došlo i k podvodu, ale mám ji rád. Bohužel já sám jsem nemocný, mám deprese a léčím se. A toto neustálé lhaní, rozchody mě ničí. Potřebuji jen rady, co a jak mám dělat v určitých situacích. Hlavně při těch rozchodech. Vnucovat se jí, nebo ji nechat být. Protože mi přijde že se v tom snad vyžívá. Že ten neustálý chaos potřebuje.

reagovat 5.3.2015 17:41 - Jiří

Zdravím všechny diskutující.
Jsem Jiří a děkuji autorům všech stránek o HPO,i všem pisatelům za přínosné informace.Bohužel pro mne již poněkud pozdní:
Byla to láska veliká,ale po 6ti měsících už to tak nevypadalo.Z velkého pochopení se stalo velké nepochopení a trápení. Ač milující,odešel jsem s pocitem nenáviděného,nikoliv však nenávidějící. Nepřestal jsem tu osobu mít rád (nakolik ona mne jednoduše pustila z hlavy - život jde dál...) a hledal na netu důvod,proč se nám to celé tak podivně -pardon- podělalo.A přes stránky různého charakteru jsem došel až k webům o duševních poruchách (doporučuji první odkaz: ografologii.blogspot.com/2007/12/hysterie-v-psmu.html ;dále vitavera.cz ;psychozy.cz ,ad.) a tak pochopil,že jsem chodil s "Hraniční". Ne,nepletu se,ty symptomy jsou typické na 100% (i vaše příběhy o HPO jsou si podobné jako vejce vejci). V tom smyslu jsem tím rozpadem vztahu částečně vinen,tím,že jsem se k ní nechoval,jak by se v takovém vztahu mělo - totiž s ohledem na tuto skutečnost. Jenomže jak jsem mohl,kdyz jsem o této její poruše nevěděl?
A proč to sem píšu? Mám otázku na někoho s HPO,kdo sám sobě rozumí (velice objektivně popsal vztah s Hraniční osobou diskutér Chuck-Hraničář (psychoweb.cz/psychologie/hranicni-porucha-osobnosti--z--faldyna--hranicar-a-jak-s-nim-byt/), za což mu děkuji.
Dotaz tedy zní takto: Proč mi to asi o sobě neřekla?! Je to už dospělá žena a určitě ví,že tuto poruchu osobnosti má. Musí tedy už dávno chápat,že nepoznání jejího "Já" znamená zároveñ i nepochopení jejího "Já" a tedy brzký konec všeho krásného.Možná to ale nemuselo jít od 10ti k 5ti,kdyby mi na začátku vztahu (pokud jej myslela opravdu vázně?) sama předložila literaturu (napr.H.P.Röhra nebo webovky) s tím,že toto si mám přečíst,chci-li k ní nalézt udržitelnou cestu.Pak bych věděl s kým žiju a pokud bych jí měl opravdu rád,(jako že velmi),určitě bych jí zrovna kvůli tomuto neopustil.Ani s ní nežil jen z lítosti.Naopak,ocenil bych její upřímnost a důvěru ve mne a o to více se snažil jí chápat a rozumnět jí.
Od té doby stále nahlížím do problematiky osobnostních poruch a přiznávám,že mne toto téma i dost zaujalo.Jen to jsem nevyčetl nikde,jak taková proměnlivá náklonnost může být opravdová,a jak moc hluboká může být i třeba nenávist hraničních lidí,poté,co se z idealizace stane devalvace (např.hrozí-li fyzický útok apod. - soudím,že asi ano).
Odehnal mne od ní vlastně můj 6tý smysl,který mne varoval,že toto v pohodě rozhodně není.O kolik by bylo vše jiné,kdybych o její poruše věděl,nevím.
Ted' už tedy vím,že má symptomy hraničně-histrionsko-narcistní poruchy-to je celkem dost komplikovaná osobnost,že? Jenže i ted',rok a půl po rozchodu o ní smýšlím zdvojeně - vnímám jí jako lhářku,ale svým způsobem jí stále miluji. Ač vím,že je to neuvážené, iracionální a zcela zbytečné.Jenomže pravdivé...
Za vaše případné reakce opřené o poznatky vám - vážení hraničáři (i ne-hraničáři) předem děkuji. Jiří

reagovat 5.3.2015 20:19 - Jirko

jsem sama hraničářka, ale s přibývajícími léty se mi tato porucha zlepšuje. Ano, někoho buďto milovat, nebo nenávidět, tj. vidět vše černobíle patří mezi rysy HPO. Pokud chápu dobře, tak ona se rozešla s tebou, HPO mají tendenci vztahy střídat. Chápu, že ji asi stále miluješ, ale možná buď rád, že s ní už nejsi, vztahy s námi jsou komplikované, to přiznávám. Natož pokud měla ještě rysy histriónské a narcistiské PO. Jinak si ale nemyslím, že by měla chuť tě nějak pronásledovat, ubližovat, ..., pokud nejede i v drogách. Hraničáři většinou fyzicky ubližují jen sobě, aby přebili tu prázdnotu, vztek, ... . Jinak ti ještě Kromě Rohra doporučuji knihu Poruchy osobnosti od Praška.

reagovat 5.3.2015 22:14 - Jiří

Ahoj,dekuji za odpoved'.
Urcite po mne nejde,to spís já mám od ní zakázano jakkoliv jí kontaktovat.Poslal jsem jí pozdeji pár (asi 10,ne víc) omluvných mailu s návrhy jak vse napravit,coz (jak dnes chápu) vse jenom zhorsilo...
Ale po pravde,tak nejak jsem bouchnul dvermi já,myslím,ze proto,abych nevybouchl na ní,to jsem si vuci ní nechtel dovolit a protoze vím,ze umím být cholerik,volil jsem tuto cestu.Podruhé vsak ty dvere zpet uz zustali zavrené...
Musím ríci,ze se ve mne proste hádalo telo s dusí celou dobu toho vztahu.Ale nakonec vidís - nezapudil jsem myslenku na ní,ani po takovém case... I kdyz by to asi bylo porád tak komplikované (ale kde není),chtel bych jí verit a jeste více,aby ona verila mne,ze to je (bylo) od srdce... Mel jsem vedet,co vím az ted',myslím,ze pro ní bych své vzorce chování zmenil.Vlastne jsem vnímal,ze se trochu stávám jí (jakobych nastavoval zrcadlo,coz nekdy pusobilo vzdorovite,detsky) ale i ona tak trochu mnou... Myslís si tedy,ze to se mnou mohla myslet uprímne? To je práve ta má otázka,nebot' ted' vím,ze histrionské osobnosti zahrají kazdou roli...

reagovat 5.3.2015 23:11 - Jiří

Citace: ...aby přebili tu prázdnotu, vztek...

Asi práve proto jsem mel její dusi lépe chápat a být víc obsahem té vnitrní prázdnoty.Více reflektovat její prání,(párkrát jsem rekl "ne",coz dnes uz vím,ze nemelo být...) Pak by snad nebyl onen vztek..? Nebo bych ho dokázal nejak umírnovat,takto mi ale chybel nadhled a stahoval jsem se do ústraní.
Dopoustel jsem se evidentních chyb. Je více vecí,které bych -ve svetle toho poznání PO- býval chtel videt nastavené jinak.Jak jí,tak mnou,to je fakt...

reagovat 6.3.2015 08:35 - Jiří

Prosím neznámou pisatelku,jez mi tak pravdive (jeste jednou dekuji) odpovedela na muj clánek - mohli bychom si napsat více mimo verejnou sít'? Vlozil bych sem e-mail...
Jde o to,ze bych rád pochopil více,myslím si,ze není HPO jako HPO.Jsou asi ruzné komorbidity, abuzy a ruzné silné osobnosti,coz' v konecném dusledku ovlivñuje to,jaký kdo je a jak se projevuje.Nekdo by si nepriznal HPO ani za milion - viz.clánky ostatních pisatelu(-ek). Nelze tedy zcela pausalizovat; nakonec kazdý z nás je nositelem nejaké diagnozy,jen se nad sebou zamyslet; a umet se podívat pravde do ocí.Já tak pochopil sebe,mojí dg. je sociální fobie (lidofobie :-) ),která po zmínené epizode narostla do takového rozmeru,ze jsem se jeste více uzavrel...Zatímco lidé s HPO jsou komunikativní a druzní - nezrídka z umeleckých kruhu (celebrity,zpevacky,keramicky,malírky,casto i rídící funkce...).

reagovat 6.3.2015 13:24 - Jirko

tady já, hraničářka, co jsem ti odpovídala, pokud chceš, napiš mi na sebe mail a já se ozvu.

reagovat 6.3.2015 17:18 - Ahoj

Email je zde: jirka.jouda@spektrum.cz. Odepísu nicméne z jiného mailu (seznam.cz).Dekuju...

reagovat 6.3.2015 17:37 - Omluva

Pardon prosim,spravne je to takhle:
jirka.jouda@centrum.cz
ja tento mail mam jenom ze ho mam-uzivam,pokud,tak ten seznam.
Tesim se na Tva slova a diky.Jirka.

reagovat 6.3.2015 21:06 - Jirko

máš maila.

reagovat 9.3.2015 21:34 - Jirí,uprímný a vdecný...

Hmm.Ctu to znovu a znovu.Dekuju za prispevky.Ano,tohle je hranicni,ona je opravdu vice histrion nez HPO ,a vam (jste-li vskutku nositelé dg. F60.3.1.)dekuji,opravdu dekuji za prínosné názory,ve kterých se ventilujete vulgaritami,coz' -je to námet na více odstavcu mé práce- práve vás s onou nejmenovanou spojuje;vulgarita je vubec téma na dlouhé lokte;obzvlást,kdyz' je uzívá nás p.prezident - on nesmí,ostatní smejí - a pekne,peprne,jak z dubingu nejakého amer.filmu.Muzu se zeptat,ciste ze studijních duvodu,co vás k tem vulgarsmum ponouká,je to výlev zlosti,nebo nenávisti?Máte deti?A pokud ano,hovoríte takto také pred nimi?Nekopírují vás?Jak je za to trestáte?
Na vase abuzy se verejne neptám,ale máte-li zájem mi to o sobe ríci,pak muj e-mail,ten opravený,je tu i pro vás.Dekuji za vase odpovedi,jsou mi prínosné,tak jen do mne... :-) jirka.jouda

reagovat 8.4.2015 11:51 - lenka

Mám poruchu osobnosti nebo ne? Od mala jsem strašně přecitlivěla. Stačí na me zvýšit lehce hlas a už brecim. Střední školu jsem si dělala 8 let. Vždy jsem mela nejake problemy. Ted jsem pres rok doma a nemohu sehnat práci.
Vždy kdyz mám někam nastoupit tak se zhroutim. Dělá mi to i při po hovoru. Strašně rada bych šla někam pracovat ale když jde do tuhého tak to nezvládnu. Na internetu jsem našla jedny stránky které popisují různé druhy poruch osobností. Jedna na me sedí. Moje praktická doktorka me posila k psycholozce ale to mi nepomáhá. Někdy mám chuť si něco udělat protože si propadák k ničemu.

reagovat 8.4.2015 17:40 - Bojí

se poprvé každá z nás,zda nám to půjde,jaký bude kolektiv,to je naprosto normální.Bud ráda,že jsi jinak zdravá a nemáš jiné potíže,ten strach musíš překonat a čím déle jsi doma,tím je to horší.Mě omezuje úplně něco jiného,co bych za to dala,kdybych měla pouze jenom tu obavu.Řekni si,že pokud ti to nepůjde,tak jednoduše tu práci dělat nebudeš.Nic by se nedalo dělat.

reagovat 9.4.2015 13:52 - Jirka

Lenko,
podle toho mála,co jsi o sobe napsala se nedá s jistotou nic urcit;mozná,ze más pouze snízené sebevedomí a proste si jen neverís.Prípadne Ti chybí motivace k tomu,abys podávala dobrý výkon.Clovek si musí stále uvedomovat,ze to co delá,delá predevsím pro Sebe.Dulezitá je i podpora od Tvé rodiny,prítele,kamarádu a kamarádek. Podpora nejblizsích posiluje sebevedomí a zvysuje výkonnost - stejné je to i opacne: kdyz' Ti lidé budou ríkat,ze na neco nemás,uz' dopredu se vzdás' nadeje,ze to vyjde...
Mej hlavu vzhuru vzdy,kdyz' si za necím jdes,a mej po boku nekoho,kdo Ti bude dusevní posilou.
...prípadne si na netu nalezni rady,jak upevnit své sebevedomí.
Nízký práh sebevedomí sám o sobe poruchou osobnosti není,ale muze k ní mít nakroceno,pokud se s ním neco nedelá - doba je divoká,musís' jít za svým odhodlane.Hlavne si ver' a uvidís sama.Preju hodne úspechu :-J.

reagovat 9.4.2015 14:00 - jak na nizke sebevedomi

napriklad zde:
www.spektrumzdravi.cz/jak-zvysit-sebevedomi

reagovat 9.4.2015 14:15 - A

co nastoupit tam,kde pracuje kamarádka,i to by ti vadilo? Že jsi přecitlivělá,to je povaha,to se jen těžko změní a není na tom nic špatného,tam jde spíš o ten tvůj strach.

reagovat 10.4.2015 08:32 - Lenko,

jiste,ze na citlivé povaze urcite není nic spatného,to nikdo nepíse - cituplnost je hezká a v dnesní dobe i dost vzácná.
Strach je nicméne také povahový rys,ten ale vychází z (mnohdy neopodstatnených) predstav o tom,co se bude dít - tento strach nás uz' dopredu brzdí; tomu ale lze c'elit práve tím,ze posílíme své sebevedomí.Nabitím sebevedomí svým citum nikdo neuskodí.
City jsou potreba ve vztahu k rodine,partnerovi/partnerce,ke svým detem; nikoliv vsak pri hledání zamestnání.Jsem si jist,ze zamestnavatel ocení více zdravé sebevedomí,motivovanost,schopnost a ochotu plnit zadané úkoly,nez' cituplnost a empatii.
Proto bych rád nejen Lence,ale i jiným,kdo o to stojí doporucil knízku,lze jí zdarma stáhnout z netu ve formátu pdf.
Jmenuje se
Racionálne Emocní Terapie (RET) a
je celá práve o motivaci k lepsím výkonum a schopnostem - proste o tom,jak na sebe a své sebevedomí.Urcite stojí za prectení...
Jo,a Lenko,jestli Ti muzu poradit - nehledej v sobe poruchy osobnosti,fakt - vís,kdo hledá ten najde,to je stará pravda,tak radeji hledej více to dobré v sobe - treba práve pomocí RET.Preju hodne zdaru. :-J.

reagovat 13.4.2015 19:40 - Ke stazeni

je pod jmenem Trenink Emoci.pdf
Mne osobne posilila,nasel jsem ji na netu v case,kdy jsem o sobe dost pochyboval a hledal se,potreboval podporu a posilu sklesleho mysleni.Pomaha i ulevit od bolesti.
Knizka predklada logicke otazky a odpovedi,ale neni to tezke cteni.A funguje,proto ji doporucuji.

reagovat 22.4.2015 13:31 - Štěstí nebo smůla?

Ještě před pár dny jsem neměl ani ponětí o tom, že nějaká taková porucha existuje. Ale před pár měsíci jsem potkal jednu velmi zajímavou slečnou, která mě něčím neuvěřitelně přitahovala. Sám si myslím (a to mě prosím omluvte narcis nejsem), že jsem sympatický kluk, po kterém holky letí, ale jsem strašně vybíravý člověk a vždy bylo těžké mít vážný vztah, prostě mě to po krátkém čase přestalo bavit. U této slečny to byl pravý opak. Avšak tato slečna měla přítele. Řekl jsem si ajaj...to bude bolet, ruce pryč od ní a nejevil jsem žádný zájem. Bohužel to ničemu nepomohlo a nakonec mě ona sbalila. Mé logické myšlení bylo postupně vystřídáno vášní a touho. Nenazval bych to láskou, protože emoce, které jsem cítil se nestále měnili a v 90% to bylo negativní. Avšak i těch 10% pozitivních emocí stačilo k tomu, abych pokračoval dále. V tuto chvíli se slečnou žiji paralerní vztah. Ona s přítelem žije v PLzni a já sám v Rakovníku. Neustále přemítá o společné budoucnosti, ale s přítelem se rozejít zatím bojí. Jsem pro ni nejspíš nejistý. Jenže mám k tomu důvod. Stále jsem přemýšlel proč se chová, tak jak se chová.
a) Neustále vymýšlí jinou realitu a zcela přesvědčivě se jí snaží prezentovat
b) Snaží se mít rozehráno více mužů, ale nespí s němi, jen si hraje
c) Nepřerušila žádný kontakt se svými ex
d) Nedokáže být sama doma, stále něco potřebuje dělat
e) Uráží se za blbosti, člověk si musí dát pozor na jazyk
f) Nestále má strach, že něco neklapne, ale ve skutečnosti má všechno pod kontrolou
g) Její přítel o mně ví, ale jinou pravdu(ani nevím jakou)
Více bodů jsem u ní nevypozoroval, protože se známe jen 4 měsíce. Všechny tyto body mě dovedly k tomu, že tato osoba trpí historínskou poruchou osobnosti.
Možná si říkáte, proč ten blbec s ní stále je? Vždyť to je šílenost, ale ono to má své kladné stránky.
a) Nemám zodpovědnost
b) Skvělý sex
c) Skvělá společnost
d) Dobrodružství
e) Nic není jisté a co není jisté člověka přitahuje
pokračování

reagovat 22.4.2015 14:09 - Štěstí nebo smůla? 2

A teď k jádru věci. Osoby, které trpí touto nebo podobnou poruchou mají ve skutečnosti úžasné charizma. Možná je to právě ta koketnost, vyzývavost a na straně druhé pocit neviňátka, který potřebuje od partnera pomoci.No chlapi...to je role přesně pro nás. Tyto osoby navíc dokáží zahrát jakoukoliv roli, udělají skener vaší osobnosti, kdy zjistí, co nejvíce chcete a po čem toužíte a krůček po krůčku si vás získávají. Oni v podstatě zrcadlí vás. Nejsem jediný případ, kterému se tohle stalo. Nenápadně se na vás stávají závisle a vysávají vás. Většinou si vybírají partnery, kteří mají spoustu energie. Dokud dáváte, tak vás miluje, jak přestane přesedá na jiného, ale rozhodně si vás nebude chtít rozhádat.
Ano ve fázi "hluboké zamilovanosti" mám to štěstí nebo smůlu, že jsem pravděpodobně tuto poruchu odhalil. Ona sama mi o tom zatím neřekla. Mám jedinečnou možnost pozorovat a zkoušet.
Bohužel ne všem se tohle podařilo. Pořídili si byty, rodiny s dětmi atd. Tací lidé jsou pak psychicky na dně, protože ať se snaží, jak chtějí, tak není šance tyto lidi ukočírovat. Někdy stačí být i zamilován pár měsíců a už vás tito lidé mohou poznamenat na celý život. Já budu opatrný, říkat ji to určitě nebudu, stejně jako soudit, nejsem bůh. Budu ale pozorovat.
Na jedné straně ji mám rád, protože je mi s ní opravdu fajn. Na straně druhý, tuším, že je to velmi nebezpečná bytost, která mi může zničit život. Zajímavá kombinace, že ano? Tento příspěvek zde píši zejména z důvodu toho, že je potřeba si uvědomit, že lidé, kteří s těmito bytostmi musejí žít to mají možná ještě těžší. Bylo by fajn, kdyby pro ně byl vznik jakýsi návod, jak se chovat, aby vztah fungoval "normálně".
Vzhledem k tomu, že slečna má přítele, beru tento vztah jen jako koření života. Z mé strany možná podlé, ale z její strany krok do neznáma také nebyl podniknut, takže si asi nemáme co vyčítat.A jak to vidíte vy hranaři? Jaké chování by měl vás partner zvolit??? :)

reagovat 22.4.2015 16:25 - Nevím.

Píšeš,že jsi náročný,ale já si to o tobě nemyslím.Frajer by si totiž našel zdravou ženu,nemyslím,že máš velké nároky.

reagovat 22.4.2015 17:35 - Vrána k vráně sedá

Píšeš,že jsi...

To si nemyslím, souhlasil bych s tím, že frajer by neměl problém takovou ženu opustit. Ale jak už bylo popsáno...úspěšné hysterky dokáží kolem sebe udělat skvělé divadlo a nějaký čas dokáže tato hra fungovat.
Mně šlo spíše o to popsat pocity druhé strany. Všichni, kteří jsou na tomto vláknu to o sobě vědí, ale po světě běhá xxxx dalších, kteří nemají ani ponětí, že jsou nemocní a na ty se navazují jejich partneři, děti atd., kteří zase nemocného nechápou a trápí se, psychicky jdou ke dnu...
Na druhou stranu asi také nebudu zcela zdráv...do života si přitahujeme nám podobné...ačkoliv se za hysterika nebo hranaře nepovažuju, tak určitý problém tu bude...Ale to už je jiné vlákno :)

reagovat 22.4.2015 17:58 - Ano,asi stejné

To si nemyslím, souhlasil...

typy k sobě přitahujeme,to si myslím také,ale ne stejné jako jsme my.Protiklady se přitahují.Ono je to těžké,frajer,pokud má nemocnou ženu,je s ní dlouhodobě,pak si najde bokovku,ale neopustí ji.Ale jinak tobě se divím,pokud bys měl vysoké nároky,jak píšeš,těžko bys chtěl nemocnou ženu.Proto myslím,že trošku kecáš,ale tak to je jedno,je to diskuze.

reagovat 22.4.2015 18:32 - Oponence

typy k sobě přitahujeme,to...

Vida, jedna z vlastností,která mě přitahuje. A to je nelogické oponování :)
Také dobrý motor pro život. Člověk udělá 99% dobře, 1% špatně a to je mu neustále omlacováno o hlavu. Možná to snižuje sebevědomí, ale na druhé straně nikdy neusnete na vavřínech...
A pozor na záměnu slov stejné a podobné :)
Ale k věci. Dejme ego stranou a zkus mě milý přispěvateli poradit...jak bych se mohl k osobě, která je "nemocná" (nemám to slovo rád) chovat. Z praxe...je to pro mě výzva. Mám rád překážky a tahle je hodně těžká a pokud by to ještě někomu mohlo pomoci...

reagovat 22.4.2015 18:56 - Zmatek v hlave?

Dalsí lapený na charisma,kterého úvahy o "ní" dovedli az' sem... :-)
Ale vázne:naprosto chápu Tvé úvahy a dilemata a pokud mám být strucný,radím:
odpovez si na otázky:má mne opravdu ráda,nebo má nejaké skryté nebo ocividné cíle?Jsem vhodný typ pro realizaci takových cílu a chci je i já sám? (mám na to?)
Jestli ji más rád a touzís po dlouhodobejsim vztahu,otestuj si její morální profil,protoze pokud Ti o sobe nerekla i jiné mozné veci (treba Duální diagnozu (nejdej buh stimulancia ci alkohol vs. DgF60) tak to Te rovnou varuju,tomu nedávám sanci,lituji,ale spálís se velmi!A HPO holku to ani moc nezabolí,jak se tak vsude docitám.. :-(

reagovat 22.4.2015 20:33 - ...

To ovsem radím jen,pokud jsi monogamní a myslel by jsi to s ní vázne a jaksi od srdce.
Pokud ale uznávás' "free love",tak si to uzij dokud to jde.Dokud Ti její maska bude vyhovovat,nez Ti ukáze jinou.Více zde (ografologii.blogspot.com/2007/12/histerie-v-psmu.html) .

reagovat 22.4.2015 20:39 - chyba-oprava

.../hysterie-v-psmu.html

reagovat 22.4.2015 20:48 - Pravda pravdoucí

Ano asi to cítím podobně. Opravdu žít s takovým človíčkem je emoční sebevražda a myslím, že slabší osobnosti to musí smést z cesty.
Trošku mi to připomíná útes. Víte, že nejkrásnější pohled uvidíte tehdy, když půjdete na samí okraj skály. Tam je však také největší riziko, že upadnete a spadnete dolů. Ale ty výčitky...když teď odejdu, už ten krásný pohled nikdy neuvidím. Ach ta lidská zvědavost...
Článek na který jsi dal odkaz mě právě na tento problém navedl. Našel jsem ho, když jsem chtěl zjistit něco o nadměrném urážení...a pak se lavina spustila a všechno mi začalo dávat smysl.

reagovat 22.4.2015 21:01 - Jojo,

taky uz' vim,ze tim nebem te provazi sam dabel a jak pises,procitnuti muze byt krute.Mno,tak jeste ze to vis drive,nez pozde...Stesti preje pripravenym.

reagovat 27.4.2015 00:05 - Hmmm,útes,to je dobré přirovnání,

na tu situaci celkem romantické.Ale také by se to dalo nazvat objetí Kudlanky...Užiješ si a příjdeš o hlavu.A potom jí hledej (see you again na doktorce...) :-J.

reagovat 25.7.2015 09:20 - Dede

Dobry den,
Hladam terapeuta/ku, ktori sa venuju tejto poruche osobnosti. Byvam v Kosiciach a v nich a okoli uz takmer 15 rokov po niekom takom patram. Prosim, ak niekto mate informaciu, ktoru hladam, kontaktujte ma na o.m.e.n@centrum.sk.
S pozdravom, vsetko dobre,
Dede

reagovat 25.9.2015 12:32 - Mutlice

ahoj, chtěla jsem se podělit o zkušenost, kterou neumím pochopit... a maličko si myslím, že jsem narazila na člověka s minimálně nevyrovnanou osobností. Budu se snažit být stručná. Mě 34 něco mám za sebou, nehrnu se s nadzvukovou rychlostí do emocí a citů. Vše raději pomaleji. Před časem (cca 2 měsíce) jsem se seznámila s mužem 39. Od začátku mě zahrnoval pozorností, na můj vkus dost rychle začal velmi intenzivně "masírovat" city. Lásko,, chybíš, stýská, těším se, nakonec miluju tě... (tak brzo!)... ani jednou nebyl konflikt, problém, vše strašně příjemný, na každý čas jsme se těšili, a poté si psali,jak nám bylo fajn. Pak přišla nějaká pracovní akce, na kterou jsem ho ještě vezla, z ní smsky, jak chybím atd. Od druhého dne chlad, nepanikařila jsem, kocovina je svinstvo :) ale chlad přetrval, a tak jsem se optala na rovinu. a k mému překvapení najednou "si nebyl jistý, necítil asi to co by chtěl a měl, nemá to mravenčení" přitom před tím mě uplně zahlcoval takovýma projevama. Já jsem začala couvat, nechtěla jsem si nechat ublížit, i když už se stalo. Když jsme se loučili, brečel! já to vůbec nestíhala. po týdnu jsem zjistila, že na akci potkal někoho a z toho je teď na obláčku. Není mi 15, abych si myslela, že není nikdo lepší než já, ale ta rychlost, že stačily dvě tři hodiny a už "miluje" jinde mě šíleně zaskočila - v jeho věku!!! Podle mě takový obrat vůči někomu novému neznámému, není uplně normální. Pokud by ho zaujala, myslím že většina lidí by měla tendence nejdřív mapovat nějaký čas situaci. ale spálit mosty za den dva? napadlo mě, jestli to nebude nějaký typ poruchy osobnosti... tohle prostřídání ze dne na den, z hodiny na hodinu!!!! zažila jsem lecos, ale toto me vyrazilo dech. jinak je mi jasné, že po pár týdnech je to šok, ale přejde, není to konec manželství s dětmi a podobně, nejdu sem plakat. jaký máte názor...? díky

reagovat 25.9.2015 12:37 - Řekla

bych,že nejde o žádnou poruchu,jen je dětinský a je u něho velká nestálost.Chová se opravdu jako dítě.Dokáže se rychle zamilovat,ale rychle i odmilovat.

reagovat 25.9.2015 12:40 - Mutlice

bych,že nejde o žádnou...

nejspíš máte pravdu... mě ten veletoč ze dne za den uplně vyrazil dech... :-o

reagovat 25.9.2015 12:41 - Takového

chlapa bych nechtěla ani za nic.Je to ještě dítě.No,některý chlap nedospěje nikdy.

reagovat 25.9.2015 12:43 - Mutlice

chlapa bych nechtěla ani za...

mě už by zpět nic taky nepřitáhlo, je to sice pár dní, ale po prvním šoku jsem nohama na zemi...

reagovat 25.9.2015 14:54 - Jirka

to Mutlice:zdravim;pokud vas zajima duvod takoveho chovani,bylo by treba odpovedet (si) na tyto otazky-
+ uziva dotycny nejaka Antidepresiva (Antipsychotika)?
+ uziva (uzival) nelegalni drogy?
+ mel v minulosti nejaky traumatizujici zazitek?
+ vyrustal v kompletni rodine a byla mu venovana dostatecna rodicovska pec'e?
Teprve odpovedi na tyto otazky by mohli naznacit,zda trpi nekterou z Poruch osobnosti nebo Schizofrenii;mozne je oboji...

reagovat 25.9.2015 15:55 - Jirko,

proč hned za vším vidět poruchu? On je normální,tímto nevykazuje nemoc,je to pouze a jenom dětinské chování,bud dospěje-věk na to má,nebo ne.Je to taková určitá nestálost.Nemyslím,že by tohle souviselo s tím,jestli měl krásné dětství,nebo ne.Hned za vším něco nevidět.

reagovat 25.9.2015 16:12 - Maugli

Tak Jirko,
mas pravdu.Role detska (ditete,nedospela),ale i role rodičovska (role kompenzujici) jsou jsou v dospělém věku role špatné.

reagovat 25.9.2015 16:23 - Mutlice

Tak Jirko,
mas pravdu.Role...

diky za nazory... nemyslim, ze v tom je hned nemoc, spis nejaka vyrazne nevyrovana povaha, prave "hranice" treba...? pokud vim, tak drogy byly - experimenty kdysi X let, ale z uplne rodiny je a neprisla mi nefunkcni. traumatem nejakym zasadnim se nepochlubil...i kdyz to clovek asi netroubi do sveta. ja ted musim zmizet, ale dekuji za vas cas!!!!!! :)

reagovat 25.9.2015 16:51 - Jirka

Asi neni nahoda,ze vas uvaha o Nem privedla na toto vlakno.Bohuzel ale HPO nemoci jest,nebot' je klasifikovana v revizi MKN-10,tedy v "Mezinarodni Klasifikaci Nemoci".
O drogach:problemem Stimulancii,typicky Pervitinu je to,ze jejich uzivatele se po urcitem c'ase brani stavaji citove plochymi.Tento stav je bohuzel nevratny,nebot' Pervitin zpusobuje odcerpani Serotoninu a Dopaminu.Dochazi k poruse CNS (centralni nervove soustavy) a tento stav muze napravovat jen uzivani ADc'ek,ktery Serotonin a Dopamin zpetne zachycuje.
Tolik vynatek z odborne literatury
Snad jste zminim,ze ani dlouhodobejsi uzivani stimulancii nenarusuje sexualni touhu-libido.Snad chapete,ze libido neni totez',co empatie...

reagovat 25.9.2015 17:21 - Jirka

Pro uplnost doplnim,ze "Hranicni" maji jako jeden ze symptomu zneuzivani drog,takze netvrdim,ze drogy jsou bezvyhradne starter HPO - obracene to plati stejne... Asi je to zpusobeno snahou nejak se medikovat, lecit.Bohuzel ale,to neni ta spravna cesta,jak si od problemu pomoct....

reagovat 15.10.2015 22:22 - BLS Only >love or hate< poem

Easy to love
- in love she say me "forever",
easy to hate
- in hate she say me "never".
"I want you",
slowly is changing to
"i kill you".
Now i am sad,
so let me alone be,
oh,my borderline girl,
which forever missing me..!

reagovat 16.10.2015 07:43 - Paul

T.vis o tom neco vic? Tohle...

Aby tě to nezajímalo, když tím trpis.Tvé příspěvky na ostatních vlaknech to potvrzuji.

reagovat 5.1.2016 00:00 - Nezapoměl...

...ale co Ti popřát?Snad zdravou duši.Pro zdravý vztah,plný vzájemné Upřímnosti a Pochopení.

reagovat 9.4.2016 17:37 - Sorry Neříkám

Jo taky si teď tak připadám -chvíli brecim a nevím jestli se přiklonit k dobru či zlu,chvily jsem agresvní a když na nic z toho nemyslím tak normální (vím z dne3ní procházky) ale nevím co mám dělat-nicim sama sebe a určitě i rodice-já chci pomoct -pro dobro už JS se párkrát rozhodla ale hlava mi to pak zase nebere a jako bych zapoměla nevím co se se mnou děje mívala JS a možná mám silné hormonální bouřkx a teď si sama se sebou nevím rady,nevím co mám delat- jednou všechno všem řeknu pak neřeknu nic a pak normál -rodiče mě k pár doktorům(různým objednali) stále se mi ty bouřky vraceli a as se ještě vrátím...nevím,nevim

reagovat 9.4.2016 20:03 - Jirka

A ty mas HPO?A jak jsi na to prisla?Jsi diagnostikovana Hranicarka?Agrese ale neni symptom urcujici HPO...Spis jsi nevyrovnana,emocne labilni osobnost.Chodis na nejake terapie?
Mas zavislost na nejakych (ne)alkoholovych drogach?Delirium,pripadne toxicka psychoza.To by potom mohl byt duvod tvych stavu...
Ono totiz hodne lidi chodi k Psychiatrovi a resi s nim svuj stav.Napravu hledaji v Antidepresivech,ale ve skutecnosti je jejich problem zavislost.Coz ale Psychiatrovi nereknou.Pak je vyleceni tezke.

reagovat 26.4.2016 02:00 - Marti

Ahoj všichni. Proti většině z Vás jsem asi "stará" (40+), ale celý život se potýkám s něčím, co se tady popisuje.Tedy jen s některými symptomy. Loni to vše vyvrcholilo tak, že jsem musela začít brát antidepresiva. Ale pořád to "není ono". Nevím, jak popsat svůj problém: moje máma byla na mě velmi přísná v dětství, moje chování už tenkrát bylo trochu jiné. Byla jsem "jiná", a měla jsem pár kamarádek. Mám také potíže vydržet v partnerství. Jsem rozvedená a mám syna v pubertě. Od rozvodu s jeho tátou - alkoholikem -nejsem schopná setrvat v normálním vztahu s mužem..To je můj velký problém.V kolektivu v práci jsem asi docela oblíbená - pracuji jako zdravotní sestra. Prý jsem empatická - je pravda, že se dokážu vcítit do druhých..Dřív jsem s tím měla problémy, že jsem si potíže pacientů brala až moc, ale viděla jsem, že by to vedlo jen k mému vyhoření (což se právě skoro stalo, proto ty AD). V práci potíž není,ale s partnerstvím ano a velká. Chyba je ve mně, ale nevím, co s tím. Muži o mne mají dost zájem, ale když pak začne vztah,zakrátko je potíž..Já totiž jsem v přítomnosti toho partnera vnitřně nervózní, mám pocit, že mě chce řídit (to nesnesu), mluvit do výchovy synka atd. Když jsem bez partnera, chvíli mi to vyhovuje, ale pak je mi smutno a ráda bych partnera měla...pak se tedy otevřu mužům a kolotoč začíná nanovo..Jsem z toho už zoufalá..Nevíte, jestli je v Jižních Čechách (Písek, Strakonice) psychiatr, který by s tím uměl pomoci? Podotýkám že: drogově závislá nejsem, jsem abstinentka, ale kuřačka. Na sexu závislá také nejsem, vydržím "bez toho" i delší dobu, a rozhodně při navazování kontaktu s potenciálním partnerem jsem spíše pasivní (=nechám se balit:-))
Předem děkuji za radu

reagovat 26.4.2016 02:03 - Marti

bych,že nejde o žádnou...

To ale může být porucha osobnosti, v jeho věku to už fakt není normální...

reagovat 26.4.2016 05:37 - Katerina

Ahoj všichni. Proti...

Ta tva vnitrni nervozita z partnera muze souviset s tim, ze to proste neni ten spravny muz pro tebe. Proc se hned obvinujes a myslis, ze jsi blazen?

reagovat 26.4.2016 08:37 - Jirka

Ahoj "Marti".Podle toho,jak se popisujes,a podle toho,co o HPO vim,tak "hranicni" urcite nejsi.Nenaplnujes vsech 5 bodu,ktere jsou pro urceni teto Poruchy osobnosti klicove.Mezi ne patri zneuzivani drog,promiskuita a zasadni je i cernobile videni sveta,ve kterem Hranicni rozlisuji jen Lasku a Nenavist - a nic mezi tim.
Z toho duvodu si myslim,ze tvuj problem neni o nic vetsi,nez v soucasne dobe souziti partneru vseobecne predstavuje.Je tezke najit si idealni protejsek a setrvavat s nim po delsi dobu,nez treba jeden rok.Piti Alkoholu (jednim nebo obema partnery),stejne jako uzivani jakychkoliv jinych (nealkoholovych) drog tu moznost trvanlivejsiho vztahu vylucuje jeste vic.
Dalsim problemem byva manipulace s dojmy a pocity toho druheho.Vybrat si nekoho (napr.na seznamce.cz) podle toho,co o sobe pise,je naivni nesmysl koncici nezdarem - napsat o sobe muze kdokoliv cokoliv,coz' se take deje.Kdekdo se presentuje jako nesobecka,altruisticky zalozena,ohledu a cituplna osobnost,ale pri blizsim "ohledani" zjistujes',ze skutek utek.Chlap zahy zjisti,ze dotycna dama oznacujici se jako "pohodarka,co nikdy nedela z komara velblouda" je ve skutecnosti Histrionka,zena zase pozna,ze namisto zodpovedneho chlapika se seznamuje s mamankem,alkoholikem,agresorem,workoholikem,co nema na rodinu cas,atp.
Tyhle negativni povahy a jejich projevy se vetsinou dopredu nedozvime a proto se casto dobirame nemilych prekvapeni.
Nelam si s tim hlavu Marti.Reseni je proste:nedat na prvni dojmy.Dele se ot'ukavat,dele udrzovat pouze pratelsky vztah,kdy se dva uci vzajemne se v sobe vyznat a pomalu si k sobe nachazi cestu.Dobrou radou je take nezacinat si nic s nekym,kdo inklinuje k piti,nebo zneuziva jine drogy.Tak se da predejit zbytecnym komplikacim,ktere se na destrukci vztahu primo (a v dnesni dobe i nejcasteji) podileji.
Pises,ze jsi empaticka - to je fajn.Zamer se tedy i na to,aby ten,komu potencialne davas sanci na sblizeni,byl take cituplny.S citove oplostelou osobnosti bys opravdu daleko nedosla ani ty,ani nikdo jiny z tech,kdo si s nimi zacne.
Preji ti hlavne zdravi,jako i mnoho uspechu v praci a jiste,ze i ve vztahu. :)
Ps:protoze jsem take 40+,vim dobre,o cem ti zde pisu.A co jsem napsal,to take podepisu..
:-J.

reagovat 26.4.2016 09:51 - Marti

Ahoj "Marti".Podle...

Jirko,
děkuji za pochopení. Potíž je v tom, že tu vnitřní nervozitu cítím u každého partnera, se kterým jsem byla..Ale máš pravdu v tom, že nejlépe držet začátek delší dobu spíše na úrovni kamarádství - no, ale já už třeba nyní udělala chybu v tom, že jsem si nynějšího přítele (jeden lékař) nechala vstoupit do života víc..Jo, není to jednoduché, a už vůbec ne v našem věku, kdy oba máme za sebou dřívější nevydařený vztahy.No jo - ale co ty moje vzteklé výbuchy doma? (psala jsem o nich vlastně?) Nejsem agresívní, jen se snadno rozčílím a pak zase stejně rychle vychladnu. Ale je mi to vždycky líto a je mi pak do breku. Prostě jsem nevyrovnaná emočně, či co, a nechci to tak. Chci být klidná a v pohodě.. Uvidíme- já se o tom ještě poradím s odborníkem na dušičky....:-) a díky:-) i já tady Vám všem držím pěsti, ať se daří:-)

reagovat 26.4.2016 10:02 - Tom

Jirko,
děkuji za...

A co v první fázi vztahu to držet spíše jenom v rovině společných aktivit, na kterých se shodnete a domluvíte?
Znám řadu lidí, kteří mají takový vztah, že se potkávají několikrtá do týdne a tak nevzniká moc třecích ploch, kde by se muselo "bouchat".

reagovat 26.4.2016 11:13 - Jirka

Ano,ale pokud je tam potomek,byt' dospivajici,je vice potreba obou dvou rodicovskych vzoru - otce i matky.Je znamo,ze rodina ma byt kompletni,pokud se ma dite spravne psychicky vyvijet.Takze dlouhodoby vztah dvou singlu se take nejevi jako optimalni.Rodina ma byt pohromade...
Marti...A vis,ze jsi o sve vybusnosti opravdu nepsala?Ale pozor,hysterie neni totez,co Histrionstvi.Zatimco hystericky se muze obcas projevit kazdy z nas,(precijen nikdo nemame dobrou naladu non-stop a ty nahromadene emoce museji obcas ven),Histrionstvi je ale specificka povaha a hlavne Porucha osobnosti.Pokud chces tuhle nianci pochopit,doporucuji ti k precteni tento odborny clanek:
ografologii.blogspot.com/2007/12/hysterie-v-psmu.html
Je to mnou casto doporucovany odkaz,ktery rozdil mezi Hysterii a Histrionstvim vyborne vysvetluje...

reagovat 26.4.2016 18:59 - p.

ahoj
nejsem dobry pisálek ale dneska je mi fakt zle tak po pár ranách do hlavy vlastní rukou ze vzteku jakou mam "povahu" a hromadě posmrkanych kapesniku z breku se vybrečím tady třeba to pomuže.
je mi 26 a už mě to fakt nebaví.život jak na houpačce.chvíli sluníčko,mám všechny rád,všechno je fajn,rád se k lidem chovám hezky a pak úzkost,neuvěřitelný hněv,že mam chuť se s každým prát a rodina je mi ukradená a pak mam chuť studovat a být vzorný a slušný člověk co pomáhá druhým pak mam zas sklony ke kriminální činnosti a braní drog a pití alkoholu a tak pořád dokola.už jsem se 7x stěhoval a furt začínal od znova.nejdelší vztah asi 3 týdny a ukončil jsem ho protože jsem prostě neměl dobrý den.rodiče i sestru mam super a pomahají mi i když by už nademnou měli dávno zlomit hůl.teď jsem zpátky u rodičů a zítra mám pracovní pohovor ale mám kurva strach z budoucnosti.nikdy nebudu žít "normálně" s manželkou a dětmi idylický život a vy co jste to dokázali-klobouk dolů!

reagovat 26.4.2016 22:16 - Jirka

Zdravim "p".Mam na tebe otazku,zda jsi tyto psychicke problemy,se kterymi se nam zde sverujes,resil s odborniky v oboru psychologie.A pripadne,jak jsi pochodil?Mas diagnostikovanou HPO?

reagovat 26.4.2016 23:19 - p.

Zdravim "p".Mam na...

ahoj Jirko.
Že mám nějaký psychický problém, jsem jsi přiznal teprve nedávno,do té doby jsem si jen myslel,že mám divnou povahu nebo spíš jsem si to přiznat nechtěl.Řekl jsem si,že si dám poslední šanci,najít si stabilní zaměstnání a žít normálně a pokud to nepůjde tak vyhledám odbornou pomoc ale např. dnes,když mi bylo tak zle, jsem ani nevylezl z pokoje natož abych za odborníkem.Nezbývá jen doufat,že zítra už bude dobře a já si zase řeknu,že až mi příště bude hrozně,tak že už tam určitě zajdu.jinak děkuji,že jsi reagoval

reagovat 13.5.2016 22:06 - Jirka

p.;to samozrejme neni zac.A jak je ti ted',po nejakem case?Je to lepsi,nebo stale stejne?

reagovat 18.5.2016 20:02 - :-)

to Mutlice:zdravim;pokud vas...

Jirko, ani HPO, ani psyvhotická onemocnění nelze narvst do škatulke, které Ty často používáš. Cítím potřebu to zde pro jistotu napsat.

reagovat 18.5.2016 20:03 - :-)

Jirko, ani HPO, ani...

Omlouvám se za překlepy.

reagovat 18.5.2016 21:34 - Jirka

:-) ,neskatulkuji,jen vychazim ze symptomu,ktere jsou k urceni te ktere dg.proste dane..A v pripade HPO jsou to ty symptomy,na nez jsem se "Mutlice" ,v souvislosti s jejim Expritelem tazal.
Zrovna ja nechci za kazdym lidskym pocinem hned hledat Poruchu osobnosti,ale pokud jsem mel pomoci "Mutlici" s odpovedi na tuto otazku,musel jsem se na to zeptat.Pokud by nemela pocit,ze je jeji Expritel mozna Hranicni,proc by se na to zde tedy ptala?
Omlouvam se,pokud se te me dotazy na "Mutlici" a nasledne vysvetleni,proc jsem se ji na toto tazal,nejak dotkly.To rozhodne nebylo mym umyslem...

reagovat 19.5.2016 06:58 - Dr.Chocholousek

ahoj Jirko.
Že mám...

S tímto přístupem se to nezmění nikdy. Na co čekáš? Až zahrmi?

reagovat 18.7.2016 17:57 - Marie

Jak takového člověka dostat k lékaři? Nejsem jeho rodinný příslušník.

reagovat 22.8.2016 10:25 - Hermína

Dobrý den, zobrazuje se mi pouze 5 komentářů z deklarovaných 214, zkoušela jsem víc prohlížečů a nejde to, kde je chyba? Díky, mějte se!

reagovat 17.9.2017 15:46 - Jana

Ahoj, jsem hraničářka..celý život(do svých 35letech jsem o tom nevěděla)jsem o tom nevěděla. V dětství mě zneužíval pedofil...trpěla jsem strachem a úzkostmi, z toho, kdy mě zase kam odtáhne...začla jsem nevědomky nesnášet chlapy. Byla jsem dítě ulice a tak nikdo ničeho nevšiml...nevěděla jsem co komu říct, nerozuměla jsem co po mě chce, svěřila se až ve 14letech.
Začala jsem pít, experimentovala s drogama a byla promiskuitní.
Jsem hodně živelná, dosahuji svých cílů...
myslela si, že jsem jen praštěna držka:D
Vybírala si idioty, takže kolikrát ještě excelovala.
Mám dvě děti a jsou mi vším..
to kvůli nim nevzdávám svůj boj...přestala jsem pít a kouřit, drogy odstranila jako první...již několik let zcela abstinuji!!!
Mám být na co hrdá a spoustu věcí umím a dostala jsem pod kontrolu..jen ty vztahy...ano byla jsem týrána a jsem tyran
nesnášim násilí a zkurvený pedofily a jakékoli násilí na dětech!!!!!!!!!!!!
jsem hodný a dobrý člověk uvnitř a vím to...přesto mám potíže v podobě nedůvěry, žárlivosti, apod...
ublížila jsem svou nemocí několika lidem..ne schválně
a víte co pomáhá...mě když je na mě člověk hodný a je racionální
my HPO máme opravdu těžký život - potřebujeme lásku víc než ostatní a přitom ji svým chováním ničíme i já chlapy týrám svýma náladama podezíravostí, žárlivostí a nevím čím vším ještě
ALE nevzdávám to pracuji na sobě a budu dál..těší mě, že jsem aspoň dobrá máma a a jsem stálá a stabilní i v pracovním prostředí
opustila mě i láska mého života
není divu, že....JÁ VÍM

reagovat 17.9.2017 23:33 - Jirka

Odpoved';viz vlakno "HPO". :)

reagovat 18.9.2017 13:02 - marie

vysvetli mi nekdo tuto poruchu?

reagovat 5.1.2018 00:04 - "Pseudogentleman"

Nezapoměl...Přeji vše nejlepší...L´Chaim.. :)

reagovat 5.1.2018 00:33 - Ano

I gentleman je jenom člověk,a někdy potřebuje i on pomoc. ......

reagovat 5.1.2018 00:36 - I

Gentlemani ztrácejí chuť žit. ...

reagovat 5.1.2018 00:46 - I

Gentlemani potřebují někoho, komu se mohou svěřit, všechno rici,komu mohou zavolat když už neví kudy kam...i gentleman je jenom z masa a kostí. ..

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

vysvetli mi nekdo tuto poruchu?
marie  |  18.9.2017 13:02

Nezapoměl...Přeji vše nejlepší...L´Chaim.. :)
"Pseudogentleman"  |  5.1.2018 00:04

I gentleman je jenom člověk,a někdy potřebuje i on pomoc. ......
Ano  |  5.1.2018 00:33

Gentlemani ztrácejí chuť žit. ...
I  |  5.1.2018 00:36

Gentlemani potřebují někoho, komu se mohou svěřit, všechno rici,komu...
I  |  5.1.2018 00:46

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *