Fáze syndromu vyhoření

Fáze 1: počáteční fáze

Tato fáze se vyznačuje nadměrnou angažovaností (často u lidí, kteří v profesi začínají), příliš aktivním nasazením a pocitem nepostradatelnosti. Dotyčný často vzhlíží k idealizovaným vzorům (primář, který je „vždy k zastižení“). Vlastní potřeby jsou popírány. Jak v profesním, tak i v soukromém životě přibývá sociální izolace a strachu ze špatného hodnocení. Vlastní „dokonalost“ je vystavována na obdiv, roste závislost na pochvale a uznání, což může vést k rivalitě s ostatními členy týmu. Zásadní je touha získat vedoucí postavení a respekt.

Fáze 2: propuknutí syndromu

Dochází k stále většímu rozporu mezi nároky a skutečnými výkony. Chronická únava a rostoucí nechuť vedou ke snížení výkonnosti. V případě lékaře je chování k pacientům je odtažitější, svěřené úkoly jsou vykonávány mechanicky a neosobně. Dotyčný má pocit, že ho všichni využívají a že je svět nespravedlivý. Reakcí je cynismus objevující se v řeči i v jednání. („Příště zkuste vyskočit ze čtvrtého patra, třeba to bude mít větší úspěch.“)

Postupně přibývá absencí, nemocí, autoagresivního chování (kouření jedné cigarety za druhou, nadměrná konzumace alkoholu), pocitů viny a méněcen­nosti. Rovněž se stupňuje agresivní chování vůči kolegům a pacientům. Začíná hledání „obětního beránka“ a vzhledem k nutnosti stabilizace vlastní hodnoty jsou devalvovány výkony kolegů (skrze pomluvy, intriky). Protože není na do­hled žádné řešení, přibývají rovněž stížnosti na instituce (např. na nemocnici, politiku). Postižený si vytváří roli oběti a roste v něm pocit křivdy.

Fáze 3: slábnutí výkonnosti

Výrazně se snižuje výkonnost. Stále častěji se objevují chyby z nepozornosti. Dotyčný začíná být lhostejný ke kvalitě své práce a zároveň klesá jeho angažo­vanost a zájem. Objevují se nemoci bez jakékoli organické příčiny, např. chro­nické tělesné bolesti, poruchy spánku a nejasné problémy s oběhovým systé­mem. Postižený je náchylnější k infekcím. Roste spotřeba nikotinu, alkoholu a/nebo nejrůznějších tablet. Člověk zcela ztratil schopnost regenerace. V sou­kromém životě se kupí problémy; zesiluje se sociální izolace. Na realizaci vlast­ních zájmů již nezbývá síla ani čas. Profesní sebevědomí se neustále snižuje. Tento proces nezřídka končí sebevraždou.

Zdroj: Psychoonkologie v praxi, nakladatelství Portál