Co je to emoční inteligence?

17.9.2008 00:00
Psychologie

Emoce byly v kultuře 20. století dlouho přehlížené jako nepodstatné a určené nanejvýš pro soukromé potřeby. Přisuzovaly se spíše ženám, zatímco muži měli na starosti logické myšlení. Dnes už víme, že skutečnosti neodpovídá ani jedno. Emoce nejsou typicky ženské a zrovna tak není typicky mužské ani racionální uvažování.

Průlomem se stala v polovině 90. let kniha Daniela Golemana Emoční inteligence, která zpopularizovala výsledky výzkumu amerických psychologů týkajícího se emocí. Jeho hlavní teze obrátila dosavadní způsob pohledu vzhůru nohama: lidé úspěšní v zaměstnání se často nevyznačovali nijak mimořádně vysokým IQ (inteligenční kvocient), ale především výrazným EQ - emoční inteligencí.

Od rušivého faktoru k úspěšné kariéře
Tak jako emoce podporují a ovlivňují naše schopnosti uvažovat, plánovat, zaměřit se na vzdálený cíl, řešit problémy apod., stejně tak i určují, jak můžeme využít své vrozené duševní schopnosti. Rozhodují ostatně i o našem úspěchu v životě. "V tomto smyslu je emoční inteligence nadřazenou schopností, která má obrovský vliv na všechny ostatní schopnosti - ať už je podporuje, či jim brání," tvrdí Daniel Goleman. Emoční inteligence podle jeho definice zahrnuje schopnost vnímat vlastní emoce, umět s těmito emocemi zacházet, využít je ve prospěch nějaké věci, tedy sám sebe motivovat, ale také schopnost vcítit se do ostatních lidí (empatie) a správně nakládat se vztahy.
Golemanovu tezi o úzkém vztahu mezi kariérou a emoční inteligencí nelze dodnes zcela jednoznačně doložit. Přesto se emoční inteligence stala ve výzkumu danou veličinou, neboť ohromný vliv emocí na jednání člověka je nepopiratelný.

Základní charakteristika emoční inteligence
Dr. Elke Dóring-Seipelová, badatelka z Institutu psychologie na univerzitě v Kasselu, popisuje emočně inteligentní osoby takto: "Dokážou sladit pocity a myšlení. To znamená, že v jednotlivých situacích vnímají a vyjadřují vlastní pocity různě a na základě toho přizpůsobují své myšlení a rozhodování. O emocionálních situacích a pochodech toho obecně mnoho vědí, a umějí proto své emoce usměrňovat."

Emoční inteligence jako jedna část inteligence
Američtí badatelé zabývající se emoční inteligencí John Mayer, Peter Salovey a David Caruso porovnávají emoční inteligenci s ostatními dílčími rozumovými schopnostmi. Lidé s vyvinutou matematicko-logickou inteligencí mají zvláštní nadání zkoumat číselné poměry, chápat komplexní matematické problémy a vymýšlet pro ně řešení. Emočně inteligentní lidé jsou naproti tomu schopní vnímat u sebe a druhých emoční procesy a přiměřeně s nimi nakládat. Jsou schopní emoční pochody předvídat a využít je pro pochody myšlenkové a rozhodovací. To je důležité pro všechna pole působnosti, jež mají něco společného s lidmi nebo mají na lidi přímý vliv.

Příklad: Vystoupení s katastofálními důsledky
Známá německá banka v roce 2005 zaznamenala miliardové zisky. Předseda představenstva přesto při prezentaci těchto zisků oznámil, že je třeba uspořit tisíce pracovních míst a propouštět. Rozhořčení - tedy zcela emocionální reakce -, jež propuklo napříč všemi společenskými vrstvami, bylo ohromné a bylo by i pro jen průměrně emočně inteligentního poradce předvídatelné. Poškození image banky nebude možné dlouhodobě napravit ani milionovou reklamní kampaní oddělení pro styk s veřejností.

Pokud jsou kritéria pro rozhodování jednostranná a neberou v úvahu emoční know-how týkající se lidí a jejich pocitů, je škoda často větší než zamýšlený užitek.

Rozhodující je uvědomění
Je zcela nepochybné, že všichni lidé disponují emocemi a jsou jimi ovlivňováni. Patrně se však liší ve schopnosti své emoce a emoce ostatních vnímat, usměrňovat je a využívat je v soukromém a pracovním životě jako pomoc při orientaci v různých situacích a při rozhodování.

Emočně inteligentní lidé umějí reálně odhadnout, jaká jednání pravděpodobně vyvolají určité pocity, a tuto znalost využívají pro rozumné rozhodování.

Vrozené, či nikoliv?
Golemanova první kniha o významu emocí ve společnosti, jež je k emocím spíše kritická, zpopularizovala pojem "emoční inteligence". V mnoha případech se používá jako synonymum pro soubor témat "kompetentní zacházení s emocemi", přestože je toto označení sporné. S tématem inteligence se ovšem pojí otázka, co je zde vrozené, a co naučené - otázka, na kterou dosud právě vzhledem ke kompetentnímu zacházení s emocemi nelze odpovědět.
Faktem je, že emoční učení je učením sociálním, které vychází ze zkušeností a příkladů. Jaký mají vliv geny, tedy vlohy, na emoční učení a emoční inteligenci - a tento vliv je nepopiratelný -, dosud nevíme. Proto dává část badatelů přednost termínu "emoční kompetence", který zdůrazňuje možnost tuto schopnost získat. Rozhodující je především poznatek, že významné stavební kameny emoční inteligence vycházejí z určitých schopností - schopností, jež se člověk může naučit a dále je rozvíjet.

Zdroj: Anja Von Kanitz - Jak rozvíjet svou emoční inteligenci, nakladatelství Grada

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Mně se líbí,jak to teoreticky všichni víme-:)Ale ta praxe je prostě...
Verča  |  23.9.2008 16:16

Souhlasím, že psychologii káždý vlastně zná, a rozumí jejím...
Tyna  |  2.10.2008 18:51

je to goot
:)  |  4.1.2009 13:25

Verčo, víme, ale neuvědomujeme - právě o tom hovoří jedna ze složek...
Alessio  |  3.12.2009 11:51

Jen podotknu, schopnost rozeznávat a vyjadřovat své emoce je čistě...
Fanus  |  3.5.2010 18:47

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *