Chronická únava a její souvislost s osobnostními rysy

18.6.2015 00:01
Psychologie

Chronickou únavou častěji (ovšem ne vždycky) trpí lidé, kteří jsou zvyklí nadměrně pracovat a mít na sebe (někdy i na okolí) příliš velké nároky. Často jsou perfekcionističtí, usilují o přesnost, dokonalost, vše potřebují mít v pořádku. Lidé s těmito vlastnostmi většinou nadměrně usilují o to, aby dostáli svým přehnaným očekáváním, a mají velmi málo času na odpočinek, klid a příjemné aktivity. Typické pro ně mohou být zejména následující rysy:

- perfekcionismus; 
- snaživost, nadměrná pracovitost až závislost na práci; 
- vysoká závislost na odměně zvenčí (pochvale, uznání); 
- vytěsňování vztahových konfliktů a odvádění pozornosti od nich
(„Raději na to nechci myslet, abych se tolik netrápil!“). 

Viktorovi je 39 let. Pracuje jako úředník ve státní správě. Byl vychován v rodině učitele a úřednice. Oba rodiče byli „akurátní“, dbali na přesnost, dochvilnost a pořádek. Zdůrazňovali důslednost, odpovědnost, přesnost a spolehlivost jako nejdůležitější vlastnosti, které má člověk mít. Emocionální projevy, vřelost, vyjadřování blízkosti a povzbuzení, láskyplnost, odpouštění, mazlení či dotýkání nebo svěřování se v rodině prakticky nevyskytovaly. Viktor se ve škole výborně učil, byl vždy přesný, perfektní a ve všem spolehlivý. Méně si hrál a velmi málo se stýkal s kamarády či spolužáky. Na střední škole měl zpočátku problémy s množstvím učiva, nicméně svojí pílí se dopracoval již na konci prvního ročníku k vyznamenání. Dívek si nevšímal, škola byla pro něj přednější. Na večírky, které organizovali spolužáci, nechodil, protože byl přesvědčený abstinent. Kontaktů s vrstevníky měl málo, prakticky se s nimi stýkal jen ve škole. Po střední škole šel studovat na ekonomickou fakultu. Absolvoval s červeným diplomem. Po škole nastoupil jako úředník na ministerstvu. Přes četné personální změny související se změnami ministrů a svých nadřízených pracuje Viktor stabilně na stejném ministerstvu už 14 let. V průběhu let pro svoji pracovitost a perfektnost odvedených úkonů postupně povyšoval až na šéfa oboru. V práci se mu velmi líbí. Byl by úplně spokojený, kdyby s každou novou vládou a novým ministrem nedocházelo k „nepořádkům a chaosu“. Ženatý je nyní 12 let. Prvních osm let byl v manželství velmi spokojený. Všechno „šlapalo“ podle jeho představ. Sám se snažil být vždy perfektním manželem. Už na počátku manželství si povinnosti v domácnosti s manželkou rozdělil a svoje plnil perfektně i v době, kdy byl vytížený v práci a manželka se doma starala o děti. Manželka si přesto občas stěžovala, že všechno nestihne, ale bylo to spíše tím, že je méně systematická a pořádná, taky dle jeho mínění trochu líná. Občas, aby byl pořádek, dělal věci i za ni. Vždy jí to však náležité připomněl. Podobně starostlivě vychovával svoje děti. Stejně jako jeho rodiče je učil morálním zásadám už od raného dětství. Důležitá je poctivost, pracovitost a pečlivost. Vše fungovalo podle něj „jako na drátkách“, až před třemi lety si manželka našla milence. Neví proč. Vždyť všechno doma i v práci klapalo. Ve všem jí pomáhal. Věnoval se dětem a nosil domu peníze. Moc jí nerozumí, nicméně je to od ní pokleslé a nemorální. Musel to probrat s dětmi, aby věděly, co je správné. Jsou plně na jeho straně. Nyní se manželka k milenci odstěhovala a on děti vychovává sám. Manželce sice dovolil, aby je navštěvovala, kdy bude chtít, nicméně uvažuje, že by raději zavedl pravidelný režim. Ona je příliš nespolehlivá, někdy chodí každý den, a jindy přijde jen o víkendu. Dělá v tom dětem chaos. Nicméně na přímou otázku říká, že se na manželku nezlobí. Daleko více ho trápí jeho tělesné onemocnění. V posledním půlroce se začal „z ničeho nic“ cítit nadměrně unavený, přestal spát a objevila se nechuť k jídlu. Během měsíce zhubnul o 12 kg. Jako svůj největší problém cítí nadměrnou únavu, pálení a bolesti ve svalech, nespavost, neschopnost se soustředit, vyčerpanost, když má pracovat. Sám je přesvědčen, že to má souvislost s přechozenou chřipkou, kdy přes teploty, které měl, chodil do práce. Nyní na to doplatil. Souvislost únavy a manželského problému sám nenahlíží. 

Někdy se také s únavovým syndromem pojí výraznější maladaptivní rysy osobnosti (odborně mluvíme o akcentaci osobnosti nebo přímo o poruše osobnosti), které nositeli přinášejí vztahové problémy. Problémy ve vztazích jsou však stresem, který se může podílet na udržování chronické únavy. 

Šárka je na první pohled velmi milá žena. V práci zdravotní sestry je úslužná a je ochotná vzít práci i za druhého. I když se cítí stále velmi unavená, nakonec se snaží všechno, co dělá, udělat do detailu přesně. Také se ráda nabídne, že udělá něco za druhého. Zejména když jde o věci, které je vidět. Vrchní sestra si jí velmi považuje. Uvažuje o ní na místo staniční sestry. I doma to tak funguje, o cokoliv ji rodina požádá, bez řečí splní. Šárka neumí nikomu říci ne. A to někdy musí bojovat se strašnou únavou a bolestmi. Přitom je snaživá, pracovitá, u autorit oblíbená. S každým chce vyjít po dobrém. Je podivné, že ji opustil manžel. Z jejího vyprávění je však jasné, že to byl agresor a psychopat. Jinak by se k tak obětavé ženě nemohl chovat tak tvrdě. Od doby, co od ní před pěti lety odešel, trpí Šárka únavovým syndromem. První rok to bylo nejhorší, asi půl roku doma jen ležela, byla tak unavená, že se nemohla vůbec hýbat. Byla v pracovní neschopnosti, vypadalo to na invalidní důchod. Pak se její stav částečně zlepšil, takže mohla začít chodit do práce. Tam si na jedné straně často na únavu a jiné příznaky stěžuje, na druhé straně na sebe nabírá nadměrné množství práce, které po ní nikdo nepožaduje. Taky je zvláštní, že Šárka není příliš oblíbená mezi kolegyněmi. Nechtějí s ní moc sloužit. Vrchní je přesvědčena, že jí křivdí, protože jí závidí. Přitom Šárka za ně obětavě bere služby, když si je potřebují vyměnit. Je pravda, že to vždy doprovodí slovy o svém únavovém syndromu. I když je hodně unavená, protože už léta trpí únavovým syndromem, a často ji bolí hlava, protože trpí migrénou, vezme služby v případě potřeby vždycky. Toho si váží vrchní sestra. Kolegyně jako by to neviděly, i když se jim to často hodí. Šárka však velmi touží po pochvale a přijetí. Když je nedostává tolik, jak by potřebovala, nepřímo si o ně říká. Buď mluví o svých zásluhách, nebo o tom, jak to druzí dělají špatně. Jindy mluví hodně o svých problémech s únavovým syndromem. Stěžuje si na bolesti, únavu, pálení ve svalech. Na to, že když přijde z práce domů, musí hodně času proležet. Problémem Šárky tedy je, že se příliš často zmiňuje o svých potížích nebo o tom, kolik toho ona sama udělala, jak všechno za všechny řeší, jak ji ostatní křivdí, a pokud by nebylo jí, tak by to ani lékaři nezvládli apod. Často také mluví o tom, jak jsou ostatní neschopní, nespravedliví, líní, málo stateční, agresivní apod. A ona toho pro ty nevděčníky tolik dělá i přesto, že je vážně nemocná. Myslí si, že pokud by ji chválili, oceňovali a přijímali, tak by je nepomlouvala. To však říci nemůže, protože to o sobě neví. Podobně mluví i o rodině, její bývalý manžel je samozřejmě nevděčník a její dospívající dcera je také nevděčnice. Tolik se pro ně snažila udělat, a oni ji odmítají, kritizují a neuznávají. To však žádná z kolegyň nevydrží poslouchat dlouho, protože Šárka si takto stěžuje velmi často.

Zdroj: Chronická únava, nakladatelství Portál

Přidat komentář

 
* *