Chcete být malomocní?

15.5.2009 00:00
Psychologie

Člověk může mít různé touhy a jednou z nejpošetilejších je touha necítit bolest. Myslím tím samozřejmě bolest emocionální, zasahující naše vnitřní já. Abychom si vysvětlili, jak velmi je tahle touha nezdravá, zkusme přirovnání k jedné smrtelné nemoci: malomocenství. Při tomto onemocnění ztrácí tělo svou fyzickou citlivost, a tak se může stát, že takto nemocnému ve spánku krysa uhryže kus nohy.

Člověk nesmí ztratit svoji vnímavost. A to jak fyzickou, tak emocionální, protože obojí by nutně vedlo k tragédiím. Kolo osudu se stále otáčí, jednou nám nadělí úspěch, podruhé prohru. Po lásce přichází nenávist a po nenávisti láska. Jeden den se nám všechno daří, a hned nazítří nevíme, jak se vyhrabat z potíží. Vše, co nás v životě potká, má určitý smysl, není to matematická úloha, při níž odečítáme ztráty a přičítáme zisky.

Někteří lidé si jako svoji životní strategii zvolili soustředění na maximalizaci požitků a vyplňování svých přání. To nepříjemné chtějí nevidět a necítit. I černá je však barva života! Musíme umět vnímat jak radost a nadšení, tak i smutek a bolest. Necitlivost není konkurenční výhoda; to by měli navrch ti nejhrubější a nejlstivější. Člověk by se stal robotem, obludou a duševním mrzákem.

Utrpení je jednou z cest k poznání, a to nejen sebe samého, nýbrž i zákonů vesmíru. Kdo sám nepoznal smutek, žal, zklamání či jinou bolest, těžko se vcítí do bolesti druhých. Naopak, po prožití nepříjemných emocí bude víc chápat radost a také si jí víc vážit.

Někdy musíme ztratit něco opravdu velmi cenného, abychom si dokázali uvědomit, oč jsme přišli. Bolest nám zostřuje a zintenzivňuje vnímání tohoto světa a umožňuje nám vidět jej v jiném světle. Chtít ji rychle "odpálkovat" nebo někam zazdít je špatná strategie. Ti, kdo si myslí, že cítit bolest je výrazem slabosti a nejlepším řešením je stát se vůči ní necitlivým, se budou divit, až jim osud nadělí ještě větší nepříjemnosti.

Je-li vaše mysl zaplněna tužbami a přáními, pak vás čeká spousta zklamání. Upnutí na to, co chceme, a odmítání všeho, co se nám nehodí, je nepochopením určitých pravidel. Nejdříve musíme splnit své povinnosti, neboli vyřešit to, co nám osud nadělil, a teprve pak můžeme naplňovat své sny. Jinak totiž budeme mít sklon k násilným řešením, místo abychom svá přání realizovali nenásilně.

Na závěr vám povím jeden starý buddhistický příběh. V jedné tibetské vesnici žila žena, která ztratila i svého milovaného syna a nemohla utišit bolest z toho, co se jí přihodilo. Šla proto za místním lamou, aby jí pomohl od trápení. Moudrý muž odpověděl, že k tomu potřebuje jenom hrst hořčičného semínka. Musí však pocházet pouze z domu, který nikdy nepoznal smutek ze smrti blízkého člověka. Žena nakonec žádné takové semínko nesehnala, ale zato vyslechla spoustu smutných příběhů. Díky tomu se dokázala vyrovnat se svým utrpením.

Nic na tomto světě se neděje bezdůvodně. Vše má určitý smysl, ačkoli ho vždy nemusíme chápat. Život přináší člověku jak světlé, tak temné okamžiky. Nikdy ale žádné zbytečné zkušenosti. Každý dostane přesně to, co potřebuje k rozvoji své individuality, i když se mu to někdy může zdát kruté.

Zdroj: Petr Pigal - Netrapte se dietami! Naše ego a nadváha, nakladatelství Matafora

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

To je ale blábol! Člověk žasne, čím vším se dokáže někdo živit.
Petr  |  15.5.2009 16:49

Proc si myslis ze je to blabol?
Tomas  |  30.5.2009 15:21

když vám malomocný podá ruku?
Co uděláte  |  30.5.2009 15:23

Moc pěkný článek.
Lin  |  5.1.2011 23:12

já chci být VELKOMOCNÝ!
Ne,  |  6.1.2011 14:21

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *