Blokovaný duševní konflikt

29.9.2008 00:00
Psychologie

Blokovaný duševní konflikt vzniká tehdy, je-li to co je důvěrně známé, co je v životě běžné, nebo to co s jistotou očekáváme, náhle přerušeno událostí, která je vnímána jako šokující, zatímco tělo a nervový systém se nacházejí ve stavu snížené rezistence, případně síly.

Nejčastějším důvodem, proč se trauma stane blokovaným duševním konfliktem je to, že pacient neměl v momentě konfliktu možnost prožívat a/nebo vyjádřit své pocity. Většinou je to dáno tím, že v daném okamžiku se pacient nacházel, co se týče jeho emocionální reality, v nebezpečí života, a prožíváním tohoto pocitu by se nebezpečí ještě zvýšilo.

Je také možné, že došlo k celkem banální události, která však mozek zaskočila ve fázi, kdy byl zranitelný. Každé jeden a půl hodiny se mění dominance mozkových hemisfér zprava do leva a naopak. Označuje se to jako ultradianový rytmus12. V době, kdy je dominantní pravá hemi-sféra, existuje dispozice ke zranitelnosti, takže banální situace může způsobit vznik blokovaného duševního konfliktu.

Průběh mozkových vln v okamžiku vzniku takového konfliktu má frekvenci mezi 0,5 až 3,9 Hertzi(delta-vlny) nebo mezi 4 a 7 Hertzi (the-ta-vlny). Jedná se o stejný průběh jako ve stavu hlubokého transu. V době skutečných nehod nebo bolestivých událostí přechází mozek automaticky na tyto frekvence a tím i do stavu transu. Tyto události lze opakovaně prožívat a léčit, když se mozek dostane do úplně stejného stavu.

Moderní psychologie označuje blokovaný dětský konflikt často také jako "původní trauma". Méně závažná traumata jsou příčinou méně vážných onemocnění, těžká často zapříčiňují nádorová onemocnění. R.G. Hammer označuje blokované duševní konflikty zodpovědné za vznik rakoviny "Dirk-Hammer syndrom" a definuje ho takto: 1. Vždy se jedná o nejtěžší konfliktní zážitek prožitý do té doby. 2. vždy se jedná o dramatický zážitek. 3. vždycky se člověk cítí v izolaci.

Všichni prožíváme v průběhu dětství, mládí a dospělosti celou řadu často katastrofálních dramatických událostí, které často - ale ne vždy -zanechávají stopy, a tím pozdější následky v psychice. Často se stane, že události, které se rodičům jevily jako zcela nepodstatné a rychle na ně zapomenou, vyvolají u postiženého dítěte vznik závažného duševního konfliktu nebo stále se opakující bolestivé vzpomínky, které negativně ovlivní v podobě opakujícího se tématu celý budoucí život: možnými následky jsou nemoci, finanční krize, partnerské problémy, závislost, deprese atd.

Události, které bývají často příčinou blokovaných duševních konfliktů

  • Emocionální nebo fyziologické události během těhotenství (např. špatný vztah otce a matky, zneužívání drog a alkoholu, chudoba, výživa, nemoci; počaté, ale odumřelé dvojče; myšlenky rodičů na přerušení těhotenství atd.);
  • porod sám;
  • narození sourozenců;
  • příliš časné odstavení;
  • proces očišťování se;
  • chování chůvy (např. sexuální zneužívání v době, kdy rodiče nejsou přítomni);
  • pocit opuštění jedním nebo oběma rodiči;
  • dětské nemoci;
  • nemoci rodičů;
  • smrt domácího zvířete nebo např. pokácení oblíbeného stromu;
  • chození do školky;
  • první rok ve škole nebo začátek školní docházky;
  • důležití učitelé;
  • přestěhování;
  • přeškolení;
  • zkoušky a vysvědčení;
  • vztahy se spolužáky;
  • začátek puberty;
  • první sexuální vztah;
  • boje; fyzické ohrožování jinými mladistvími, gangy;
  • romantické vztahy;
  • rituální zneužívání - kulty, černá magie;
  • taneční hodiny;
  • sport;
  • úrazy, operace;
  • konflikty mezi rodiči nebo rozvod;
  • potrat;
  • oklamání nebo zklamání v milostném nebo přátelském vztahu;
  • deprese nebo sebevražedné myšlenky;
  • škola nebo universita a tlak na výkon;
  • finanční katastrofy nebo situace;
  • selhání (ve vztazích, sportu, škole, povolání, universitním studiu atd.);
  • soudní řízení;
  • nemoci nebo smrt blízkých;
  • diagnóza vážného onemocnění.

    Blokovaný duševní konflikt, který vznikl v momentě původního traumatu, bývá často "vyléčen" ve chvíli, kdy je splněno těchto pět podmínek:
    1. Pacient si vzpomene v "průběhu svého života" na přesný okamžik vzniku traumatu.
    2. Pacient si vzpomene co možná nejpřesněji na okolnosti původního traumatu.
    3. Pacient cítí ve svém těle pocity, které se "chtěly" uskutečnit, ale byly potlačeny.
    4. Terapeut použije současně nějakou uvolňovací techniku.
    5. Pacient si uvědomí omezující dogma, která vznikla v tomto okamžiku, vymaže je a nahradí uvolňujícími.

    Příběh z praxe
    Dvacetiosmiletá Svědka se léčila kvůli kloubním revmatickým obtížím. Před čtyřmi lety onemocněla revmatoidní artritidou. Na začátku léčby byly její kotníky a zápěstí silně zarudlé, opuchlé a hodně bolestivé. Zjistili jsme, že krátce před vypuknutím nemoci opustila svého tehdejšího manžela kvůli novému příteli a milenci. Za pocity viny se skrýval strach, který si tehdy nedokázala přiznat, a to že ji teď Bůh definitivně zavrhne a že už nebude nikdy šťastná. Jakmile si pacientka svůj strach uvědomila a mohla ho pocítit, přestaly zápěstí a kotníky okamžitě bolet. Během několika minut došlo před mýma očima k úplnému zmizení otoků a k úplnému vymizení červené barvy a horkosti, které byly předtím zcela viditelné a citelné. Také bolesti vymizely během několika minut. Úspěch léčby byl trvalý.

    Zdroj: Dr. Dietrich Klinghardt - Učebnice psycho-kineziologie, nakladatelství Alternativa

  • Přehled komentářů

    zobrazit všechny komentáře 

    Dobrý den, zajímalo by mě zda někdo v čechách praktikuje terapii Dr....
     |  14.6.2009 23:02

    Nevím si s tím rady...
    Pavel  |  17.3.2011 20:55

    Kdyz budu brat prasky DLPA tak to vsechno z me hlavy zmizi?Je to k...
    Dpka  |  1.1.2012 11:38

    zobrazit všechny komentáře

    Přidat komentář

     
    * *