Alter ego a syndrom rozdvojené osobnosti

4.9.2002 00:00
Psychologie

Alter ego vzniká pod psychickým tlakem. Stres z toho, že jedna osobnost není schopna dosáhnout uspokojení, se přelévá do osobnosti jiné. Jestliže cítím, že se se mnou nespravedlivě zachází v práci, může se mi zdát sen, v němž jsem krotitelem lvů, který bičuje velkou kočku, aby bylo po jeho vůli. To mohou být symboly stresu, s nímž nejsem schopen se za bdělého stavu vypořádat. Interpretace snu mi nemusí být jasná, takže si ani nemusím být vědom, že lev je můj šéf nebo že se zde projevuje můj strach z něho.

Osoby trpící rozdvojením osobnosti, což je klinický extrém alter ega, jsou ve velice podobné situaci, ale u nich zmíněný pronásledující lev existuje i v bdělém stavu. Negativní energie nenávisti, strachu, zneužití v dětství, sebepochybností, ponížení atd. se zde projevují, jako kdyby náležely někomu jinému. Tyto druhé osobnosti jsou uvězněny v tomtéž těle, ale jsou natolik oddělené, aby mohly předstírat, že tomu tak není.

Na neprojevené úrovni je každý z nás mnoha lidmi; můžeme to popsat existencí mnoha životů, ale to není nezbytné. Když čteme povídku, v níž vystupuje nějaký výrazný charakter, jemně se do této postavy vžíváme a dovolujeme, aby se dočasně rozpustily hranice vědomí tak, abychom mohli mít prožitky spojení přenesením se do těla někoho jiného. Pokud pocházíme z rodiny, kde se odehrály nějaké události, o nichž se potom mnoho let diskutovalo, je obtížné rozlišit, zda tyto silné vzpomínky jsou skutečně naše anebo jestli nám je někdo nasadil do hlavy.

Znám muže, jehož rodiče ztratili dům při požáru, když mu byly dva roky, a tento muž si není schopen vybavit, zda skutečně viděl, jak dům hoří, nebo jestli příběh zná jenom z vyprávění. Emocionálně v něm příhoda zanechala totéž trauma, jako kdyby ji byl fyzicky prožil, ale muže to být proto, že do sebe vstřebal pocity svých ; rodičů spojené se šokem ze ztráty.

Naše alter ego je normálně pouhým stínem a většinou je v naší moci se bez problémů navrátit k naší "skutečné" osobnosti. Víme, že nejsme Scarlett O'Hara ani Ebenezer Scrooge, přesto si vědomě dovolujeme na několik okamžiků, nebo někdy i hodin, přenést se do kůže někoho jiného. Některé charaktery jsou tak mocné, že dokonce můžeme podlehnout jejich vlivu na daleko delší dobu. Neuróza se často vyznačuje tímto typem dlouhodobého vlivu, při němž vládu nad dospělou osobností přebírá naše vnitřní dítě se všemi svými strachy a slabostmi. Jsou-li naše hranice příliš tenké, toto přenesení se do jiné postavy nejsme schopni ovládat. Extrémním stavem tohoto jevu je alter ego.

Z hlediska pole mysli platí, že je-li alter ego dostatečně silné, může ve skutečnosti změnit i tělo, aby se mu přizpůsobilo. Byly zaznamenány překvapivé případy, při nichž jedna osobnost například prodělává menopauzu, zatímco druhá ne, nebo kdy každá z osobností alter ega má svůj vlastní menstruační cyklus. V jiných případech jedna osobnost může být diabetikem nebo alergikem, zatímco druhé osobnosti nevykazují žádné podobné příznaky. Pacient může být uprostřed silného astmatického záchvatu a když nová osobnost vstoupí na scénu, veškeré příznaky astmatu v okamžiku zmizí. Diabetická osobnost může mít inzulínovou závislost, a přesto se jí cukr v krvi vrátí do normální hladiny v okamžiku, kdy se objeví druhá osobnost.

Tento jev, jak ho chápu, se nedá vysvětlit jako mozková funkce. Mozek se přizpůsobuje v dětství a formujícím faktorem je to, co víme, co jsme prožili, co máme rádi nebo neradi. Člověk, který nenávidí hmyz, vyskočí při pohledu na pavouka, aniž by musel předtím nějak vědomě přemýšlet. Prohlášení, že mozek mohl stvořit různé reakce pro tucet různých osobností, nezní věrohodně; bylo by to popřením všeho, co víme o vývoji dítěte. Alter ego musí mít svůj původ v oblasti, která přesahuje osobní zkušenost; tyto bytosti jsou jako dobrovolné inkarnace - nebo částečné inkarnace - aktivované ze zásobárny pole mysli.

To samo o sobě nečiní z alter ega nic nepřirozeného. Velký herec rovněž aktivuje svoji schopnost ztvárnit Hamleta tím, že vstupuje do neprojeveného. Říkáme, že hamletovský charakter oživuje, na rozdíl od méně dobrých herců, kteří pouze napodobují. Škola hraní známá pod názvem Metoda obsahuje podniknutí cesty do nitra a nalezení tak silných emocionálních vzpomínek, abychom přesvědčili diváky, že jsou skutečné, že člověk skutečně Hamletovu vinu před očima diváků na jevišti prožívá.

Lidé postižení alter egem jsou jako mistři metody, kteří si neuvědomuji, že hrají. Nemají žádný pevný základ, žádnou ústřední perspektivu, která by nehrála; nejsou proto schopni vidět, že iluze je iluzí. Objevení naší pravé podstaty vyžaduje, abychom se nejprve podvolili procesu růstu a součástí tohoto růstu je vypořádání se s konflikty žijícími uvnitř hranic. Máme-li strach, nemáme ho přehrávat na nějaké další ego, ale musíme se jím zabývat v hranicích svého vlastního já. Syndrom rozdvojené osobnosti je proto strategií, která funguje pouze krátkodobě, neboť oddělená ega obvykle nemají ani ponětí o tom, čím procházejí ti druzi. Z dlouhodobého hlediska není takovýto člověk ucelenou bytostí, nýbrž pouze sbírkou poletujících neorganizovaných zlomků.

Mnohačetná osobnost nemusí být nicméně vždy úplně dezorganizovaná. My všichni jsme mnohačetnými osobnostmi a každý den přepínáme z jedné role do druhé. Měním svoji identitu podle toho, zda jsem táta nebo syn, bratr, manžel či profesionál. Náš vnitřní dialog ve skutečnosti vždycky vychází z rolí, které právě hrajeme. Když přemýšlím o pacientovi, mým vnitřním vztažným bodem se stává role lékaře; když přemýšlím o svém synovi, vnitřní referenční bod se automaticky posouvá na otce, a to není neorganizovaný proces; lidé, kteří nejsou schopni tohoto posunu v rolích, kteří musejí vždy setrvávat například v šéfovské autoritě, a to i tehdy, když je to nepatřičné, trpí neschopností vyjádřit své mnohačetné osobnosti.

Ale naše skutečné "já" není ani lékařem, ani otcem, ani žádnou jinou z našich rolí. "Já" je svou existencí všechny překračuje a pouze se projevuje jako otec nebo lékař či syn, podle záblesku našeho úmyslu. Pevně se ustavit v tomto "já" znamená být bdělým svědkem každé role, kterou na sebe bereme. Tento bdělý svědek existující ve virtuální říši se přibližuje mysli Boha.

Zdroj: Deepak Chopra - Jak poznat boha, nakladatelství Pragma

Související články

Utváření komplexů

14.8.2002 00:00

Narcismus - vnitřní žalář

25.7.2002 00:00

Proces individuace aneb Staň se tím, kým jsi

11.7.2002 00:00

Zdraví a individualita

8.7.2002 00:00

Mnohočetná osobnost

2.4.2002 00:00

Jsme loutky nebo osobnosti?

19.11.2001 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Dobrý den, našla jsem váš komentář a zdá se, že o rozdvojené...
Lucka  |  8.9.2017 23:01

Vsetko to sedí mna! Ten članok je fakt dobry!!!
Slaboch  |  13.11.2017 19:22

Imitace slavných lidí.Pak podstupují různé plastické operace,aby...
Ibn  |  14.11.2017 07:25

Ruský přístup bývá radikální a jak v bolševismus a jeho násliném...
Ibn  |  14.11.2017 07:30

Dobrý den, našla jsem váš komentář k tématu alter ega a byla bych...
Lucka  |  23.11.2017 21:49

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *